33 Cdo 2367/2018 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2367/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 4. 2019 Spisová značka:33 Cdo 2367/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.2367.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva spotřebitelská Zánik závazku Dotčené předpisy:§ 1, 5 předpisu č. 96/1993Sb. § 578 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 7. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2367/2018-156 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce E. K., bytem v XY, zastoupeného JUDr. Viktorem Rossmannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 1464/6, proti žalované Modré pyramidě stavební spořitelně, a. s., se sídlem v Praze 2, Bělehradská 128/222 (identifikační číslo 601 92 852), zastoupené JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Kodaňská 558/25, o 16.597,36 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 45/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2017, č. j. 15 Co 302/2017-124, t a k t o: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2017, č. j. 15 Co 302/2017-124, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 4. 2017, č. j. 37 C 45/2016-82, se ruší a věc se Obvodnímu soudu pro Prahu 2 vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 10. 4. 2017, č. j. 37 C 45/2016-82, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 16.597,36 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 20. 10. 2016 do zaplacení, a žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení. Rozsudkem ze dne 24. 10. 2017, č. j. 15 Co 302/2017-124, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.033,60 Kč. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že právní vztah ze smlouvy o stavebním spoření bez dalšího zanikl 31. 12. 2012, kdy byla poprvé překročena cílová částka spoření, čímž byl splněn účel smlouvy (§ 578 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Proto nemůže být žalobce úspěšný, požaduje-li po žalované zaplacení 16.597,36 Kč představující úročení naspořených částek na účtu stavebního spoření od 1. 8. 2015 do 31. 7. 2016. V dovolání, kterým napadl rozhodnutí odvolacího soudu, žalobce namítá, že ze zákona č. 96/1993 Sb. nelze dovodit zánik smlouvy naspořením sjednané cílové částky, takže rozhodující pro posouzení zániku právního vztahu ze smlouvy o stavebním spoření jsou ujednání smluvních stran včetně všeobecných obchodních podmínek. Článek 9 odst. 7, oddílu IV, všeobecných obchodních podmínek měl odvolací soud vyložit tak, že stavební spořitelna – s (presumovaným) výslovným souhlasem účastníka – považuje v případě, kdy zůstatek na účtu je vyšší než sjednaná cílová částka, bez dalšího přespořenou částku za novou cílovou částku. Jestliže výklad pojmu „smlouva pokračuje“ v čl. 15 odst. 1 všeobecných obchodních podmínek je podle odvolacího soudu nejasný, měl být vyložen pro žalobce jako spotřebitele příznivěji. Bez významu není ani skutečnost, že žalovaná poté, co sjednaná cílová částka byla naspořena, vyzvala žalobce k dalšímu plnění (doplacení spoření). Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s právním posouzením věci, k němuž dospěl odvolací soud. Závazek ze smlouvy o stavebním spoření, která je soukromoprávní smlouvou, zanikl uplynutím doby, na kterou byl omezen, a to naplněním účelu smlouvy, tj. naspořením sjednané cílové částky (§ 578 obč. zák.). Při výkladu čl. 9 odst. 7, oddílu IV, všeobecných obchodních podmínek klade důraz na to, že „přespoření cílové částky není přípustné,“ takže následující text je „reakcí na situaci, kdy ve smlouvě o stavebním spoření je sjednána určitá cílová částka, která je ale z určitého technického důvodu překročena (především připsáním úroku nebo státní podpory); automatické navýšení cílové částky jen odstraňuje možné pochybnosti o tom, zdali částka, která přesahuje sjednanou cílovou částku, ještě spadá do rámce smlouvy o stavebním spoření.“ Dovolatelova interpretace připouští, že každý další vklad zvyšuje cílovou částku a udržuje tak trvání smluvního vztahu jednostranně dál proti vůli stavební spořitelny. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Podle § 237 o.s.ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.). Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva (trvání právního vztahu ze smlouvy o stavebním spoření), která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a kterou žalobce spolu s vymezením předpokladu přípustnosti dovolání řádně identifikoval (§ 237, § 241a odst. 1, 2, 3 o.s.ř.), je dovolání přípustné. Již na tomto místě je třeba předeslat, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 33 Cdo 340/2015, otázku, zda smlouva o stavebním spoření zakládá právní vztah na dobu určitou či neurčitou, neřešil, neboť posuzoval jen okruh výpovědních důvodů stavební spořitelny. Stavební spoření je vymezeno jako účelové spoření spočívající v přijímání vkladů od účastníků stavebního spoření, v poskytování úvěrů účastníkům stavebního spoření, a v poskytování státního příspěvku fyzickým osobám - účastníkům stavebního spoření [srov. § 1 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, ve znění zákona č. 83/1995 Sb. (dále jen „zákon č. 96/1993 Sb.“), tj. v době rozhodné pro posouzení nároků ze smlouvy o stavebním spoření z 30. 1. 2001]. Podle § 5 zákona č. 96/1993 Sb. uzavře účastník se stavební spořitelnou písemnou smlouvu o stavebním spoření (dále jen „smlouva“), ve které se zaváže ukládat u stavební spořitelny peněžní částky ve smluvené výši (odstavec 1). Cílová částka se rovná součtu přijatých vkladů, státní podpory, úroků z nich a poskytnutého úvěru (odstavec 6). Doba spoření začíná dnem uzavření smlouvy a končí poskytnutím úvěru nebo vyplacením uspořené částky, státní podpory a úroků z nich, nebo zánikem právnické osoby jako účastníka (odstavec 14). Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že žalobce a žalovaná uzavřeli 30. 1. 2001 smlouvu o stavebním spoření s cílovou částkou 300.000 Kč. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření, schválené rozhodnutím Ministerstva financí z 26. 10. 1995, č. j. 322/61065/1995, ve znění dodatku schváleného 29. 4. 1997, č. j. 352/31708/1997 (dále též jen „VOP“), definující závazek žalobce naspořit dohodnutou částku, kterou bude mít po určité době k dispozici, spojenou s nárokem na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření. Podle oddílu IV čl. 9 VOP byla žalovaná oprávněna „na písemnou žádost účastníka … zvýšit cílovou částku stavebního spoření. Úhradu ve výši 1% z částky, o kterou byla cílová částka zvýšena, účtuje stavební spořitelna k tíži účastníka.“ (odst. 1). „Po přidělení cílové částky ji lze zvýšit jen tehdy, nebylo-li zahájeno její vyplácení a vzdal-li se účastník všech práv, která mu vyplývala z dosaženého přidělení.“ (odst. 2). „Jiné změny smlouvy podléhají písemnému schválení stavební spořitelnou, která je může vázat na splnění určitých podmínek.“ (odst. 6). „Přespořením cílové částky se rozumí stav, kdy zůstatek na účtu účastníka je vyšší než sjednaná cílová částka. Přespoření cílové částky není přípustné, v takovém případě účastník výslovně souhlasí s tím, že přespořenou částku zaokrouhlenou na celé tisíce K