33 Cdo 2508/2025 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2508/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2026 Spisová značka:33 Cdo 2508/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.2508.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smlouva nepojmenovaná (inominátní) Společné jmění manželů Poučovací povinnost soudu Dotčené předpisy:§ 714 o. z. § 1742 o. z. § 118a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2508/2025-290 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně S. Ch., zastoupené Mgr. Martinem Pujmanem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/89, proti žalované M & M reality holding a.s., identifikační číslo osoby 274 87 768, se sídlem v Praze 1, Krakovská 583/9, zastoupené Mgr. Peterem Harmečkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Macharova 302/13, o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 76 C 144/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2025, č. j. 25 Co 454/2024-255, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 555,50 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Petera Harmečka, advokátovi. O d ů v o d n ě n í: Žalobkyně se spolu s manželem O. Ch., narozeným dne XY, bytem v XY, XY, který v řízení před soudy obou stupňů vystupoval jako žalobce b/, po žalované domáhali zaplacení 200 000 Kč (s příslušenstvím) z titulu bezdůvodného obohacení. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 6. 2024, č. j. 76 C 144/2022-182, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 200 000 Kč se specifikovanými úroky (výrok I), žalované uložil povinnost zaplatit O. Ch. (coby žalobci b/) 200 000 Kč se specifikovanými úroky (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a IV). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 4. 2025, č. j. 25 Co 454/2024-255, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I, jímž byla zamítnuta žaloba žalobkyně vůči žalované, změnil ho ve výroku III o nákladech řízení mezi těmito účastnicemi a rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi nimi; ve výroku II, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit O. Ch. (jako žalobci b/) 200 000 Kč se specifikovaným příslušenstvím, a ve výroku IV, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi těmito účastníky, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud tak rozhodl poté, co usnesením ze dne 1. 2. 2024, č. j. 25 Co 381/2023-145, zrušil v pořadí první rozsudek ze dne 14. 9. 2023, č. j. 77 C 144/2022-87, kterým soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, že žalobkyně spolu s manželem O. Ch. měli zájem o pozemek č. XY o výměře 246 m2 (zastavěná plocha), jehož součástí je budova čp. XY, a pozemky č. XY o výměře 450 m2 (zahrada) a č. XY o výměře 43 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je garáž, vše v obci XY, katastrálním území XY, zapsané na LV XY (dále jen „předmětné nemovitosti“), jejichž prodej zprostředkovávala žalovaná. Dne 7. 9. 2021 uzavřel O. Ch. v pozici zájemce, žalovaná v pozici zprostředkovatele, a prodávající E. K. „dohodu o koupi nemovitosti“, v níž se zájemce a prodávající zavázali uzavřít na výzvu zájemce do jednoho měsíce kupní smlouvu, a zprostředkovatelka se zavázala vykonávat zprostředkovatelskou činnost. V čl. 5.1 dohody bylo deklarováno, že jejím uzavřením žalovaná obstarala stranám příležitost k uzavření kupní smlouvy a vznikl jí tak nárok na provizi. Všechny tři strany dohody sjednaly podmínky budoucí kupní smlouvy, kupní cenu nemovitostí, provizi a blokační úhradu, bylo dohodnuto, za jakých okolností zprostředkovatel vrátí zájemci blokační úhradu a kdy zájemce namísto prodávajícího uhradí zprostředkovateli provizi. Dohoda byla uzavřena na dobu do 31. 10. 2021. Po uzavření dohody poukázal O. Ch. ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalované rezervační poplatek ve výši 400 000 Kč. Žalobkyně nebyla uzavření dohody přítomna, ani ji nepodepsala. Kupní smlouva na předmětné nemovitosti uzavřena nebyla, přestože budoucí kupující budoucí prodávající k jejímu uzavření dne 26. 10. 2021 vyzvali. Při prohlídce předmětných nemovitostí dne 3. 11. 2021, tj. v den, kdy měla být podepsána kupní smlouva, bylo totiž zjištěno, že předmětné nemovitosti trpí vadami, které budoucí prodávající zatajila. Budoucí prodávající E. K. zastupovala na základě výhradního zastoupení z 25. 8. 2021 žalovaná prostřednictvím makléřky L. A. Odvolací soud posoudil právní jednání ze 7. 9. 2021 („dohodu o koupi nemovitostí“) jako nepojmenovanou smlouvu podle § 1742 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jejíž ujednání shledal dostatečně určitými, neboť jasným způsobem vymezují práva a povinnosti smluvních stran. Přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalobkyně není ve věci aktivně věcně legitimována, neboť nebyla smluvní stranou „dohody o koupi nemovitostí“, není v ní uvedena a z jejího obsahu se ani nepodává, že O. Ch. dohodu uzavíral jako zástupce žalobkyně. Na tom nemůže nic změnit skutečnost, že se žalobkyně účastnila procesu, který předcházel uzavření dohody a že s žalovanou komunikovala. Z ustanovení § 714 o. z. podle něhož v záležitostech týkajících se společného jmění manželů a jeho součástí právně jednají manželé společně nebo jeden se souhlasem druhého, kterého se žalobkyně dovolává, neplyne, že by právní jednání O. Ch. mělo žalobkyni právně zavazovat a naopak. Odvolací soud neakceptoval tvrzení žalobkyně, že projev vůle uzavřít dohodu učinila ústní formou, resp. že dohodu uzavřela ústně. Akcentoval, že dohodě byla jednoznačně sjednána (zvolena) forma písemná; proto k ní nemohla žalobkyně přistoupit ústním projevem vůle. Proti rozsudku, jímž odvolací soud rozhodl ve vztahu mezi ní a žalovanou, podala žalobkyně dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká, že A) „jeho rozhodnutí je překvapivé, neboť nebyla soudy poučena podle § 118a o. s. ř.“, B) „neakceptoval uzavření smlouvy v ústní formě a prokázání uzavření smlouvy chováním účastníků před a po uzavření smlouvy“, C) „rozhodnutí vydaná ve věci jsou nedostatečně odůvodněna“, D) „byl nedostatečně zjištěn skutkový stav a nebyly provedeny důkazy“, E) „nesprávně bylo posouzeno jednání manžela při nakládání s prostředky ve společném jmění manželů a udělení plné moci k uzavření smlouvy“, F) „smlouva byla uzavřena projevem vůle být smlouvou vázán a následně stvrzena v písemné formě“, G) „při rozhodování o nákladech řízení nebyl aplikován § 150 o. s. ř.“ a H) „ nesprávně byla posouzena možnost manžela být stranou žaloby v případě, že k jednání udělil souhlas, navíc u absolutně neplatných smluv, tedy aktivní legitimace“. Tyto otázky byly podle dovolatelky „posouzeny v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, případně nebyly právně řešeny či mají být řešeny jinak“. Prosazuje, že byla účastníkem dohody i přesto, že v ní nebyla formálně označena, neboť smlouvu je možné uzavřít v písemné nebo ústní formě, přičemž s přihlédnutím ke skutkovému stavu lze uzavřít, že smlouva byla uzavřena v ústní formě v okamžiku, kdy se strany shodly na důležitých částech obchodu; samotná písemná dohoda, která jejich jednání zachytila, je pouze deklaratorní. Je přesvědčena, že pouhá skutečnost, že nebyla v dohodě uvedena, neznamená, že nebyla jejím účastníkem. S uzavřením dohody totiž souhlasila a zmocnila svého manžela k jejímu uzavření v písemné podobě za ni, a to v rámci zastoupení mezi manžely. Má za to, že „možnost uzavírání smluv za manžela (včetně ústní formy uzavření) a výkladu jednání účastníků před a po uzavřením smlouvy v kontextu věcné legitimace obou manželů týkající se majetkových sporů prostředků ve společném jmění manželů není v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena“. Prosazuje, že při absolutní neplatnosti smlouvy má manžel právo domoci se svých práv a není odkázán jen na jednání manžela; judikaturu Nejvyššího soudu, kterou argumentoval odvolací soud v tomto směru, má za nepřípadnou, protože neřešila situaci, kdy manžel vyjádřil s uzavřením smlouvy souhlas. V rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3501/2019, a ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. 26 Cdo 1230/2022. odvolací soud přijal závěr, že nemohla k dohodě přistoupit jí tvrzenou ústní formou. Co se týče námitky překvapivosti napadeného rozhodnutí, odvolací soud podle ní nedostál závěrům, jež jsou obsaženy v nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2011, sp. z