33 Cdo 2515/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2515/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 4. 2024 Spisová značka:33 Cdo 2515/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.2515.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neplatnost smlouvy Veřejné zakázky Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 90 odst. 1 předpisu č. 40/2004 Sb. § 268 obch. zák. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:26. 4. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1957/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2515/2023-808 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Jiřího Pavelky, podnikatele sídlem v Nových Heřminovech 129, identifikační číslo 13609033, zastoupeného JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, proti žalovanému Lesy České republiky, s. p., sídlem v Novém Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, identifikační číslo 42196451, zastoupenému JUDr. Romanem Poláškem, advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, o zaplacení 2 591 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 Cm 107/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 2. 2023, č. j. 4 Cmo 110/2022-758, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 36 106 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Romana Poláška, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 5 301 268 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která mu vznikla tím, že žalovaný zavinil, že uzavřeli smlouvy v rozporu se zákonem, resp. mimo režim zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném od 1. 5. 2004 do 1. 7. 2006 (dále jen „ZVZ“), které jsou absolutně neplatné. Škoda spočívá v marně vynaložených nákladech na rozvoj firmy, na lidské zdroje a za ušlý zisk v pěstební činnosti, těžební činnosti a obchodu s dřívím. Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 3. 2022, č. j. 21 Cm 107/2009-662, zamítl žalobu o zaplacení 5 301 268 Kč spolu s úroky z prodlení z částky 4 342 000 Kč od 1. 1. 2009 do zaplacení a z částky 959 268 Kč od 1. 1. 2011 do zaplacení a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 766 118,71 Kč a státu náklady na znalečném ve výši 50 419 Kč. Vyšel ze zjištění, že 7. 4. 2003 žalobce získal certifikát C-o-C (systém ověřování spotřebitelského řetězce dřeva) a do 31. 12. 2004 vykonával pro žalovaného lesnické činnosti na SÚJ Oskava, do 31. 12. 2005 na SÚJ Nové Heřminovy. Dne 15. 12. 2004 vyhlásil žalovaný I. kolo výběrových řízení na SÚJ Oskava. V reakci na to podal žalobce 11. 2. 2005 nabídku, která byla akceptována a dne 31. 3. 2005 uzavřeli účastníci rámcovou smlouvu č. 104/03/2005 na dodávky komplexních lesnických činností a poté i navazující smlouvy o provádění pěstebních činností č. D-1/104/03/2005, o provádění těžebních činností č. D-2/104/03/2005 a o prodeji dříví č. PD/104/03/2005 (dále souhrnně „lesnické smlouvy Oskava“). Dne 22. 6. 2005 žalovaný vyhlásil II. kolo výběrových řízení na SÚJ Karlovice. Žalobce v reakci na to podal 24. 8. 2005 nabídku, která byla akceptována a dne 24. 10. 2005 uzavřeli účastníci rámcovou smlouvu č. 102/01/2006 na dodávky komplexních lesnických činností a navazující smlouvy o provádění pěstebních činností č. D-1/102/01/2006, o provádění těžebních činností č. D-2/102/01/2006 a o prodeji dříví č. PD/102/01/2006 (dále souhrnně „lesnické smlouvy Karlovice“). Obě kola výběrových řízení se konala mimo režim ZVZ. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) žalovanému na žádost o stanovisko dne 7. 2. 2005, resp. 2. 3. 2005 sdělil, že plnění lesnických smluv není veřejnou zakázkou. Česká asociace podnikatelů v lesním hospodářství 8. 3. 2005 uvedla na svých internetových stránkách a v dubnovém čísle odborného časopisu „Lesní práce“ mimo jiné, že zadáním výběrových řízení mimo ZVZ byly umožněny nestandardní postupy při zadávání a vyhodnocování nabídek. V rozhodnutích ze dne 21. 7. 2005, č. j. VZ/S110/05-151/3121/05-MO, a č. j. VZ/S111/05-151/3122/05-MO, ÚOHS odůvodnil zastavení obou řízení tím, že žalovaný není veřejným zadavatelem, a 2. 8. 2005 sdělil tentýž právní názor právnímu zástupci žalovaného. Na základě podnětu neúspěšných uchazečů se ÚOHS opětovně zabýval přezkumem postupu žalovaného při uzavírání lesnických smluv a v rozhodnutí ze 27. 1. 2006 se odklonil od své dosavadní praxe a rozhodl, že žalovaný je veřejným zadavatelem ve smyslu ZVZ. V reakci na rozhodnutí ze dne 27. 1. 2006, kterým ÚOHS změnil svou rozhodovací praxi (a uzavřel, že žalovaný je veřejným zadavatelem a měl tudíž povinnost uzavírat lesnické smlouvy podle ZVZ), žalovaný žalobce 4. 10. 2006 vyzval, aby ke dni 31. 12. 2006 ukončil svou činnost plynoucí z lesnických smluv Oskava a Karlovice, jelikož jsou (absolutně) neplatné. Ke konci roku 2006 přistoupil žalovaný ke zrušení vypsaného výběrového řízení a následně zahájil nová výběrová řízení; tato byla již vypsána v režimu zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném od 1. 7. 2006 do 1. 10. 2016 (dále jen „ZVZ 2006“). Počátkem roku 2007 byl žalobce žalovaným osloven k podání nabídky na SÚJ Oskava a SÚJ Karlovice. Žalobce podal nabídku až v rámci II. fáze výběrového řízení, a to pouze na SÚJ Karlovice. Ve vztahu k SÚJ Oskava neprojevil zájem; nezájem odůvodnil záporným hospodářským výsledkem SÚJ Oskava za rok 2006 v těžební činnosti a značnou vzdáleností této oblasti od jeho sídla (cca 50 km). Na základě nabídky žalobce pro SÚJ Karlovice uzavřeli účastníci 14. 3. 2007 smlouvu o dílo v těžební činnosti (č. 102/18/2007), smlouvu o dílo v pěstební činnosti (č. 102/18/2007) a dne 5. 4. 2007 smlouvu o prodeji dříví (č. PD/102/18/2007). Dne 6. 4. 2007 vypsal žalovaný otevřená výběrová řízení v režimu ZVZ 2006 na provedení pěstebních a těžebních činností na období 1. 7. 2007 - 31. 12. 2007 mimo jiné i pro SÚJ Oskava a SÚJ Karlovice. Žalobce nepodal nabídku ani do jednoho z těchto výběrových řízení, ale ve vztahu k SÚJ Karlovice v období 24. 7. 2007 do 31. 12. 2007 vykonával lesnické činnosti jako subdodavatel pro vítězného uchazeče Pradědský lesní závod, a. s. Žádnou nabídku ve vztahu k SÚJ Oskava a SÚJ Karlovice nepodal ani ve výběrových řízeních vypsaných žalovaným ve dnech 14. 7. 2007 až 7. 8. 2007 pro období 1. 1. 2008 - 31. 12. 2010. V rámci těchto výběrových řízení, které byly vypsány celkem pro 257 SÚJ, podal žalobce nabídky pro jiné SÚJ, ale nebyl vybrán. I nadále (v období 20. 1. 2008 - 31. 12. 2010) měl žalobce zájem ve vztahu k SÚJ Karlovice vykonávat lesnické práce jako subdodavatel pro vítězného uchazeče Pradědský lesní závod, a.s. a uzavřel s ním smlouvu o výkonu lesnické činnosti na SÚJ Karlovice na zmíněné období; dne 30. 9. 2008 tento smluvní vztah smlouvou o ukončení spolupráce skončil. K 31. 1. 2007 žalobce ukončil výpovědí pracovní poměr se zaměstnankyní L. V. a k 30. 9. 2008 ukončil pracovní poměr se zaměstnancem J. T. Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně po právní stránce uzavřel, že žalovaný není za škodu odpovědný, protože neexistuje příčinná souvislost mezi žalobcem namítaným porušením povinnosti a tvrzenou škodou, a dále z důvodu naplnění liberačního důvodu podle § 268 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“). Vzal přitom v úvahu, že původně prosazovaný názor Nejvyššího soudu (např. v rozhodnutích ze dne 27. 9. 2011, č. j. 23 Cdo 3473/2009, ze dne 28. 1. 2014, č. j. 23 Cdo 3189/2012, ze dne 21. 3. 2014, č. j. 23 Cdo 1458/2013, a ze dne 30. 11. 2011, č. j. 23 Cdo 2408/2010), že: „Za situace, kdy Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, jako orgán dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, veřejnému zadavateli sdělil, že při uzavírání smluv na dodávky komplexních lesnických činností nemá postupovat podle zákona č. 40/2004 Sb., o zadávání veřejných zakázek, a veřejný zadavatel proto podle citovaného zákona nepostupoval, ač postupovat měl, nelze dospět k závěru, že způsobil neplatnost smluv uzavřených postupem nesouladným se zákonem č. 40/2004 Sb. a že druhé smluvní straně podle ustanovení § 268 obch. zák. odpovídá za škodu.“, byl překonán nálezem Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2017 II. ÚS 2370/14 (kterým byl zrušen rozsudek Nejvyššího soudu ze dne č. j. 23 Cdo 1458/2013) a nová rozhodovací praxe byla nastolena rozsudkem velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, č. j. 31 Cdo 38/2021; v něm Nejvyšší soud dovodil, že: „Sdělil-li Úřad pro ochranu hospodářské soutěže jako orgán dohledu nad zadávání