33 Cdo 2715/2011 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2715/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 8. 2011 Spisová značka:33 Cdo 2715/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:33.CDO.2715.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 243b odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 9. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2715/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, proti žalovanému R. M., zastoupenému JUDr. Ivo Pufferem, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Linecká 59, o zaplacení 95.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 15 C 662/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. února 2011, č. j. 22 Co 2946/2010-45, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. února 2011, č. j. 22 Co 2946/2010-45, kterým byl změněn (žalobu zamítající) rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 12. října 2010, č. j. 15 C 662/2010-23, tak, že žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 95.000,- Kč se zde specifikovaným příslušenstvím, je sice přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), je však zjevně bezdůvodné. Dovoláním zpochybněná právní otázka účinků upuštění od vymáhání státního příspěvku byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s již ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. jeho rozhodnutí ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 33 Cdo 890/2007, ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2370/2008, v nichž byl přijat a zdůvodněn závěr, že dohodou o prominutí dluhu podle § 34 zákona č. 219/2000 Sb. a § 574 odst. 1 obč. zák. závazek dlužníka zaniká na rozdíl od jednostranného upuštění od vymáhání pohledávky podle § 34 odst. 14 vyhlášky č. 136/1985 Sb. a § 35 zákona č. 219/2000 Sb.). Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného jako zjevně bezdůvodné podle § 243b odst. 1 a 5 věty prvé a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl a v souladu s § 243c odst. 2 o. s. ř. stručně vyložil důvody zjevné bezdůvodnosti. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalovanému právo. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31. srpna 2011 JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r. předsedkyně senátu