33 Cdo 2773/2025 – Nejvyšší soud

33 Cdo 2773/2025-120 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce Martina Pospíšila, sídlem v Lechoticích 145 (identifikační číslo 060 45 995), zastoupeného Mgr. Bc. Tomášem Mravcem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Hřebíčkova 1320, proti žalovaným 1) J. Ž. a 2) K. Ž., zastoupeným Mgr. Ing. Pavlínou Jamin, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Gorkého 2555/44, o 2 481 305 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 16 C 158/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 4. 6. 2025, č. j. 59 Co 62/2025-94, t a k t o: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í: Usnesením ze dne 24. 10. 2024, č. j. 16 C 158/2024-35, Okresní soud v Kroměříži uložil žalovaným podle § 114b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), aby se do třiceti dnů od jeho doručení vyjádřili k žalobě a v případě, že nárok jí uplatněný zcela neuznají, ve vyjádření vylíčili rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a označili důkazy k prokázání svých tvrzení. Poučil je, že pokud nemohou podat písemné vyjádření ve věci samé, jsou povinni před uplynutím stanovené lhůty třiceti dnů ode dne doručení usnesení sdělit soudu, jaký vážný důvod jim v tom brání. Tento vážný důvod jsou pak povinni soudu prokázat. Dále byli poučeni v tom smyslu, že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé včas písemně k žalobě nevyjádří a ani ve stanovené třicetidenní lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jim v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti nim žalobou uplatňován, uznávají. Usnesení bylo doručeno žalovaným 31. 10. 2024. Dne 25. 11. 2024 bylo soudu doručeno podání, v němž zástupkyně žalovaných požádala o prodloužení lhůty k vyjádření o dvacet dnů. Uvedla, že nesouhlasí s tím, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, že v mezidobí žalovaní oslovili několik advokátů, kteří však nemohli převzít jejich zastoupení, teprve den předtím převzala jejich věc ona a požaduje nahlédnout do spisu. Po nahlédnutí do spisu dne 29. 11. 2024 zástupkyně požádala o zaslání příloh ze spisu v elektronické podobě, které obdržela 2. 12. 2024. Okresní soud v Kroměříži – aniž rozhodl o prodloužení lhůty k vyjádření – rozsudkem pro uznání ze dne 8. 1. 2025, č. j. 16 C 158/2024-46, uložil žalovaným povinnost, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci 2 481 305 Kč se zákonným úrokem od 28. 9. 2024 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Předmětem řízení bylo zaplacení ceny díla. Soud prvního stupně uvedl, že do 2. 1. 2025 nebyl žalovanými, kteří se nevyjádřili, kontaktován. Vzhledem k těmto skutečnostem rozhodl podle § 114b odst. 5 a § 153a odst. 3 o. s. ř. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 4. 6. 2025, č. j. 59 Co 62/2025-94, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. Podle odvolacího soudu bylo nejprve potřebné vyhodnotit, zda žalovaní požádali o prodloužení lhůty k podání písemného vyjádření ve věci před uplynutím stanovené lhůty. Výzva k vyjádření byla oběma žalovaným doručena 31. 10. 2024 a soud jim stanovil k podání písemného vyjádření ve věci samé lhůtu třiceti dnů od doručení usnesení. Konec třicetidenní lhůty připadl na sobotu 30. 11. 2024, proto posledním dnem lhůty bylo pondělí 2. 12. 2024. Podání žalovaných obsahující žádost o prodloužení lhůty bylo soudu doručeno 25. 11. 2024. Jelikož se tak stalo před uplynutím stanovené lhůty, nejedná se v daném případě o situaci, kdy by lhůta nemohla být prodloužena z důvodu, že již nastala fikce uznání nároku. Soud o žádosti o prodloužení lhůty explicitně nerozhodl a žalovaným před uplynutím stanovené lhůty (ani později) nesdělil, zda žádosti vyhovuje či nikoli. V odůvodnění rozhodnutí však uvedl, že vyjádření ve věci samé mu nebylo doručeno ani do 2. 1. 2024 (správně má být 2025), kdy s ohledem na datum doručení příloh žaloby zástupkyni žalovaných dne 2. 12. 2024 lze mít za to, že fakticky (mlčky) akceptoval prodloužení lhůty do 2. 1. 2025. Přestože žalovaní písemné vyjádření ve věci samé nepodali ani v takto fakticky prodloužené lhůtě, není tato skutečnost rozhodná. Odvolací soud odkázal na rozsudek ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5405/2014, v němž Nejvyšší soud vyslovil, že v důsledku podání žádosti o prodloužení lhůty určené žalovanému k podání písemného vyjádření ve věci podle § 114b odst. 2 o. s. ř. nenastane fikce uznání nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř., jen jestliže důvod žádosti představuje vážný důvod, který žalovanému brání v podání písemného vyjádření ve věci. Nepožádal-li žalovaný o prodloužení lhůty z vážného důvodu, dojde k prodloužení lhůty určené podle § 114b odst. 2 o. s. ř., jestliže soud usnesení o prodloužení lhůty vydal a žalovanému doručil ještě před uplynutím (původní) lhůty k podání písemného vyjádření ve věci. Nejvyšší soud zdůraznil, že tyto závěry nelze důvodně odmítat s poukazem na „faktické vyhovění žádosti na prodloužení soudcovské lhůty“, k němuž dochází tehdy, jestliže soud sice o žádosti nerozhodne, avšak poskytne účastníkovi jím požadovaný časový prostor a nepříznivé následky spojené se zmeškáním lhůty vyvodí teprve tehdy, když účastník i v jím navržené prodloužené lhůtě zůstane nečinný. Podstatné tudíž je, zda důvod, pro který žalovaní požádali o prodloužení lhůty, je důvodem vážným, neboť jen v důsledku sdělení vážného důvodu fikce uznání nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř. nenastane. K otázce vážnosti důvodu, pro který žalovaný nemohl včas podat vyjádření ve věci, se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 13. 12. 2013 sp. zn. 21 Cdo 628/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51/2014. Vážný důvod představuje překážku, která žalovanému brání vyjádřit se včas ve věci, popřípadě překážku, která žalovanému zabránila sdělit soudu i to, že pro ni nemůže včas podat vyjádření ve věci, a která je významná jen tehdy, je-li v konkrétní situaci vnímána jako stav ospravedlňující nečinnost ze strany žalovaného; překážka v tom, že žalovaný neučinil potřebné úkony, tedy musí mít s ohledem na svou povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo i z jiných důvodů obecný aspekt ospravedlnitelnosti. Překážka ospravedlňující nečinnost žalovaného přitom může spočívat nejen v událostech majících objektivní povahu, ale i v okolnostech žalovaným způsobených nebo jinak zaviněných, lze-li je v dané situaci považovat za vskutku ospravedlňující (omlouvající) jeho nečinnost. Za vážný důvod proto lze ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. považovat jednak překážku (událost), která žalovanému objektivně (nezávisle na jeho vůli) zabrání písemně se vyjádřit ve věci ve stanovené lhůtě, popřípadě která zabránila žalovanému, aby soudu byť jen sdělil, že u něj takový vážný důvod nastal, jednak okolnost žalovaným případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat – zejména s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a k poměrům žalovaného - za ospravedlňující jeho nečinnost. Odvolací soud v projednávaném případě shledal důvod sdělený žalovanými v žádosti o prodloužení lhůty k podání písemného vyjádření ve věci za důvod vážný. Předmětem sporu učinil žalobce nárok na zaplacení poměrně vysoké finanční částky. Právní důvod uplatněného nároku má dle žalobních tvrzení spočívat v nedoplatku ceny za dílo spočívající v provedení stavebních prací, což náleží k obtížnějším skutkovým věcem, v daném případě pak i s ohledem na skutečnosti, že smlouva o dílo nebyla uzavřena v písemné formě a výše ceny za dílo nebyla dohodnuta. Žalovaní se v řízení hodlají bránit, za tím účelem projevili zájem o odbornou právní pomoc, kterou se jim podařilo zajistit až po uplynutí dvou třetin stanovené třicetidenní lhůty, jak o tom svědčí plná moc jimi udělená Mgr. Ing. Pavlíně Jamin, advokátce, dne 25. 11. 2024. V době převzetí právního zastoupení tedy uplynula významná část lhůty k podání písemného vyjádření ve věci samé, což je nutno při posouzení vážnosti důvodu pro prodloužení lhůty vzít v úvahu, neboť se v daném případě jedná o přinejmenším skutkově složitou věc. Byť při převzetí právního zastoupení žalovaných zbývalo do uplynutí stanovené lhůty ještě sedm dnů, nelze pominout, že zmocněnkyně avizovala v žádosti o prodloužení lhůty svoji končící zdravotní indispozici, proto i sjednala nahlížení do spisu až na den 29. 11. 2024. Jedna z příloh žaloby (listinný důkaz předložený žalobcem) je ve vytištěné formě založené ve spise místy velmi špatně čitelná, její elektronická podoba byla zástupkyni žalovaných na její žádost doručena až poslední den stanovené lhůty. S ohledem na složitost věci a skutečnost, že žalovaným se zastoupení podařilo sjednat až po uplynutí podstatné části lhůty stanovené k písemnému vyjádření ve věci, přičemž dle obsahu spisu zvolená advokátka nebyla před převzetím zastoupení a nahlížením do spisu nikterak činná v projednávané věci, považoval odvolací soud důvod, pro který žalovaní požádali o prodloužení lhůty k podání písemného vyjádře