33 Cdo 2855/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2855/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 9. 2024 Spisová značka:33 Cdo 2855/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.2855.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přechodná (intertemporální) ustanovení Povinnost prevenční Škoda Smlouva příkazní Dotčené předpisy:§ 3028 o. z. § 415 obč. zák. § 420 odst. 1 obč. zák. § 725 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:7. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2855/2023-547 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce statutárního města Brna, se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 196/1 (identifikační číslo 449 92 785), zastoupeného JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Tovačovského 3161/13, proti žalované ŠIMEK 96, spol. s r.o., se sídlem v Brně, Královo Pole, Herčíkova 17 (identifikační číslo 645 09 931), zastoupené Mgr. Vladanem Valou, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Generali České pojišťovny a.s., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16 (identifikační číslo 452 72 956), o 315 454,39 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 272 C 55/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2023, č. j. 44 Co 24/2022-524, t a k t o: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2023, č. j. 44 Co 24/2022-524, se ve výrocích I b/, II, III a IV ruší a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, č. j. 272 C 55/2014-471, zamítl žalobu o zaplacení 473 181,59 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky II až IV).Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 23. 6. 2008 příkazní smlouvu, podle které byla žalovaná povinna vykonávat zejména správu a údržbu nemovitostí ve vlastnictví statutárního města Brna svěřených městské části Brno - Medlánky, přičemž se jednalo mimo jiné o bytový dům XY. V přesně nezjištěném období od 6. 12. 2011 do 7. 6. 2012 došlo k poškození vypouštěcího ventilu, tzv. „vystřelením ventilu“, ve vodoměrné šachtě nalézající se na sousedícím pozemku, na kterém je objekt bytového domu č.p. XY, ulice XY, XY. V důsledku jeho poškození docházelo v předmětném období k rozsáhlému úniku studené vody, když obvyklá průměrná spotřeba činila cca 500 m3, avšak za období od 6. 12. 2011 do 7. 6. 2012 byla evidována spotřeba 12 972 m3. Poškození ventilu zjistila společnost Brněnské vodárny a kanalizace, a.s. (dále také jen „BVK“), dne 7. 6. 2012 ve vodoměrné šachtě při pravidelné výměně vodoměrů, která se uskutečňuje v šestileté periodě. Pracovník provádějící výměnu vodoměru zjistil poškození vypouštěcího ventilu za vodoměrem a opravil ho. BKV vystavily dne 12. 6. 2012 fakturu č. 212173480, jíž byla vyúčtována částka 798 653 Kč splatná dne 10. 8. 2012. Následně vystavily daňový dobropis č. 212401081 ze dne 26. 7. 2012 ve výši mínus 211 845 Kč, takže k úhradě zůstala částka 586 808 Kč splatná dne 10. 8. 2008 snížená žalobcem s ohledem na korekci včasného zjištění na vymáhanou částku. V příkazní smlouvě bylo mezi smluvními stranami ujednáno, že na úseku správy bude žalovaná provádět preventivní prohlídky nemovitostí, zajišťovat preventivní a běžnou údržbu a opravy drobného i většího charakteru nemovitostí, včetně zajištění nepřetržité havarijní služby, na úseku provozu bude zajišťovat služby v podobě dodávky vody, elektřiny a plynu, včetně oprav a údržby rozvodů od příslušných měřidel v domě. Dále strany ujednaly, že žalovaná bude zajišťovat služby na úseku opravárenských prací, konkrétně preventivní a běžné údržby domů a bytů. Rovněž bylo sjednáno, že žalovaná odpovídá za řádný výkon správy a provozu předmětu smlouvy, kterou je povinna provádět s potřebnou odbornou péčí, jinak odpovídá v plné výši za škody vzniklé porušením této povinnosti. Konkrétní povinnosti týkající se četnosti prohlídek objektů, k nimž žalovaná zajišťovala z hlediska provozu a údržby jednotlivé činnosti vymezené příkazní smlouvou, tedy i kontrolu vodoměrné šachty, předmětná smlouva neupravovala. V řízení bylo prokázáno, že vodoměrná šachta se nacházela mimo bytový dům na ulici Jabloňová 5; šachta byla odkanalizována, tudíž unikající vodu nebylo možné bez dalšího postřehnout v jejím bezprostředním okolí, které nadto nebylo udržováno, a v minulosti zatravněné okolí šachty znesnadňovalo dřívější rozpoznání úniku vody. V průběhu smluvního vztahu nedošlo mezi účastníky k odlišné úpravě povinností týkajících se prohlídky objektu včetně vodoměrné šachty v odlišné frekvenci, než jak to odpovídalo zavedené praxi stran, kdy žalovaná prováděla dvakrát ročně kontrolní odečet v návaznosti na dvakrát ročně prováděné odečty ze strany BVK, přičemž uvedená frekvence kontrol nebyla žalobcem, který po celou dobu neměl ve vztahu k plnění povinností ze strany žalované výhrady, rozporována. Ze znaleckého posudku č. 63/2020 a výslechu znalce bylo zjištěno, že není možné přesně určit příčiny úniku vody, kdy přesně došlo k vytékání vody z vodovodního potrubí ve vodoměrné šachtě a jak dlouho voda unikala. Znalec se kloní k názoru, že k úniku nedocházelo po celou uváděnou dobu, tj. 184 dnů; připadající možná časová období jsou buď 164 dnů nebo 116 dnů či nejkratší 84 dní. Povinnosti správy, provozu a údržby vycházejí ze zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), a vyhlášky č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, s ohledem na tam vyjmenovanou povinnost odběratele chránit vodoměr před poškozením, a to včetně poškození mrazem. K provozování a údržbě vnitřních vodovodů je pak dostupná norma ČSN EN 806-5 (část 5: Provoz a údržba), která uvádí doporučené četnosti kontrol a údržby součástí vnitřních vodovodů, přičemž k tomu znalec uvedl, že „pro vystrojení instalované ve vodoměrné šachtě je podle této normy doporučený nejnižší interval kontroly 6 měsíců, u vodoměru a samotného potrubí je uváděn interval jednou ročně“, přičemž „jiné předpisy ani doporučení týkající se povinnosti ohledně kontroly a údržby předmětného zařízení, nejsou k dispozici“. Pokud se jedná o uvedenou normu, tak požadavek na četnější kontrolu se v ní neuvádí ani v jiných případech. Provozovatelé obvykle dodržují nezbytné minimum, které je ve vyhláškách a v normách. Na základě zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná neporušila smluvní ani prevenční povinnost podle § 415 a § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Podle soudu prvního stupně z žádného smluvního ujednání nevyplývala povinnost žalované činit kontrolní a preventivní prohlídky s frekvencí tvrzenou žalobcem. Kontrolní prohlídky prováděla v souladu se zavedenou praxí stran s tím, že právní předpis neukládá žalované povinnost činit tak v kratším časovém intervalu. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 2. 2023, č. j. 44 Co 24/2022-524, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil co do zamítnutí žaloby v částce 157 727,20 Kč s příslušenstvím (výrok I a/) a změnil je co do částky 315 454,39 Kč s příslušenstvím tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 315 454,39 Kč s 8,05 % úroky z prodlení od 23. 4. 2014 do zaplacení (výrok I b/), a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů (výroky pod body II až IV). Odvolací soud se neztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně a dovodil, že žalovaná porušila smluvní povinnost z příkazní smlouvy ve smyslu § 420 odst. 1 obč. zák. Kromě odpovědnosti za porušení zákonné nebo smluvní právní povinnosti podle § 420 odst. 1 obč. zák. ukládá zákon každému i obecnou povinnost počínat si tak, aby svým jednáním či opomenutím nezpůsobil škodu. Tato prevenční povinnost podle § 415 obč. zák. (tzv. generální prevence), která platí pro každého a která je jedním z případů porušení právní povinnosti ve smyslu ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák., nastupuje tam, kde sice nedošlo jednáním, případně opomenutím k porušení povinnosti stanovené právním předpisem, kde ovšem byla porušena pravidla jiná (např. sportovní pravidla, technické normy atp.), nebo jde o situace, kdy škůdce svým jednáním, případně opomenutím přispěl ke vzniku škody tím, že nedodržel náležitou obezřetnost, kterou po něm lze rozumně požadovat. Ustanovení § 415 obč. zák. nezakládá objektivní odpovědnos