33 Cdo 2864/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2864/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 3. 2025 Spisová značka:33 Cdo 2864/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.2864.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smír Přípustnost dovolání Dovolací důvody Dotčené předpisy:§ 99 odst. 3 o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 241a o. s. ř. § 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2864/2024-107 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobce V. H., proti žalovanému R. P., zastoupenému Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lipenská 869/17, o zrušení soudního smíru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 66/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2024, č. j. 62 Co 116/2024-68, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 1. 2024, č. j. 14 C 66/2023-41, zamítl žalobu požadující zrušení usnesení ze dne 11. 7. 2022, č. j. 40 C 17/2022-34, jímž schválil smír následujícího znění: a) Žalovaný se zavazuje zaplatit žalobci 220 000 Kč tak, že částku 110 000 Kč uhradí nejpozději do 20. 7. 2022 a částku 110 000 Kč nejpozději do 11. 8. 2022; b) Žalobce se zavazuje provést pro žalovaného na své náklady ve lhůtě do 15. 7. 2022 tyto práce: i. pročištění vrtu do 50 m hloubky ii. obsyp kačírkem a utěsnění bentonitem; iii. odkalení vrtu; iv. orientační čerpací zkoušku v rozsahu 2–3 hodin a v. vypracování závěrečné zprávy zhotovitele o vrtu; c) Žalobce se zavazuje poskytnout žalovanému čtyřletou záruku na celé dílo včetně prací dle písm. b) počínající běžet dnem 11. 7. 2022; d) Tím jsou vypořádány veškeré vztahy účastníků vyplývající ze smlouvy o dílo z 9. 11. 2021. Současně rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 5. 2024, č. j. 62 Co 116/2024-68, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Akcentoval, že usnesení o schválení smíru (nikoli smír sám) zruší soud jen tehdy, je-li smír neplatný podle předpisů hmotného práva (§ 99 odst. 3 o. s. ř.), a to v době, kdy ho soud schvaloval. Žádný z předpokladů pro neplatnost předmětného smíru neshledal, ani nedovodil rozpor s kogentní normou nebo naplnění podmínky, že smír takové ustanovení obchází. Dospěl k závěru, že povaha věci – žaloba o zaplacení ceny díla – umožňovala, aby účastníci uzavřeli dohodu o narovnání, podle které sporné problémy mezi sebou vyřeší, čemuž konvenuje znění smíru, který byl soudem schválen. Tvrzení, že žalobce provedl dílo vadně a bez toho, aby byly splněny veřejnoprávní povinnosti podle zákona o geologických službách, nezpůsobují absolutní (ani relativní) neplatnost dohody o smíru. Námitce žalovaného, že před uzavřením předmětného smíru byl žalobcem uveden v omyl, nepřisvědčil; žalovaný měl dostatek informací o tom, že dílo bylo provedeno vadně (vykazuje zásadní technické nedostatky a je nezpůsobilé k plánovanému využití) a ze sdělení diplomovaného geologa T. J. pak seznal způsob, jakým lze postupovat a nedostatky odstranit. Věděl rovněž, že dílo má z hlediska veřejného práva nedostatky. Tvrzení, že žalobce při provádění díla zneužil svého postavení podnikatele vůči slabší straně (resp. spotřebiteli), posoudil z hlediska žaloby na zrušení smíru jako irelevantní. V této souvislosti připomněl, že nedostatek sdělení podnikající osoby podle § 1820 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o dílo (dále jen „o. z.“), doplňujícího ustanovení § 1811 o. z. sice způsobuje relativní neplatnost právního jednání, nicméně nedostatek zákonem předvídané informační povinnosti žalovaným v daném konkrétním případě namítán nebyl a sama skutečnost, že smlouva o dílo byla uzavřena mimo obchodní prostory (srov. §1828 o. z.), její neplatnost nezakládá. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, které je rozhodnutím, jímž se řízení končí, spočívá na řešení právních otázek, které nebyly v praxi dovolacího soudu doposud řešeny, konkrétně: 1) „zda je absolutně neplatná pro rozpor s veřejným pořádkem a zákonem dohoda o schválení soudního smíru týkající se stavby – věci, která byla pořízena nezákonně a jejíž existence může ohrozit zájmy chráněné veřejnoprávními předpisy a která by měla být z tohoto důvodu odstraněna, a to i když činnosti, které mají být na takovéto stavbě – věci dle soudního smíru provedeny samy o sobě nezákonné nejsou“, 2) „zda v případě uvedení spotřebitele v omyl ze strany podnikatele při uzavření Dohody o narovnání/o schválení soudního smíru mají zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele, a to zejména ustanovení o informační povinnosti podnikatele vůči spotřebiteli dle § 1811 o. z. a dle § 9 zákona o ochraně spotřebitele přednost před ustanovením § 1904 o. z., resp. před povinností poškozeného zajistit si dostatečné informace v souvislosti s jeho uvedením v omyl tak, jak vyplývají z odvolacím soudem, resp. soudem prvního stupně, citované judikatury“ a 3) „zda je dohoda o schválení soudního smíru mezi účastníky neplatná také v případě, kdy je nevykonatelná“. Nesprávné právní posouzení spatřuje žalovaný v tom, že soud schválil smír, ačkoli dohoda mezi ním a žalobcem je absolutně neplatná mimo jiné proto, že stavba vrtu/studny, která byla předmětem soudního smíru, je „černou“ stavbou provedenou bez povolení vyžadovaných veřejnoprávními předpisy a v rozporu s nimi. Stavba provedená bez příslušných povolení dle vodního zákona může ohrozit povrchové a podzemní vody a životní prostředí a jako taková je nepochybně v rozporu s veřejným pořádkem České republiky i v rozporu se zákonem; jedná se jednoznačně o stavbu, která má být odstraněna a ohledně níž nemůže být soudní smír uzavřen, resp. dohoda o schválení soudního smíru ohledně takovéto stavby je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a veřejným pořádkem podle § 580 a § 588 o. z. Dovolatel nesouhlasí s úsudkem odvolacího soudu, že soudní smír ohledně takové stavby se nepříčí veřejnému pořádku, zavazuje-li k provedení stavebních činností, které samy o sobě v rozporu s veřejným pořádkem a zákonem nejsou. Takový výklad platnosti soudního smíru shledává dovolatel nepřípustným, neboť fakticky aprobuje nezákonný, resp. protiprávní způsob získání nebo zhotovení věci. Pochybení soudů obou stupňů dovolatel spatřuje i v tom, že neprovedly jím navržené důkazy, konkrétně protokol Ministerstva životního prostředí ze dne 13. 10. 2022, spis Ministerstva životního prostředí sp. zn. MZP/2022/660/1260, spis přestupkových orgánů o projednání přestupků žalobce, znalecký posudek znalce RNDR. Jiřího Slouky, Ph.D., a výpověď svědků J. a Š. Podle dovolatele by těmito důkazy prokázal opodstatněnost svých námitek, že předmětná stavba je „černou“ stavbou ohrožující zájmy chráněné vodním zákonem, a tedy i veřejný pořádek, a nemůže proto být předmětem soudem schváleného soudního smíru, resp. že dohoda o schválení soudního smíru ohledně takovéto stavby je neplatná a že žalobce uvedl žalovaného při uzavření soudního smíru v uvedeném směru v omyl. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně, a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce považuje rozsudek odvolacího soudu za takový, jemuž není co vytknout, tedy zcela správný, srozumitelný a náležitě odůvodněný. Je přesvědčen, že jednání dovolatele má obstrukční charakter. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 99 o. s. ř., připouští-li to povaha věci, mohou