33 Cdo 2966/2012 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2966/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 8. 2014 Spisová značka:33 Cdo 2966/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.2966.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Dotace Dotčené předpisy:§ 7 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 104 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 § 162 odst. 3,4 předpisu č. 561/2004Sb. § 1 odst. 1 předpisu č. 306/1999Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 9. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2966/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Střediska výchovné péče pro děti a mládež HELP ME, spolku se sídlem Brno, Bořetická 2, zastoupeného Mgr. Michalem Buchlovským, advokátem se sídlem Brno, Kopečná 11, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihomoravského kraje se sídlem Brno, Žerotínovo náměstí 3/5, o určení neplatnosti odstoupení od smlouvy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 16 C 15/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. června 2012, č. j. 21 Co 175/2007-84, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. června 2012, č. j. 21 Co 175/2007-84, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 16 C 15/2006-46, se zrušují a řízení se zastavuje. II. Po právní moci tohoto rozsudku bude věc postoupena Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal určení neplatnosti odstoupení žalovaného od smlouvy o zvýšení dotace s odůvodněním, že nebyly splněny podmínky pro odstoupení. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 16 C 15/2006-46, určil, že „odstoupení od smlouvy o zvýšení dotace, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 31. 3. 2005, ze dne 5. 9. 2005 je neplatné“, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. června 2012, č. j. 21 Co 175/2007-84, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se zamítá žaloba na určení, že odstoupení od smlouvy o zvýšení dotace, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 31. 3. 2005, ze dne 5. 9. 2005 je neplatné; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (jeho předchozí usnesení ze dne 30. října 2009, č. j. 21 Co 175/2007-56, jímž rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení pro nedostatek způsobilosti žalovaného být účastníkem řízení zastavil, Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. března 2012, č. j. 33 Cdo 2727/2010-73, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení). Zatímco soud prvního stupně dovodil, že žalobce má ve smyslu § 80 písm. c/ o. s. ř. naléhavý právní zájem na požadované určení (v případě vyhovění určovací žalobě nebude nic bránit poskytnutí finanční dotace žalobci podle smlouvy ze dne 31. 3. 2005, jež zabezpečí fungování sdružení v oblasti prevence kriminality, toxikomanie a sociálně patologických jevů u dětí a mládeže ve formě provozování střediska výchovné péče, jak tomu bylo dosud), odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadované určení, jestliže smlouva o zvýšení dotace byla sjednána pouze na dobu školního roku 2005/2006, který již uplynul; žaloba na určení tak nemůže plnit preventivní funkci, tj. zabránit případným dalším sporům mezi účastníky, a žalobce mohl žalovat na plnění (zaplacení zvýšené dotace). Uzavřel, že určovací žaloba nemá své opodstatnění i proto, že neplatnost odstoupení od smlouvy je jen otázkou předběžnou ve vztahu k posouzení existence práva žalobce na plnění. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spojuje s § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a důvodnost s § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Namítá, že plnění podle smlouvy o zvýšení dotace uzavřené účastníky dne 25. 3. 2005 na období školního roku 2005/2006 mu mělo náležet až do 30. 6. 2006. V měsíci lednu 2006, kdy podal určovací žalobu, nemohl podat žalobu na plnění, neboť mu nebyly známy podklady pro výpočet plnění. Ani k datu, kdy rozhodoval soud prvního stupně (30. 11. 2006), však nebyl schopen vyčíslit zvýšenou dotaci bez součinnosti žalovaného. Poukazuje na § 6 odst. 6 zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolským a školským zařízením, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 306/1999 Sb.“), a na účastníky uzavřenou smlouvu, z nichž vyplývá, že žalovaný má pravomoc jednostranně upravovat výši dotace v průběhu školního roku. I nadále je přesvědčen o preventivním charakteru určovací žaloby v dané věci. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na požadované určení. Nesouhlasí s argumentem žalobce, že žalobu na plnění nemohl podat pro nemožnost stanovení výše plnění. Zdůrazňuje, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení, v daném případě stav ke dni 30. 11. 2006 (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). K tomuto datu musely být žalobci známy všechny informace potřebné k vyčíslení požadovaného plnění, neboť byly zveřejněny. Žalobce byl již v době podání určovací žaloby dlouholetým příjemcem dotací podle zákona č. 306/1999 Sb. a otázka stanovení jejich výše mu byla známa. Žalovaný navrhuje dovolání pro zjevnou bezdůvodnost odmítnout, případně zamítnout. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej čl. II bod 1., 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.). Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem při splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. V dovolání není sice namítána žádná z vad vyjmenovaných v § 242 odst. 3 větě druhé o. s. ř., avšak dovolací soud nepřehlédl, že řízení trpí zmatečností podle § 229 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Podle § 229 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže bylo rozhodnuto o věci, která nenáleží do pravomoci soudů. Podle § 7 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odstavec 1). Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudní řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona (odstavec 2). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odstavec 3). Podle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle § 104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány. V posuzovaném případě se žalobce coby školské zařízení zařazené do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení, zapsané do školského rejstříku vedeného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky domáhá určení neplatnosti odstoupení žalovaného Krajského úřadu Jihomoravského kraje od smlouvy o zvýšení dotace ve školním roce 2005/2006, kterou účastníci uzavřeli dne 31. 3. 2005 podle § 162 odst. 3 a 4 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“), a podle zákona č. 306/1999 Sb. Podle § 162 školského zákona ministerstvo poskytuje krajským úřadům formou dotace (§ 7 odst. 1 písm. c/ zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočto