33 Cdo 2997/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 2997/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 9. 2025 Spisová značka:33 Cdo 2997/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.2997.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rozhodčí řízení Přechodná (intertemporální) ustanovení Podmínky řízení Spotřebitel Vady řízení Výkon rozhodčích nálezů Zastavení exekuce Dotčené předpisy:§ 35 předpisu č. 216/1994 Sb. ve znění do 30.11.2016 § 31 písm. b) předpisu č. 216/1994 Sb. § 33 předpisu č. 216/1994 Sb. § 103 o. s. ř. § 34 odst. 1 předpisu č. 216/1994 Sb. § 268 o. s. ř. § 32 předpisu č. 216/1994 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:24. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 2997/2024-301 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně Horizont ISPL v. o. s., se sídlem v Ostravě, Koněvova 177/61, identifikační číslo osoby 28599373, jako oddělené insolvenční správkyně dlužnice Marie Friedlové, narozené 30. 11. 1950, bytem ve Vážanech nad Litavou 124, zastoupené Mgr. Tomášem Kravčíkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Občanská 1115/16, proti žalované Inkasní evropské společnosti s. r. o., se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1224/42, identifikační číslo osoby 29195152, zastoupené Mgr. Jaroslavem Homolkou, advokátem se sídlem v Jihlavě, Palackého 5001/1, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 84 C 8/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 5. 2024, č. j. 5 Co 5/2023-241, t a k t o: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Tomáše Kravčíka. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení Vrchní soud v Olomouci („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 5. 2024, č. j. 5 Co 5/2023-241, změnil rozsudek ze dne 1. 3. 2023, č. j. 84 C 8/2019-118, kterým Krajský soud v Ostravě („soud prvního stupně“) zamítl žalobu (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II) tak, že ve vztahu k M. F. zrušil rozhodčí nález vydaný rozhodkyní Mgr. Pavlou Kosíkovou, sídlem Horní náměstí 12/19, 779 00 Olomouc, ze dne 18. 1. 2017, č. j. Ro 54/2016 (dále jen „rozhodčí nález“); dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se (po zopakování a doplnění dokazování) ztotožnil s následujícím skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně. M., M. a F. F. uzavřeli s předchůdkyní žalované AsisTeam s. r. o. dne 13. 5. 2016 úvěrovou smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 890 000 Kč, zajištěného smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem, a současně rozhodčí smlouvu k rozhodování sporů z obou smluv, ve které určili jediného rozhodce, Mgr. Pavlu Kosíkovou. Dne 29. 6. 2016 uzavřeli dodatek posunující dobu čerpání úvěru a upravující RPSN na 40,43 %. Rozhodčí žalobou podanou 30. 11. 2016 se předchůdkyně žalované domáhala po F. a M. F. nároků ze zesplatněného úvěru. Rozhodkyně dlužníky vyzvala, aby se vyjádřili k žalobě, s poučením o fikci uznání nároku, nevyjádří-li se. Výzva byla dlužníkům doručena, ti však nereagovali a po celou dobu rozhodčího řízení zůstali pasivní. Dne 18. 1. 2017 vydala rozhodkyně rozhodčí nález, kterým na základě uznání nároku žalobě vyhověla. Nález obsahoval poučení o možnosti a lhůtě k podání žaloby o jeho zrušení a byl účastníkům doručen. Povinní navrhli zastavení exekuce vedené na základě rozhodčího nálezu u Okresního soudu ve Vyškově. Exekuční soud exekuci přerušil a povinné vyzval k podání žaloby o zrušení rozhodčího nálezu ve lhůtě 30 dnů, což učinili. Smlouvou z 10. 7. 2018 byly pohledávky z úvěrové smlouvy postoupeny žalované. Dále odvolací soud zjistil, že exekuce byla zastavena usnesením soudního exekutora z 23. 2. 2024, které nabylo právní moci, a to k návrhu podanému oprávněnou (žalovanou). Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně o včasném podání žaloby, o tom, že v řízení na místě původní žalobkyně M. F. (jejíž úpadek byl zjištěn usnesením Krajského soudu v Brně a na jejíž majetek byl prohlášen konkurs) vystupuje žalobkyně jako oddělená insolvenční správkyně, o pasivní legitimaci žalované, o aplikaci na posouzení platnosti rozhodčí doložky právní úpravy účinné v době jejího uzavření, i o tom, že nejsou dány důvody pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. c) a g) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném od 1. 4. 2012 do 30. 11. 2016 (dále jen „z. r. ř.“, nebo též „ZRŘ“, příp. „RozŘ“). Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že je dán důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. b) z. r. ř., neboť předchůdkyně žalované řádně nezkoumala úvěruschopnost dlužníků, zejména F. F., a úvěrová smlouva (a proto i rozhodčí smlouva) je absolutně neplatná pro rozpor s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. S námitkou žalované, že zastavením exekučního řízení k jejímu návrhu odpadla možnost rozhodnout v daném řízení zahájeném podle § 35 odst. 2 z. r. ř. meritorně, se neztotožnil, neboť existence vykonávacího řízení je podmínkou pro podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu, nikoli zvláštní procesní podmínkou umožňující v něm meritorně rozhodnout. II. Dovolání a vyjádření k němu Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, kterým výslovně napadla všechny jeho výroky. Vytýká odvolacímu soudu, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2767/2020), pokud dovodil, že se na předmětné řízení o zrušení rozhodčího nálezu i po 1. 12. 2016 užije procesní úprava účinná do 30. 11. 2016, tedy § 35 odst. 1 písm. b) z. r. ř. ve znění účinném do 30. 11. 2016 (otázka 1). Napadené rozhodnutí podle žalované závisí na vyřešení otázky procesního práva, která dosud nebyla vyřešena, zda v případě, že soud rozhoduje o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu postupem podle § 35 odst. 1 písm. b) ve znění účinném do 30. 11. 2016, ve spojení s § 31 písm. b) z. r. ř., přihlíží k § 33 z. r. ř. (otázka 2). Současně však uvádí, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud k § 33 z. r. ř. nepřihlédl, přestože dlužnice v rozhodčím řízení řádně neuplatnila důvod dle § 31 písm. b) z. r. ř., a přistoupil ke zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. b) z. r. ř. Rovněž namítá, že z odůvodnění napadeného rozsudku není patrno, zda k § 33 z. r. ř. odvolací soud přihlédl či nikoli, a považuje proto jeho rozhodnutí za nepřezkoumatelné. Za dosud dovolacím soudem nevyřešené považuje žalovaná též otázky, zda lze pokračovat v řízení o zrušení rozhodčího nálezu zahájeném podle § 35 odst. 1 z. r. ř. v případě zastavení (neexistence) nařízeno výkonu rozhodnutí (exekuce), který byl nařízen na základě rozhodčího nálezu jakožto exekučního titulu (otázka 3), a zda podmínkou řízení o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu podle § 35 odst. 1 z. r. ř. je existence nařízeného a trvajícího výkonu rozhodnutí (exekuce), který byl nařízen na základě rozhodčího nálezu jakožto exekučního titulu (otázka 4). Prosazuje názor, že řízení o zrušení rozhodčího nálezu zahájené podle § 35 odst. 2 z. r. ř. je svou povahou řízením o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí rozděleného do více fází (je jeho další fází) a jeho vedení je podmíněno existencí nařízeného výkonu rozhodnutí (exekuce) a jeho (jejím) trváním. Poukazuje na usnesení z 12. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3516/2006, v němž Nejvyšší soud dovodil, že existence nařízeného a trvajícího výkonu rozhodnutí je zvláštní podmínkou řízení o návrhu na jeho zastavení. Exekuce přitom byla v daném případě vůči povinné pravomocně zastavena předtím, než odvolací soud vydal napadený rozsudek. Žalovaná též vytýká odvolacímu soudu překvapivost jeho rozhodnutí, pokud jí neavizoval, že dospěl k jinému závěru než soud prvního stupně o tom, že je dán důvod pro zrušení rozhodčího nálezu, pouze ji vyzval k doplnění skutkových tvrzení a k návrhu důkazů stran posouzení úvěruschopnosti dlužníka, a (ačkoli odkazuje na označené nálezy Ústavního soudu týkající se překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu a na neoznačenou judikaturu Nejvyššího soudu) artikuluje jako dosud dovolacím soudem nevyřešenou otázku, zda je překvapivé rozhodnutí, pokud odvolací soud oproti soudu prvního stupně dospěje k právnímu závěru, že je v projednávané věci dán důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. b) z. r. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2016, aniž by účastníky řízení poučil, že hodlá vycházet z jiného právního posouzení (otázka 5). Pokud by již tato otázka byla d