CS · EN DE FR brzy

33 Cdo 311/2008 — Nejvyšší soud

ECLI: ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.311.2008.1
Datum: 2009-10-30
Z rozhodnutí: Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na w…
33 Cdo 311/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2009 Spisová značka:33 Cdo 311/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:33.CDO.311.2008.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 311/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně České republiky – Ú. p. z. s. v. v. m., proti žalovaným 1) S. H., a 2) L. H., zastoupeným advokátem, o zaplacení 130.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 6 C 116/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 8. srpna 2007, č. j. 59 Co 106/2007-51, takto: Dovolání se zamítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. prosince 2006, č. j. 6 C 116/2006-32, zamítl žalobu o zaplacení částky 130.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 3. 5. 2000 do zaplacení s odůvodněním, že výkon práva žalobkyně na vrácení žalovaným poskytnutého příspěvku na individuální bytovou výstavbu podle vyhlášky č. 136/1985 Sb. odporuje dobrým mravům. Důvody, na jejichž základě odepřel žalobkyni podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) soudní ochranu, spatřoval ve skutečnosti, že žalovaní, aby splnili podmínku získat pravomocné kolaudační rozhodnutí do 2. 4. 2000, již v dubnu 1999 požádali stavební úřad o jeho vydání, avšak proto, že nejprve museli zkolaudovat stavbu čističky odpadních vod (místo podle schválené stavební dokumentace plánovaného septiku), pravomocné kolaudační rozhodnutí získali až 15. 1. 2002. Soud prvního stupně zohlednil taktéž zdravotní stav žalované a celkovou sociální situaci rodiny. Krajský soud v Brně-pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 8. srpna 2007, č. j. 59 Co 106/2007-51, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 130.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 3. 5. 2000 do zaplacení; zároveň rozhodl o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dovodil, že realizace stavby odporující vydanému stavebnímu povolení (vystavěná čistička odpadních vod místo septiku) nemůže mít význam pro závěr o rozporu výkonu práva na vrácení státního příspěvku s dobrými mravy. Žalovaní měli dostatek času na změnu stavebního povolení, a pokud této možnosti nevyužili, nemůže být jejich nečinnost přičítána k tíži žalobkyně. Důvodem k odepření práva na vrácení poskytnutého příspěvku nemohou být ani okolnosti spočívající v nepříznivém zdravotním stavu žalované, neboť jde o skutečnosti, které nastaly až po uplynutí lhůty ke splnění povinnosti žalovaných. Vycházeje ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. 33 Odo 693/2002, odvolací soud uzavřel, že vyhláška č. 136/1985 Sb. vylučuje aplikaci obecných předpisů (včetně § 3 odst. 1 obč. zák.); požadavek na vrácení příspěvku není ve smyslu již konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu promlčen. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. žalovaní v dovolání odvolacímu soudu vytýkají nesprávné právní posouzení věci. Nejsou srozuměni se závěrem, že výkon práva žalobkyně na vrácení poskytnutého příspěvku neodporuje dobrým mravům podle § 3 odst. 1 obč. zák. Mají zato, že čistička odpadních vod, která byla příčinou pozdního vydání kolaudačního rozhodnutí, je šetrnější k životnímu prostředí a tato skutečnost by měla být jistě zohledněna. Nevěděli, že k její stavbě potřebují stavební povolení. Kolaudace čističky a následně domu trvala více jak 32 měsíců, přičemž měli minimální možnost tuto délku stavebního řízení ovlivnit. Zdůrazňují, že i na vrácení příspěvku na individuální bytovou výstavbu podle vyhlášky č. 136/1985 Sb. lze aplikovat § 3 odst. 1 obč. zák., neboť v důsledku nepřiměřené délky kolaudačního řízení jim vznikla povinnost vrátit poskytnutý příspěvek. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Žalovaní žádnou z těchto vad v dovolání nenamítají a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu; dovolací soud se tedy zabýval pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak byl žalovanými obsahově vymezen. Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Otázkou aplikace § 3 odst. 1 obč. zák. v případech požadavku na vrácení příspěvku na individuální bytovou výstavbu se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 24. září 2009, sp. zn. 33 Cdo 754/2007, v němž formuloval a odůvodnil závěr, že vyhláška (č. 136/1985 Sb.) coby speciální předpis - na rozdíl od podmínek vrácení stabilizačního příspěvku, stabilizační půjčky, případně bezúročné půjčky na složení členského podílu na družstevní byt zaměstnancem uvedených v § 34 odst. 10 vyhlášky - neupravuje podmínky vrácení příspěvku na individuální bytovou výstavbu komplexně. Aplikace občanského zákoníku, včetně jeho § 3 odst. 1, coby obecného předpisu není tudíž v rozsahu podmínek vrácení příspěvku na individuální bytovou výstavbu speciální úpravou vyloučena. (…) Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití § 3 odst. 1 obč. zák., je přitom třeba - vzhledem k výše uvedenému charakteru tohoto ustanovení jako právní normy s relativně neurčitou hypotézou - učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu, tj. jak okolnosti, které uplatňuje ten, kdo se uvedeného ustanovení dožaduje, tak všechny okolnosti na straně toho, kdo se výkonu práva domáhá. Odpovídající úsudek soudu musí být podložen konkrétními skutkovými zjištěními a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují přijmout závěr, že výkon práva je či není v rozporu s dobrými mravy. Uvedené závěry nejsou v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu2003, č. j. 33 Odo 693/2002, jenž se týkal odlišné problematiky, neboť dopadal na smlouvy o poskytnutí stabilizačního příspěvku na složení členského podílu do družstev pracovníkům organizací podle § 12 a § 20 vyhlášky č. 136/1985 Sb. Z pohledu shora uvedených vývodů nelze sice souhlasit s dílčím závěrem odvolacího soudu, že na výkon práva na vrácení příspěvku na individuální bytovou výstavbu nelze aplikovat § 3 odst. 1 obč. zák., avšak s přihlédnutím k tomu, že jeho rozsudek je v prvé řadě založen na závěru, že pozdní kolaudace stavby, na kterou byl státní příspěvek poskytnut, ani zdravotní stav žalované a sociální situace rodiny žalovaných neodůvodňují aplikaci § 3 odst. 1 obč. zák., je jeho rozhodnutí věcně správné. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. představuje výhrada dovolatelů, že nárok žalobkyně je promlčen. Smlouvou o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu ze dne 2. 4. 1990 registrovanou Státním notářstvím ve Z. dne 5. 4. 1990 pod sp. zn. Reg III 932/90 získali žalovaní částku 130.000,- Kč na výstavbu rodinného domku na parcele č. 4490/7 v k.ú. V. Zavázali se přitom, že finanční prostředky použijí pouze na úhradu nákladů spojených s výstavbou a že stavbu provedou v souladu s platným stavebním povolením a dokončí ji tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do 10 let ode dne uzavření smlouvy. Současně se zavázali nepřevést rodinný domek po dobu 10 let od uzavření smlouvy, nejméně 8 let od kolaudace, na jiného bez souhlasu národního výboru a po tuto dobu jej užívat k trvalému bydlení. Pro případ vzniku povinnosti vrátit státní příspěvek (tj. při nedodržení některé z výše vyjmenovaných podmínek) vzali na sebe s právními účinky i pro dědice povinnost podle § 58 a násl. obč. zák. nepřevést nemovitosti – stavbu rodinného domu na parcele č.

Citovaná ustanovení

§ 101 (40/1964 Sb.)§ 109 (40/1964 Sb.)§ 122 (40/1964 Sb.)§ 3 (40/1964 Sb.)§ 36 (40/1964 Sb.)§ 58 (40/1964 Sb.)§ 870 (40/1964 Sb.)§ 874 (40/1964 Sb.)§ 142 (99/1963 Sb.)§ 229 (99/1963 Sb.)§ 241a (99/1963 Sb.)§ 242 (99/1963 Sb.)
DomůŽivotní situaceŽivnostiOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIWidget pro webyO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.