33 Cdo 3141/2020 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3141/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2021 Spisová značka:33 Cdo 3141/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3141.2020.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smír Narovnání Přechodná (intertemporální) ustanovení Ručení Dotčené předpisy:§ 99 odst. 2,3 o. s. ř. § 585 an. obč. zák. § 3028 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 8. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3141/2020-481 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně REUNION, spol. s r. o., se sídlem v Brně, Olomoucká 1159/40 (identifikační číslo 485 33 921), zastoupené Mgr. Zdeňkem Mrajcou, advokátem se sídlem v Brně, Vlhká 194/25, proti žalované J. Š., bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem v Brně, náměstí 28. října 1898/9, o 500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 15 C 37/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2020, č. j. 27 Co 87/2019-427, t a k t o: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.826 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Jiřího Hladíka, advokáta. O d ů v o d n ě n í Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 11. 2018, č. j. 15 C 37/2012-408, uložil žalované zaplatit žalobkyni 500.000 Kč s 2,5% úroky z prodlení od 7. 2. 2012 do zaplacení [„s tím, že povinnost plnění žalované zaniká v rozsahu případného plnění dlužníka A. T. …, dle pravomocného usnesení o schválení smíru Okresního soudu v Přerově č.j. 8 C 36/2013-230 ze dne 14. 12. 2015, které nabylo právní moci 22. 12. 2015“] a na náhradě nákladů řízení 79.465 Kč. Smlouvu, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s A. T. v řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 36/2013 a kterou Okresní soud v Přerově schválil jako soudní smír, považoval soud prvního stupně za kumulativní novaci, jíž dochází ke vzniku nového závazku vedle závazku původního (§ 516 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“). Ručení zajišťující pohledávku právní předchůdkyně žalobkyně vzniklé písemným prohlášením žalované proto nezaniklo (§ 516 odst. 3 obč. zák.). Rozsudkem ze dne 11. 6. 2020, č.j. 27 Co 87/2019-427, Krajský soud v Brně rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, žalované přiznal na náhradě nákladů předchozích řízení a odvolacího řízení 258.616 Kč, resp. 25.652 Kč a žalobkyni uložil zaplatit státu doplatek soudního poplatku z odvolání ve výši 20.000 Kč. Oproti soudu prvního stupně odvolací soud uzavřel, že hmotněprávním základem smíru schváleného Okresním soudem v Přerově v řízené vedeném pod sp. zn. 8 C 36/2013 bylo narovnání, neboť spornou mezi smluvními stranami byla výše dlužné částky, kterou byl leasingový nájemce povinen po předčasném ukončení leasingové smlouvy zaplatit leasingové pronajímatelce (§ 585 a násl. obč. zák.). Zanikl-li závazek narovnáním, zaniklo i jeho zajištění ručením. V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně dovolacímu přezkumu – v souvislosti s ručitelským závazkem žalované – předložila dvě otázky hmotného práva, které podle jejího názoru dovolací soud dosud neřešil: 1) Dohoda schválená jako soudní smír není narovnáním, ale nepojmenovanou smlouvou, v jejímž důsledku ručitelský závazek žalované nezanikl. 2) I kdyby šlo o narovnání, tak s ohledem na to, kdy byla smlouva uzavřena, se právní vztah jí založený spravuje ustanoveními § 1901 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), což znamená, že zajištění se vztahuje i na práva tvořící obsah nového závazku (§ 1907 o. z.). Navrhla, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že potvrdí rozsudek soudu prvního stupně. Žalovaná se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.). Poté, co zopakoval dokazování listinami – postupní smlouvou z 22. 12. 2016 a spisem Okresního soudu v Přerově sp. zn. 8 C 36/2013 – vyšel odvolací soud z následujícího skutkového stavu: Dne 17. 3. 2008 uzavřeli D.S. Leasing, a.s. (pronajímatelka) a A. T. (nájemce) leasingovou smlouvu č. 24090/08, jejímž předmětem byl finanční pronájem movité věci – motorového vozidla – s následnou koupí. Celková cena leasingu byla sjednána ve výši 1.435.380 Kč, kupní cena ve výši 1.000 Kč a doba leasingu šedesát měsíců. Žalovaná 17. 3. 2008 písemně prohlásila, že uspokojí pohledávku pronajímatelky, jestliže dlužník nesplní jakýkoliv svůj splatný závazek z leasingové smlouvy včetně příslušenství, smluvních pokut a\„vyúčtování a vyrovnání z důvodu předčasného zániku smlouvy.“ Pronajímatelka 15. 10. 2009 vypověděla s účinky k 2. 11. 2011 leasingovou smlouvu a v řízení vedeném u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 8 C 36/2013 se domáhala po A. T. zaplacení 748.310 Kč s 0,1% smluvními úroky z prodlení denně od 29. 8. 2011. V průběhu řízení vzala žalobu z části zpět (co do rozdílu mezi výší sjednaných a zákonných úroků z prodlení a dále v rozsahu 57.370 Kč). Částka, kterou byl leasingový nájemce povinen zaplatit leasingové pronajímatelce po předčasném ukončení leasingové smlouvy, se stala spornou, a proto nájemce akceptoval návrh pronajímatelky na uzavření dohody, která vypořádala „veškerá sporná práva účastníků vyplývající z leasingové smlouvy … a narovnala „i další nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení.“ Okresní soud v Přerově usnesením ze 14. 12. 2015, č. j. 8 C 36/2013-230, ve znění opravného usnesení ze 7. 1. 2016, č. j. 8 C 36/2013-240, dohodu, jíž se nájemce zavázal v určených splátkách zaplatit pronajímatelce 500.000 Kč s 2,5% úroky z prodlení od 29. 8. 2011, schválil jako soudní smír (§ 99 odst. 2 o.s.ř.). A. T. závazek ze smíru nesplnil. Smlouvou z 22. 12. 2016 postoupila D.S. Leasing, a.s. žalobkyni – mimo jiné – i pohledávku za A. T. ve výši 690.940 Kč z leasingové smlouvy včetně příslušenství a všech práv s ní spojených. Krajský soud v Brně usnesením z 16. 8. 2017, č. j. 27 Co 70/2017-380, které nabylo 11. 9. 2017 právní moci, v průběhu odvolacího řízení vyhověl návrhu, aby do řízení na místo leasingové pronajímatelky vstoupila žalobkyně (§ 107a , § 211 o.s.ř.). K hmotněprávnímu posouzení soudem schváleného smíru. Smír je dohodou uzavřenou v průběhu řízení, kterou si účastníci upravují svá práva a povinnosti. Schválí-li soud dohodu jako smír, je řízení ukončeno, a soudní smír má stejné účinky, jaké občanský soudní řád přiznává rozsudku (§ 99 odst. 2, 3 o.s.ř.). Soudní smír má základ v hmotném právu a jeho podkladem může být jakákoliv smlouva účastníků řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4406/2009, a ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 973/2018). Narovnání je dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují je novými. Dosavadní závazek tak zaniká a je nahrazen závazkem novým, který vyplývá z narovnání. Sporností nebo pochybností – pojmovými znaky narovnání – se rozumí rozdílný názor účastníků na otázku existence, platnosti závazku, jeho kauzy či obsahu (co, popř. v jakém rozsahu, má být plněno, kdy apod.). Právo je sporné, pokud je určitá otázka s ním spojená předmětem různých názorů (neshody) účastníků (například každý z nich má jiný názor na to, zda určité právo platně vzniklo, neshodují se v tom, jaká je výše předmětu plnění apod.). O pochybnost se jedná tehdy, je-li určitá otázka spojená s právem pro účastníky nejistá (například si nejsou jisti, zda právo platně vzniklo či jaká je