33 Cdo 3159/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3159/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2025 Spisová značka:33 Cdo 3159/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.3159.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Darování Poučovací povinnost soudu Dobrá víra Dotčené předpisy:§ 2055 o. z. § 118a o. s. ř. § 11 odst. 1 písm. d) předpisu č. 229/1991 Sb. § 13 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:26. 11. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 296/26 III.ÚS 392/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3159/2024-846 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobců a) H. T., b) J. H., c) M. J., d) V. K., f) L. Ch., g) I. L., h) P. M., zastoupených JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, a e) M. K., zastoupeného Mgr. Tomášem Hromkem, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, proti žalovaným 1) P. L., zastoupenému JUDr. Viktorem Bedrnou, advokátem, se sídlem v Praze 7, U letenského sadu 1295/8, a 2) České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, (identifikační číslo osoby 013 12 774), zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobců Základní organizace Českého zahrádkářského svazu Barrandov – Praha, se sídlem v Praze 5, Devonská 999/1 (identifikační číslo osoby 673 63 181), zastoupeného JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 6, K Brusce 124/6, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 94/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2024, č. j. 11 Co 397/2023, 11 Co 66/2024-781, takto: I. Dovolání se odmítají. II. Žalobci a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 16 782,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Viktora Bedrny, advokáta. III. Ve vztahu mezi žalobci spolu s vedlejším účastníkem a žalovanou 2) nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobci se žalobou podanou dne 23. 3. 2018 domáhali určení vlastnického práva k pozemku parc. č. XY, orná půda, zapsaného na listu vlastnictví č. XY, pro katastrální území XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, katastrální pracoviště XY (dále jen „předmětný pozemek“) ve prospěch České republiky - Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11 a, identifikační číslo osoby 013 12 774. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 8. 2023, č. j. 6 C 94/2018-663, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 16. 1. 2024, č. j. 6 C 94/2018-716, zamítl žalobu, aby určil, že vlastníkem pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, obec XY, je žalovaná 2), a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 4. 2024, č. j. 11 Co 397/2023, 11 Co 66/2024-781, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o určení vlastnického práva, a změnil ve výroku o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel stejně jako soud prvního stupně z následujících zjištění. K historickým okolnostem existence předmětného pozemku a umístění zahrádkářské osady na něm: dne 13. 3. 1961 vydal ONV v Praze 5 územní rozhodnutí – stavební povolení, které se týkalo využití pozemku č. kat. XY v XY na zahrádkářskou kolonii. Smlouvou ze dne 13. 2. 1974 Národní výbor hl. města Prahy jako správce národního majetku přenechal Zájmové skupině zahrádkářů při závodním výboru ROH Tatra ČKD pozemek č. kat. 640/1-11 o výměře 76 927 m2 k dočasnému užívání s výslovným určením pro zřízení dočasných zahrádek. Smlouvou ze dne 18. 12. 2002 pronajal Pozemkový fond ČR pozemek 640/11 k užívání Základní organizaci Českého zahrádkářského svazu Barrandov – dále jen „ZO ČZS“ (která je právním nástupcem Zájmové skupiny zahrádkářů při závodním výboru ROH Tatra ČKD); žalobci jsou jejími členy. Z výpisu z katastru nemovitostí z roku 1996 se podává, že pozemek č. 640/11 měl celkovou plochu 7 413 m3 a byl rozdělen na dva díly – díl o výměře 4 899 m2 (orná půda) a díl o výměře 2 514 m2 (ostatní plocha, staveniště). Žalobci užívají zahrádky na základě podnájemních smluv uzavřených se ZO ČZS v rozmezí let 2005 až 2016 a v průběhu roku 2013 podali ve smyslu § 10b zákona o Státním pozemkovém úřadu žádosti o převod užívaných dílů pozemku – zahrádek do vlastnictví; své žádosti někteří zopakovali v roce 2018. Otec prvního žalovaného (dále jen „žalovaného“) Z. L. nabyl předmětný pozemek (coby náhradní, vydaný oprávněné osobě za pozemky nevydané pro zákonnou překážku podle zákona o půdě) na základě rozsudku ze dne 25. 2. 2015, č. j. 42 C 77/2014-96, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl o nahrazení prohlášení vůle druhé žalované (dále jen „žalovaná“) k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“). Tento rozsudek soudu prvního stupně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 1. 2016, č. j. 21 Co 143/2015-245, potvrdil. Žalobci nebyli účastníky tohoto řízení. Dne 9. 5. 2016 podal otec žalovaného na základě pravomocného rozsudku návrh na vklad vlastnického práva k pozemkům v Praze (tedy i předmětnému pozemku) do katastru nemovitostí a dne 10. 6. 2016, kdy byl propuštěn z nemocnice po operaci zlomeniny krčku s doporučením chůze v chodítku nebo o berlích, uzavřel s žalovaným darovací smlouvu, podle které na něho převedl vlastnické právo k pozemkům v Praze. Rozsudkem ze dne 31. 1. 2018, č. j. 28 Cdo 2430/2016-337, Nejvyšší soud výše uvedené rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení mimo jiné proto, že soudy neposoudily vhodnost převodu pozemku na otce žalovaného, ačkoli v řízení vyšlo najevo, že na předmětném pozemku se nachází zahrádkářská osada, což vedlo k tomu, že nebyl vydán dědičce původního vlastníka (nejednalo se tudíž ani o vhodný náhradní pozemek). Následně se žalovaná (v pozici žalobkyně) v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 263/2018 domáhala proti žalovanému určení svého vlastnického práva k předmětnému pozemku. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 27. 6. 2019, č. j. 25 C 263/2018-185, žalobu na určení vlastnického práva žalované (v pozici žalobkyně) k předmětnému pozemku zamítl, Městský soud v Praze (v pořadí prvním) rozsudkem ze dne 19. 2. 2020, č. j. 13 Co 359/2020-259, rozsudek soudu prvního stupně ohledně předmětného pozemku změnil tak, že určil, že jeho vlastníkem je Česká republika, a poté, kdy tento jeho rozsudek Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 12. 11. 2020, sp. zn. 24 Cdo 1981/2020, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 4. 6. 2021, č. j. 13 Co 359/2019-390, ohledně předmětného pozemku potvrdil. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 11. 2022, č. j. 23 Cdo 3421/2021-452, dovolání žalované (v pozici žalobkyně) proti rozsudku odvolacího soudu zamítl; v dovolacím řízení se vyjadřoval ke třem dovolatelkou formulovaným právním otázkám: 1) „zda úmysl stran převodní smlouvy předejít obnově vlastnického práva protistrany z důvodu možného kasačního rozsudku dovolacího soudu v její prospěch má za následek neplatnost smlouvy pro rozpor se zákonem“, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1677/2014, 2) k judikatorně dosud neřešené otázce, „zda zákonný zákaz převodu pozemků dle § 11 odst. 1 písm. d) zákona o půdě platí (kromě řízení o vydání odňatého pozemku) jak pro soudní řízení o nahrazení projevu vůle, tak i pro navazující převodní smlouvu mezi oprávněnou osobou a třetí osobou a zda tedy převodní smlouva porušující takový zákaz je neplatná, je-li shledáno porušení tohoto zákazu v kasačním rozhodnutí dovolacího soudu vydaném v řízení o nahrazení projevu vůle“, a 3) „zda má odvolací soud povinnost seznámit účastníky s právním názorem, který se diametrálně liší od názoru účastníků řízení, názoru soudu prvního stupně i od dřívějšího názoru odvolacího soudu“. Přípustným shledal dovolání pouze pro řešení otázky druhé, když první otázkou dovolatelka ve skutečnosti nezpochybnila právní posouzení věci, nýbrž správnost skutkového závěru o účelu uzavření darovací smlouvy a založila ji na vlastní, od odvolacího soudu odlišné