33 Cdo 3208/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3208/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 7. 2025 Spisová značka:33 Cdo 3208/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.3208.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Promlčení Lhůta promlčecí [ Lhůty ] Dotčené předpisy:§ 408 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3208/2024-474 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně PROFI CREDIT Czech, a.s., se sídlem v Praze 1, Thunovská 192/27, identifikační číslo 61860069, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalované J. D., zastoupené Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská 1297/3, o 14 897,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 119/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2024, č. j. 21 C 65/2024-381, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 601,50 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Němce, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 10. 2023, č. j. 7 C 119/2022-325, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 897,10 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 3. 2024, č. j. 21 Co 65/2024-381, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soudy vzaly za prokázané, že účastnice uzavřely dne 17. 8. 2010 smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, a proto žalobkyně dne 1. 4. 2012 pohledávku zesplatnila. Z tohoto důvodu byl dne 24. 5. 2012 vydán rozhodcem JUDr. Jiřím Kolaříkem rozhodčí nález č. j. 102 Rozh. 1103/2012-13. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 10. 2012, č. j. 14 EXE 3500/2012-11, byla nařízena exekuce k vymožení pohledávky přiznané rozhodčím nálezem. Exekuce byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 1. 2022, č. j. 15 EXE 3500/2012-173, zastavena a toto usnesení bylo rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2022, č. j. 28 Co 116/2022-234, potvrzeno; usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci dne 29. 4. 2022. Žalobkyně podala dne 26. 5. 2022 v rozsahu sporné částky s příslušenstvím návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 3. 6. 2022, č. j. EPR 142312/2022-10, podala žalovaná odpor. V průběhu řízení pak vznesla námitku promlčení žalované částky. K odvolání žalobkyně odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně se závěrem, že došlo k promlčení žalobou uplatněného nároku podle § 408 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Promlčení doba začala běžet dne 2. 4. 2012, kdy mohla žalobkyně pohledávku poprvé uplatnit. Desetiletá promlčecí lhůta podle § 408 obch. zák. tak uplynula dne 2. 4. 2022, resp. 4. 4. 2022, kdy mohla žalobkyně podat naposledy žalobu k soudu, jelikož poslední den promlčecí doby, tj. 2. 4. 2022, připadl na sobotu. Žaloba ovšem byla podána až dne 26. 5. 2022, tj. po uplynutí desetileté (objektivní) promlčecí lhůty. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť dílem spočívá na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dílem na řešení právních otázek, které doposud nebyly dovolacím soudem řešeny. Konkrétně: 1) dospěje-li po vydání rozhodčího nálezu v souvislosti s jeho výkonem exekuční soud k závěru o jeho nevykonatelnosti, pak je-li podána žaloba do 30 dnů od právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce, jsou zachovány její účinky a pohledávku není možné považovat za promlčenou; 2) je-li podána žaloba do 30 dnů od právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce, nelze uplatnit námitku promlčení, bylo-li řízení zahájeno před uplynutím 10 promlčecí doby podle § 408 odst. 1 obch. zák. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5258/2016, a jeho usnesení ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3774/2017, je přesvědčena, že nemohlo dojít z blíže rozvedených důvodů k promlčení práva na zaplacení její pohledávky. Ve prospěch její argumentace svědčí závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2017, sp. zn. 33 Cdo 5258/2016, podle něhož pokud věřitel podal poté, co exekuce byla pravomocně zastavena bez zbytečného odkladu žalobu, jíž uplatnil právo přiznané formálně nezrušeným rozhodčím nálezem, k promlčení nedošlo. Obdobné závěry plynou z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 854/2019. S tímto odůvodněním žalobkyně navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla dovolání odmítnout. Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Dovolání není přípustné. Dovolatelkou předkládané dvě právní otázky přípustnost dovolání nezakládají. Platí, že otázka, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (tak jak je tomu i v tomto případě), přípustnost dovolání založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 5034/2014, a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2894/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3570/2015, ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3540/2015, odmítl). Pro rozhodnutí odvolacího soudu byl určující právní závěr, podle něhož došlo k promlčení žalovaného nároku podle § 408 obch. zák., neboť promlčecí doba začala běžet dne 2. 4. 2012 a uplynula dne 2. 4. 2022, resp. 4. 4. 2022, jelikož poslední den promlčecí doby připadl na sobotu. Žaloba byla podána až dne 26. 5. 2022, tj. po uplynutí desetileté (objektivní) promlčecí lhůty. I kdyby bylo dovolání přípustné, žalobkyně přehlíží ustálenou judikaturu dovolacího soudu, podle níž: - ke stavení běhu promlčecí doby dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 23 ICdo 19/2015, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 99/2017), - je aplikace § 402 až § 407 obch. zák., uvedených v oddílu 4 s názvem Stavení a přetržení promlčecí doby, výslovně vyloučena § 408 odst. 1 obch. zák., jenž stanoví konec obecné promlčecí doby „bez ohledu na jiná ustanovení“ obchodního zákoníku (usnesení Nejvyššího soudu 30. 6. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2613/2007), - ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. upravuje maximální délku promlčecí doby (deset let ode dne, kdy počala poprvé běžet), aniž by s tím, že před jejím uplynutím byla pohledávka uplatněna v soudním nebo rozhodčím řízení, spojovalo jakékoliv následky pro její běh. Pro případ, že řízení ohledně takové pohledávky bylo zahájeno před uplynutím této doby, „zakazuje“ v tomto řízení uplatnit námitku promlčení (rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4091/2010, uveřejněném pod číslem 21/2014 Sb. rozh. obč.), - se závěry, jež přijal v rozsudku ze dne 29. 11. 2006, sp. zn. 29 Odo 1453/2005, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2007, pod číslem 41, se pojí (právě jen) s během jiných dob, než je objektivní desetiletá promlčecí doba uvedená v § 408 obch. zák., - bez zřetele k tomu, zda běh obec