33 Cdo 3235/2020 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3235/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 5. 2021 Spisová značka:33 Cdo 3235/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3235.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost za vady Smlouva kupní Dotčené předpisy:§ 2095 o. z. § 2099 o. z. § 2016 o. z. § 2002 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 8. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3235/2020-145 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce L. N., bytem XY, zastoupeného Mgr. Markem Hůzlem, advokátem se sídlem Strakonice, Velké náměstí 143, proti žalovanému J. K., bytem XY, zastoupeného Mgr. Květou Pechouškovou, advokátkou se sídlem České Budějovice, Na Sadech 2033/21, o zaplacení 55 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 6 C 156/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2020, č. j. 5 Co 87/2020-122, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 6. 2020, č. j. 5 Co 87/2020-122, potvrdil rozsudek ze dne 30. 10. 2019, č. j. 6 C 156/2018-102, kterým Okresní soud ve Strakonicích (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 55 000 Kč s 8 % úrokem z prodlení ročně jdoucím „ode dne podání žaloby“, oproti vydání osobního automobilu XY, reg. zn. XY, rok výroby 2002, VIN XY, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce jako kupující s žalovaným jako prodávajícím uzavřeli dne 5. 2. 2018 smlouvu o koupi vozidla XY, RZ XY, rok výroby 2002, cena vozidla činila 55 000 Kč. Žalovaný žalobce ujistil, že vozidlo „má nové brzdy“, žádné vady nenotifikoval. Po převzetí vozidla při první delší jízdě žalobce zjistil větší únik chladicí kapaliny a nefunkční alternátor. Po odborné prohlídce v servisu oznámil žalovanému, že vozidlo vykazuje vady (únik chladicí kapaliny způsobený prasklým těsněním pod hlavou motoru, nefunkční alternátor, opotřebení brzdového mechanismu), a proto odstupuje od smlouvy, což žalovaný odmítl. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud dovodil, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu ohledně předmětného osobního vozidla za kupní cenu 55 000 Kč. Odvolací soud při přezkoumání závěru soudu prvního stupně vyšel ze závěru znalce, který vadu spočívající v úniku chladicí kapaliny v důsledku prasklého těsnění pod hlavou motoru popsal jako nejpravděpodobnější příčinu úniku chladicí kapaliny. Dále uvedl, že jde o nikoliv atypickou vadu u vozidla tohoto stáří, vyloučil však, že by tato vada byla otázkou opotřebení, ale jde o důsledek namáhání vlivem vysokých teplot a tlaku. Spolu s nefunkčním alternátorem se jedná o vadu, která znemožňuje provoz vozidla. Ohledně vady brzd, spočívající v opotřebení tlouštěk činných ploch brzdových kotoučků a destiček, znalec zjistil, že jejich stav neodpovídá tvrzení žalovaného o jejich výměně. Odvolací soud uzavřel, že žalobcem vytknuté vady, jež se na vozidle vyskytovaly v době převzetí, zakládají podstatné porušení smlouvy, takže žalobce důvodně od kupní smlouvy odstoupil podle § 2106 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost zakládá na přesvědčení, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení dovolacím soudem dosud neřešené právní otázky „zda únik chladicí kapaliny u ojetého automobilu je vadou zakládací podstatné porušení kupní smlouvy, když se jedná o obvyklou vadu tohoto typu vozidla“. Současně namítá, že napadené rozhodnutí je založeno na extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti. Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva dosud Nejvyšším soudem neřešené (§ 237 o. s. ř.). Za takovou právní otázku je třeba považovat otázku, zda vada spočívající v úniku chladicí kapaliny je u staršího vozidla vadou zakládající podstatné porušení smlouvy, nebo zda jde pouze o obvyklou vlastnost vozidla vzhledem k jeho stáří. Dovolání však není důvodné. Podle § 2084 o. z. prodávající upozorní kupujícího při ujednávání kupní smlouvy na vady věci, o nichž ví. Podle § 2095 o. z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý. Podle § 2099 odst. 1 o. z. věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci. Podle § 2106 odst. 1 o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy. Podle § 2002 odst. 1 věta druhá o. z. podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. Zákon vychází z předpokladu, že prodávající s kupujícím v kupní smlouvě ujednají kromě základních náležitostí též množství, jakost a provedení předmětu koupě (věci), nicméně není to jejich povinností. I když se k pojmům jakost a provedení v praktickém životě přistupuje různým způsobem, v zásadě lze vycházet z toho, že jakostí se rozumí především kvalita z hlediska užitných vlastností předmětu koupě, zatímco pod pojmem provedení lze spatřovat především jeho vzhled, resp. design, případně též technickou úroveň, pokud existují různé verze z hlediska složitosti či vybavení, nicméně často se tyto dva pojmy různě kombinují a zaměňují. Jakkoli se může zdát tato úvaha spíše teoretická, v případech, kdy jakost a provedení nejsou ujednány a kdy se postupuje tak, že pro plnění prodávajícího budou určující jakost a provedení vhodné pro účel patrný ze smlouvy, případně pro obvyklý účel, nabývá na významu. V těchto případech je totiž naprosto nezbytné mít dostatečně jasnou představu o tom, jak má daný předmět koupě z hlediska jakosti a provedení vypadat, resp. k čemu má sloužit, přičemž je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem konkrétní smlouvy, případně pak k obvyklé praxi týkající se daného předmětu koupě a jeho následného použití. Nejprve je při absenci určení jakosti a provedení předmětu koupě tedy třeba hledat „vzor“ pro jejich určení v účelu dané smlouvy, a teprve v případě, že takovýto účel ze smlouvy není zjistitelný či jej nelze pro určení jakosti a provedení použít, použije se jako kritérium účel obvyklý pro daný předmět koupě, tedy účel, k němuž se zpravidla užívá (srov. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014), 1. vydání, 2014, s. 57 a násl.). Zákon č. 40/