33 Cdo 3257/2020 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3257/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 7. 2021 Spisová značka:33 Cdo 3257/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3257.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba určovací Zánik závazku Dotčené předpisy:§ 80 o. s. ř. § 578 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 10. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2978/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3257/2020-652 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Š. P., bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Švehlou, advokátem se sídlem v Praze 1, Pštrossova 1925/6, proti žalované Modré pyramidě stavební spořitelně, a. s., se sídlem v Praze 2, Bělehradská 128/222 (identifikační číslo 601 92 852), zastoupené JUDr. Ing. Samuelem Schreiberem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 854/14, o určení platnosti smlouvy, o určení, že smluvní vztah trvá a o povinnosti žalované přijímat vklady na účet stavebního spoření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 44/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2020, č.j. 51 Co 38/2020-480, t a k t o: Rozsudek ze dne 5. 5. 2020, č.j. 51 Co 38/2020-480, jímž Městský soud v Praze změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 10. 2019, č.j. 18 C 44/2016-425, tak, že určil, že smlouva o stavebním spoření č. 107326103 ze dne 26. 3. 2001 je platná, se mění tak, že se rozsudek ze dne 23. 10. 2019, č.j. 18 C 44/2016-425, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu o určení, že smlouva o stavebním spoření č. 107326103 ze dne 26. 3. 2001 je platná, potvrzuje; jinak se dovolání odmítá. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Jiřího Švehly, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou z 22. 2. 2016 domáhal 1) určení platnosti smlouvy o stavebním spoření č. 107326103 z 26. 3. 2001, 2) určení, že právní vztah účastníků smlouvou založený trvá, a 3) uložení povinnosti žalované přijímat vklady na bankovní účet č. 000035- 6107132617/7990 zřízený na základě smlouvy o stavebním spoření. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 23. 10. 2019, č.j. 18 C 44/2016-425, žalobu zamítl a žalobci uložil zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 17.424 Kč. Po právní stránce věc podřadil ustanovením zákonů č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. /dále jen „obč. zák.“/), a č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, ve znění zákona č. 83/1995 Sb. (dále jen „zákon č. 96/1993 Sb.“), účinných v době rozhodné pro posouzení nároků ze smlouvy o stavebním spoření z 26. 3. 2001. Vyplacením uspořené částky včetně státní podpory a úroků z nich nastal podle § 5 odst. 14 zákona č. 96/1993 Sb. konec spoření, v jehož důsledku se ujednání o automatickém navyšování cílové částky (oddíl IV čl. 9 odst. 7 všeobecných obchodních podmínek) ocitlo v rozporu s účelem smlouvy, který již není možné naplnit. Uplynula-li s koncem spoření doba, na kterou byl právní vztah sjednán (§ 578 obč. zák.), není žalovaná povinna přijímat na účet stavebního spoření vklady. Rozsudkem ze dne 5. 5. 2020, č.j. 51 Co 38/2020-480, Městský soud v Praze změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobě v celém rozsahu vyhověl; žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 43.200 Kč. Poté, co shledal naléhavý právní zájem jak na určení platnosti smlouvy o stavebním spoření tak i na určení trvání právního vztahu jí založeného, posoudil věc podle týchž právních norem jako soud prvního stupně a námitku žalované odkazující na § 3077 odst. 1, část věty za středníkem, zákona č. 89/2012 Sb. odmrštil konstatováním, že spor se týká práv a povinností ze smlouvy o stavebním spoření, nikoliv z účtu samotného. Právní názor formulovaný soudem prvního stupně neodpovídá závěrům obsaženým v kasačním rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.5. 2019, č.j. 33 Cdo 2986/2018-235. Podle odvolacího soudu pokračováním ve spoření smluvní vztah nezanikl, neboť smlouva o stavebním spoření není omezena naspořením cílové částky (oddíl IV čl. 9 odst. 7 všeobecných obchodních podmínek). Není-li přespoření důvodem výpovědi smlouvy žalovanou nebo není-li s ním spojeno právo žalované od smlouvy odstoupit, nebyla oprávněna smlouvu o stavebním spoření ukončit, vyplatit žalobci naspořenou částku a zrušit účet stavebního spoření. V dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná požaduje, aby otázku doby trvání právního vztahu založeného smlouvou o stavebním spoření, kterou již dovolací soud vyřešil, posoudil v projednávané věci tak, že dosažením cílové částky spoření práva a povinnosti smluvních stran zaniknou. Dále namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení hmotněprávní otázky „souladu pokračování ve spoření s účelem smlouvy“ a procesněprávní otázky naléhavého právního zájmu na určení platnosti smlouvy o stavebním spoření a na určení trvání právního vztahu smlouvou založeného. Navrhla, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že potvrdí rozhodnutí soudu prvního stupně, případně je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobce se ve vyjádření ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl zamítnutí, popřípadě odmítnutí dovolání. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Podle § 237 o.s.ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.). Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že žalobce a žalovaná uzavřeli 26. 3. 2001 smlouvu o stavebním spoření č. 107326103 s cílovou částkou 70.000 Kč. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření, schválené rozhodnutím Ministerstva financí z 26. 10. 1995, č. j. 322/61065/1995, ve znění dodatku schváleného 29. 4. 1997, č. j. 352/31708/1997 (dále též jen „VOP“), definující závazek žalobce naspořit dohodnutou částku, kterou bude mít po určité době k dispozici, spojený s nárokem na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření. Podle oddílu IV čl. 9 VOP byla žalovaná oprávněna „na písemnou žádost účastníka … zvýšit cílovou částku stavebního spoření. Úhradu ve výši 1% z částky, o kterou byla cílová částka zvýšena, účtuje stavební spořitelna k tíži účastníka.“ (odst. 1). „Po přidělení cílové částky ji lze zvýšit jen tehdy, nebylo-li zahájeno její vyplácení a vzdal-li se účastník všech práv, která mu vyplývala z dosaženého přidělení.“ (odst. 2). „Jiné změny smlouvy podléhají písemnému schválení stavební spořitelnou, která je může vázat na splnění určitých podmínek.“ (odst. 6). „Přespořením cílové částky se rozumí stav, kdy zůstatek na účtu účastníka je vyšší než sjednaná cílová částka. Přespořování cílové částky není přípustné, v takovém případě účastník výslovně souhlasí s tím, že přespořenou částku zaokrouhlenou na celé tisíce Kč nahoru stavební spořitelna považuje automaticky za novou cílovou částku a rozdíl úhrady (viz odstavec 1) vzniklý navýšením cílové částky stavební spořitelna zúčtuje k tíži účtu účastníka. Pokud účastník dodatečně vyjádří nesouhlas s tímto postupem, má stavební spořitelna právo smlouvu vypovědět.“ (odst. 7). Vypovědět smlouvu o stavebním spoření mohla žalovaná jen z důvodů uvedených ve všeobecných obchodních podmínkách (oddíl IV čl. 10 odst. 1), tedy nebyla-li zaplacena úhrada za uzavření smlouvy v plné výši a ve stanovené lhůtě, při prodlení žalobce s platbami vkladů (oddíl I čl. 5 odst. 5, oddíl II čl. 6 odst. 4, VOP) a v případě, kdy účastník vyjádřil nesouhlas s postupem stavební spořitelny podle oddílu IV č