33 Cdo 3442/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3442/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 7. 2025 Spisová značka:33 Cdo 3442/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:33.CDO.3442.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dovolací důvody Vady řízení Nepřípustnost dovolání objektivní [ Nepřípustnost dovolání ] Dotčené předpisy:§ 241a odst. 1 o. s. ř. § 242 odst. 3 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:12. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3442/2024-231 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobců a) Bytového družstva, b) K. K., c) J. K., d) J. K., e) V. K., f) I. K., g) P. Š., h) I. Š., i) P. V., a j) J. K., všech zastoupených Mgr. Petrem Šebelou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na zábradlí 205/1, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a (identifikační číslo 013 12 774), o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 17 C 206/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2024, č. j. 12 Co 191/2024-208, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Petra Šebely, advokáta. O d ů v o d n ě n í Žalobou z 22. 10. 2021 se žalobci domáhali uložení povinnosti žalované uzavřít s nimi smlouvu o bezúplatném převodu pozemků (parc. č. XY, XY a XY v katastrálním území XY, zapsaných na listu vlastnictví č. XY u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrálního pracoviště XY), a to z titulu spoluvlastnictví pozemku parc. č. XY (ve stejném katastrálním území i obci, zapsaného na listu vlastnictví č. XY u téhož katastrálního úřadu i katastrálního pracoviště), který s výše uvedenými tvoří funkční celek (pozemek parc. č. XY je vybetonovaná plocha tvořící příjezdovou komunikaci k domu a ke garážím v přízemí domu, pod pozemky parc. č. XY a parc. č. XY jsou vedeny jako inženýrské sítě k domu). Svůj nárok na bezúplatný převod opřeli o § 60a zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen „zákon o majetku ČR“). Žalovaná uvedený názor nesdílela, tvrdila, že požadované pozemky s pozemkem spoluvlastněným žalobci funkční celek netvoří. Má za to, že není vázána zákonem o majetku ČR, ale zákonem č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o SPÚ“), který odstátnění pozemků upravuje jinak, a to za cenu obvyklou, nikoli bezúplatně. Rovněž namítla promlčení práva uplatněného žalobou. Obvodní soud pro Prahu 3 o věci poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 16. 9. 2022, č. j. 17 C 206/2021-101, jímž žalobu zamítl s tím, že zemědělské pozemky nelze na bytová družstva převádět podle § 60a zákona o majetku ČR. Uvedl, že na věc zcela dopadá rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3237/2019, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2022. Usnesením ze dne 28. 2. 2023, č. j. 12 Co 2/2023-132, odvolací soud rozhodnutí zrušil a soudu prvního stupně uložil, aby v dalším řízení – v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1886/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 52/2021 – zkoumal, zda se jedná o zemědělský pozemek i ve smyslu materiálním, a zjištěný skutkový stav poté posoudil podle § 60a odst. 5 zákona o majetku ČR. Rozsudkem ze dne 21. 2. 2024, č. j. 17 C 206/2021-182, Obvodní soud pro Prahu 3 ve věci rozhodl tak, že nahradil projev vůle žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků, jejíž znění bylo doslovně ve výroku I uvedeno; výrokem II žalovanou zavázal zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 35 328 Kč. Uzavřel, že u předmětných pozemků (parc. č. XY, XY a XY) není dán tzv. materiální znak zemědělského pozemku. To znamená, že uvedené pozemky nejsou, po dobu třiceti let nebyly a ani nemají být zemědělsky obhospodařovány, a skutečný stav (dlouhodobý faktický stav obhospodařování) odporuje jejich evidenčnímu stavu v katastru nemovitostí. Z toho důvodu jsou na žalobce bezúplatně převoditelné podle § 60a odst. 5 zákona o majetku ČR. K námitce promlčení s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2013, sp. zn. II. ÚS 4754/12, uvedl, že nárok žalobců se nepromlčuje. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 8. 2024, č. j. 12 Co 191/2024-208, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, změnil je ve výši náhrady nákladů řízení a uložil žalované zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení 5 600 Kč. Převzal skutkové zjištění soudu prvního stupně, podle něhož předmětné pozemky nemají zemědělský charakter, a dovodil, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3237/2019, se na daný případ nevztahuje. Specialitu právní úpravy zákona o SPÚ k § 60a zákona o majetku ČR totiž Nejvyšší soud dovodil jen pro případ převodu pozemků zemědělských (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1819/2022). Stejně tak se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně na promlčení práva žalobců. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, které není přípustné. Žalobci se k dovolání žalované společně vyjádřili a navrhli jeho odmítnutí. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Žalobci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. XY zapsaného na listu vlastnictví č. XY v katastrálním území XY, vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště XY, na němž je postaven bytový dům č. p. XY. Vlastníkem pozemků, jež jsou předmětem tohoto řízení, je žalovaná (právo hospodařit s nimi má Státní pozemkový úřad). Předmětné pozemky jsou v evidenci vedeny jako zahrada a jsou chráněny jako zemědělský půdní fond. Na pozemku parc. č. XY je hustý porost vzrostlých stromů, některé odhadem ve stáří třiceti let; pozemek parc. č. XY je v celém rozsahu vybetonován a slouží jako vnitřní parkoviště pro obyvatele domu; na pozemku parc. č. XY se nachází klepadlo, udržovaný trávník, několik ovocných stromů a odhadem stoletá vrba. V roce 1968 vznikl projekt výstavby domu na pozemku žalobců a funkčního celku spojeného s domem na pozemcích žalované. Stavitelem bylo tehdejší státní bytové družstvo zaměstnanců stavebních závodů Praha. Výstavba domu, oplocení a úprava přilehlých pozemků (klepadlo, dětské pískoviště, parkovací plocha) probíhala svépomocí členů státního bytového družstva zaměstnanců stavebních závodů Praha, z nichž někteří žijí v domě dosud. Dům i terénní úpravy byly dokončeny v roce 1970. Pozemky žalované byly od 1. 7. 1984 jako národní majetek ve správě Obvodního národního výboru v Praze 10, který je smlouvou ze dne 13. 8. 1984 převedl do trvalého užívání Stavebnímu bytovému družstvu - Zahradní město. Z něho se v roce 1991 vyčlenil žalobce a), který od roku 1997 řeší převod předmětných pozemků s Ministerstvem financí ČR. Smlouvou o bezúplatném převodu vlastnictví ze dne 20. 12. 2003 byl pozemek žalobců na základě zákona o majetku ČR převeden do vlastnictví žalobce a). Rozsudkem ze dne 22. 10. 2019, č. j. 15 Co 373/2019-306, Městský soud v Praze určil, že pozemky, jež jsou předmětem tohoto řízení, jsou ve vlastnictví České republiky a v odůvodnění uvedl, že tyto pozemky tvoří s pozemkem žalobců jeden funkční celek. Hlavní město Praha - městská část Praha 10 byl jako (nepravý) vlastník předmětných pozemků zapsán na základě svého dopisu a notářského zápisu, obou z roku 1999, v rozporu s právním stavem. Otázku