33 Cdo 3492/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3492/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2024 Spisová značka:33 Cdo 3492/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.3492.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Právní úkony Výklad projevu vůle Přípustnost dovolání Promlčení Vady řízení Dotčené předpisy:§ 266 obch. zák. § 237 o. s. ř. § 391 odst. 1 obch. zák. § 392 odst. 1 obch. zák. § 242 odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3492/2023-306 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, a. s., se sídlem v Praze 8, Sokolovská 394/17 (identifikační číslo 492 41 494), proti žalované ZS Vilémov, a. s., se sídlem ve Vilémově 227 (identifikační číslo 001 23 170), zastoupené JUDr. Sylvií Sobolovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, o 2.120.609 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 8 C 8/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 4. 2023, č. j. 47 Co 11/2023-268, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Havlíčkově Brodu rozsudkem ze dne 22. 9. 2022, č. j. 8 C 8/2022-179, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 2.129.609 Kč „s úrokem z částky 2.120.609 Kč od 23. 4. 2012 do zaplacení ve výši referenční sazby stanovené ve Sdělení Evropské komise 2008/C 14/02 s připočtením jednoho procentního bodu, přičemž ke změně úrokové sazby dochází po uplynutí každého následujícího roku, a úroky narostlé v předcházejícím roce jsou v každém následujícím roce úročeny sazbou platnou v době přepočtu, a se zákonným úrokem z prodlení z částky 2.120.609 Kč za dobu od 20. 5. 2021 do zaplacení“, a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 89.603 Kč. Rozsudkem ze dne 18. 4. 2023, č. j. 47 Co 11/2023-268, Krajský soud v Hradci Králové změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 2.120.609 Kč „s úrokem z této částky od 23. 4. 2012 do zaplacení ve výši referenční sazby stanovené ve Sdělení Evropské komise 2008/C 14/02 s připočtením jednoho procentního bodu, přičemž ke změně úrokové sazby dochází po uplynutí každého následujícího roku, a úroky narostlé v předcházejícím roce jsou v každém následujícím roce úročeny sazbou platnou v době přepočtu, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 2.120.609 Kč za dobu od 20. 5. 2021 do zaplacení“, a žalobkyni přiznal na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 221.865,70 Kč. Podle odvolacího soudu účastnice 5. 4. 2012 uzavřely nepojmenovanou „Smlouvu o poskytnutí finanční podpory pojištění č. 1115014381“, jíž dostatečným způsobem určily předmět svých závazků (§ 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obch. zák.“). Ujednání vztahující se k podmínce, podle níž žadatelem či příjemcem podpory může být jen malý nebo střední podnik, vyložil tak, že ji žalovaná musela splňovat nejen v den podání žádosti, ale i v okamžiku uzavření smlouvy (§ 266 obch. zák.). Uvedenou podmínku nesplňovala již od 1. 5. 2010, takže nebyla malým nebo středním podnikem ani v roce 2012, kdy byla smlouva uzavřena (status s ohledem na ochrannou dobu ztratila 31. 12. 2011). Běh dvouleté lhůty přechodného období odvolací soud spojil s datem 31. 12. 2009, tj. s roční účetní uzávěrkou (§ 1 odst. 2 obch. zák., § 122 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“). Pokud žadatelka ve „Smlouvě o poskytnutí finanční podpory pojištění č. 1115014381“ v rozporu se skutečností deklarovala splnění podmínky, je povinna podporu vrátit. V souladu se soudem prvního stupně uzavřel, že právo žalobkyně není promlčeno, neboť strany prodloužily promlčecí dobu; běh desetileté promlčecí doby započal 26. 1. 2021 (§ 392 odst. 1, § 401 obch. zák.). Okolnost, že od poskytnutí podpory uplynula poměrně značná doba, neznamená, že by měl být žalobkyni odepřen výkon práva (§ 265 obch. zák.). V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná předestřela následující právní otázky: 1) Odvolací soud – podle jejího názoru – vyloučil z ochranné doby stanovené „Smlouvou o poskytnutí finanční podpory pojištění č. 1115014381“ první účetní období roku 2010 a dospěl k nesprávnému závěru, že status malého a středního podniku musela splňovat i v den uzavření smlouvy a vyplacení podpory. 2) Mohla se žalobkyně dovolat omylu ohledně skutečnosti, že žalovaná v rozhodné době „údajně“ nebyla malým a středním podnikem, „když se zjevně nejednalo o omluvitelný omyl“ (§ 1 odst. 2 obch. zák., § 49a obč. zák.). 3) Odvíjí se počátek běhu promlčecí doby „údajného“ práva na vrácení podpory od okamžiku, kdy toto právo bylo možno uplatnit u soudu (§ 391 odst. 1 obch. zák.). 4) Může dohoda o způsobu dodatečného určení závazku podle § 269 odst. 3 obch. zák. záviset na vůli jedné strany. První otázka – argumentuje dovolatelka – dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, zbylé vyřešil odvolací soud odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího a Ústavního soudu. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítne, případně je zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně se s napadeným rozhodnutím ztotožnila a navrhla dovolání pro nepřípustnost odmítnout. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Žalovaná 25. 10. 2011 podala žalobkyni „Žádost o podporu pojištění plodin a hospodářských zvířat“, jejíž součástí bylo čestné prohlášení, že údaje v žádosti jsou pravdivé a že splňuje všechny obecné podmínky pro poskytnutí podpory, tj. i zařazení mezi malé a střední podniky ve smyslu definice uvedené v doporučení Komise 2003/361/ES z 6. 5. 2003. Současně potvrdila, že byla seznámena se „Zásadami pro poskytování finanční podpory pojištění Podpůrným a garančním rolnickým a lesnickým fondem, a. s.“ (dále jen „zásady“) a s „Výkladovým listem k zásadám pro poskytování finančních podpor pojištění Podpůrným a garančním rolnickým a lesnickým fondem, a. s.“ (dále jen „výkladový list“). Dne 5. 4. 2012 uzavřely účastnice „Smlouvu o poskytnutí finanční podpory pojištění č. 1115014381“; nedílnými součástmi smlouvy byly zásady a výkladový list. Podle zásad žadatelem nebo příjemcem podpory může být subjekt - podnikatel v zemědělské výrobě, který je malým nebo středním podnikem (dále jen „MPS“), tj. podnikem, který zaměstnává méně než 250 osob a ročním obratem méně, než je korunový ekvivalent částky 50 milionů EUR nebo jehož bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje korunový ekvivalent částky 43 milionů EUR. Výkladový list převzal z přílohy č. 1 Nařízení Komise (ES) č. 800/2008 z 6. 8. 2008 ustanovení: „Údaji použitými při výpočtu počtu zaměstnanců a finančních hodnot jsou údaje týkající se posledního schváleného účetního období vypočtené za období jednoho roku. Tyto údaje jsou brány v potaz od dne účetní uzávěrky. V případech, kdy podnik ke dni účetní uzávěrky zjistí, že počet jeho zaměstnanců za dané roční období překročil v jednom či druhém směru prahy pro počet pracovníků nebo finanční prahy …, nepovede tato skutečnost ke ztrátě či získání postavení středního nebo malého podniku …, jestliže tyto prahy nejsou překročeny po dobu dvou po sobě jdoucích účetních období“. Podle článku 5.2 smlouvy a bodu A 3.2 zásad má žalobkyně prá