33 Cdo 3575/2017 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3575/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 2. 2019 Spisová značka:33 Cdo 3575/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.3575.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva spotřebitelská Smlouva o úvěru Směnky Rozhodčí doložka Dotčené předpisy:§ 12 předpisu č. 321/2001Sb. § 52 odst. 1 obč. zák. § 55 odst. 2 obč. zák. ve znění do 31.07.2010 § 56 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 5. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3575/2017-191 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně M. Š., bytem XY, zastoupené Mgr. Karlem Borkovcem, advokátem se sídlem v Brně, Masarykova 427/31, proti žalované PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46 (identifikační číslo 618 60 069), o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 36 Cm 186/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2015, č.j. 8 Cmo 128/2015-121, t a k t o: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 10. 2015, č.j. 8 Cmo 128/2015-121, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 19. 1. 2015, č.j. 36 Cm 186/2014-62, zrušil rozhodčí nález „vydaný rozhodcem JUDr. Evou Vaňkovou, se sídlem Rokycanova 114, Litomyšlské Předměstí, Vysoké Mýto, PSČ 566 01, č.j. Va 1-398/2010-11 dne 26. 4. 2010,“ a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Rozsudkem ze dne 9. 10. 2015, č.j. 8 Cmo 128/2015-121, Vrchní soud v Praze změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zrušení rozhodčího nálezu, zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Podle odvolacího soudu není podstatné, že rozhodčí doložka, která se vztahovala i na spor o nároky ze směnky, nebyla sjednána individuálně, rozhodující není ani velikost písma, kterým byl text smluvních podmínek vytisknut; výběr rozhodců, z nichž pravomoc spor projednat a rozhodnout měl ten, jemuž strana žalující doručí žalobu, byl dohodnut transparentně a jednoinstančnost a písemnost rozhodčího řízení není ujednání, které v rozporu s požadavkem dobré víry představuje k újmě spotřebitele (žalobkyně) značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (§ 55 odst. 2, § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). V dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně rekriminuje odvolací soud z toho, že se při posouzení platnosti rozhodčí smlouvy (doložky) obsažené v ujednáních smlouvy o revolvingové půjčce odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu, kterou označila a z níž obsáhle citovala. Má za to, že rozhodčí doložka je neplatným právním úkonem, protože má povahu smluvního ujednání, jež zhoršuje postavení spotřebitele (§ 55 odst. 2, § 56 odst. 1 obč. zák.). Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.). Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (§ 237, § 239 o.s.ř.); platnost rozhodčí doložky posoudil v rozporu s tím, co je uvedeno níže. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit (písm. a/), spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti a v jejíž prospěch je spotřebitelský úvěr sjednáván (písm. b/), věřitelem fyzická nebo právnická osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo sdružení takovýchto osob (písm. c/). Podle § 12 zákona o spotřebitelském úvěru splácí-li spotřebitel spotřebitelský úvěr prostřednictvím směnky nebo šeku nebo zajišťuje-li jimi jeho splacení, musí si věřitel počínat tak, aby byla zachována všechna práva spotřebitele, která vyplývají ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Podle § 52 odst. 1 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Podle § 55 odst. 2 obč. zák. (ve znění účinném do 31. 7. 2010) se ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Odvolací soud poté, co zopakoval dokazování listinami (smlouvou o revolvingové půjčce a rozhodčím nálezem), vyšel z toho, že smlouvou o revolvingové půjčce z 18. 12. 2003, č. 61727/03018, kterou žalovaná (věřitelka) poskytla žalobkyni (spotřebitelce) půjčku ve výši 36.000 Kč, se účastnice dohodly na tom, že „pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z této smlouvy o půjčce nebo v návaznosti na ni, má dle zák. č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoliv z těchto rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu.“ „Rozhodce může nařídit ústní jednání, jestliže se předložené písemnosti ukáží nedostačující pro rozhodnutí ve věci samé.“ „Pro rozhodčí řízení bude přiměřeně použit řád rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky OV02/94 v platném znění účinný od 1. 1. 1995.“ Podle článku 5 bodů 1, 2 smlouvy se žalobkyně zavázala „vystavit a předat“ žalované v den podpisu smlouvy (jednu) vlastní blankosměnku s tím, že žalovaná je oprávněna vyplnit na směnce částku nepřesahující celkový splatný dluh (včetně smluvních pokut) ze smlouvy nebo v souvislosti s ní, datum i místo splatnosti a „domáhat se uspokojení z blankosměnky.“ Povinností žalobkyně bylo předat věřitelce „jeden originál pravdivě vyplněného potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu … a dva originály dohody o srážkách ze mzdy … potvrzené zaměstnavatelem“ (článek 7 smlouvy). Článek 11 smlouvy pojednával o sankcích (smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou splátek, smluvní pokuta za porušení dalších povinností dlužníka). Žalobkyně vystavila směnečné vyplňovací prohlášení na blankosměnku bez uvedení údaje splatnosti, směnečné sumy a platebního místa na řad žalované. Rozhodčím nálezem z 26. 4. 2010, č.j. Va 1-398/2010-11, JUDr. Eva Vaňková – jedna ze tří výslovně určených rozhodců – uložila žalobkyni a M. Š. zaplatit rukou společnou a nerozdílnou žalované (v rozhodčím řízení straně žalující) směnečný peníz 30.640 Kč se specifikovaným příslušenstvím /úroky z prodlení/ a na nákladech řízení 1.600 Kč. Z odůvodnění vyplývá, že rozhodkyni byl předložen prvopis směnky a vyplňo