33 Cdo 3825/2023 — Nejvyšší soud

33 Cdo 3825/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 8. 2024 Spisová značka:33 Cdo 3825/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.3825.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Právo na spravedlivé soudní řízení Dotčené předpisy:§ 157 odst. 2 o. s. ř. § 211 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 3825/2023-132 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobců a) P. V., a b) K. V., zastoupených JUDr. Davidem Pytelou, MBA, LL.M., advokátem se sídlem v Olomouci, Litovelská 1349/2b, proti žalovaným 1) V. S. a 2) R. S., zastoupeným JUDr. Marcelou Urbanovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Dolní náměstí 119/1, o 388 927 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 37 C 136/2021, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2023, č. j. 11 Co 79/2023-101, t a k t o: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2023, č. j. 11 Co 79/2023-101, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 31. 1. 2023, č. j. 37 C 136/2021-71, zamítl žalobu, jíž se žalobci po žalovaných domáhali zaplacení 388 927 Kč s 8,25 % úroky z prodlení z částky 357 247 Kč od 25. 3. 2021 do zaplacení, a žalovaným přiznal na náhradě nákladů řízení 61 648 Kč. Po právní stránce uzavřel, že závady předmětu koupě žalobci neoznámili žalovaným včas, tj. bez zbytečného odkladu (§ 2112 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění zákona č. 460/2016 Sb., dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že žalovaní opožděné oznámení vad namítli, právo z vadného plnění žalobcům nepřiznal (§ 2112 odst. 2 věta první o. z.). Rozsudkem ze dne 18. 7. 2023, č. j. 11 Co 79/2023-101, Krajský soud v Ostravě potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a žalobcům uložil zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení 19 452 Kč. Bez ohledu na to, zda vytčené nedostatky předmětu prodeje jsou vadným plněním zakládajícím právo na slevu z kupní ceny, odvolací soud zdůraznil, že „nároky žalobci u soudu neuplatnili včas“ a „žalovaní opožděné uplatnění práv z odpovědnosti za vady prodané věci namítli … v průběhu jednání dne 24. 1. 2023 (a pak znovu v odvolání).“ Žalobci – argumentuje odvolací soud – netvrdili, že vytčené závady (včetně nevhodné spalinové cesty) byly důsledkem skutečnosti, o které žalovaní v době odevzdání věci věděli nebo museli vědět (§ 2112 odst. 2 věta druhá o. z.). V dovolání, kterým napadli rozhodnutí odvolacího soudu, žalobci – mimo jiné - namítli, že se odvolací soud nevyjádřil k výhradě uplatněné v odvolání, podle níž nevhodnost spalinové cesty je vadou, o které žalovaní v době převzetí domu věděli nebo museli vědět (§ 2112 odst. 2 věta druhá o. z.). Podle jejich názoru neměli právo ohledně této závady vznést námitku, že nebyla včas oznámena. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaní se s napadeným rozhodnutím ztotožnili a navrhli, aby dovolací soud dovolání odmítl. Dovolání je podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, protože napadené rozhodnutí, kterým se odvolací řízení končí, závisí na posouzení existence práva žalovaných namítnout opožděné oznámení vady – nevhodné spalinové cesty – podle § 2112 odst. 2 o. z. Protože se odvolací soud shora uvedenou otázkou hmotného práva nezabýval, nesplňuje jeho rozhodnutí požadavky kladené na odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 2 /§ 211/ o. s. ř. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním. Podle § 211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného. Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Na základě kupní smlouvy uzavřené 6. 12. 2017 s žalovanými nabyli žalobci (kupující) vlastnictví nemovitých věcí (pozemku parc. č. st. XY s rodinným domem č. p. XY a pozemku parc. č. XY ostatní plocha, zapsané u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví XY pro obec XY a katastrální území XY). Účinky vkladu práva nastaly 10. 1. 2018. Právo na slevu z kupní ceny žalobci uplatnili dopisem z 5. 11. 2019, v němž žalovaným oznámili, že zjistili 1) vlhkostní poruchy v prvním nadzemním podlaží v části pod terasou, 2) praskliny podlah ve druhém a třetím nadzemním podlaží (nesourodost potěrového betonu a betonové konstrukce stropu), 3) nevhodnost spalinové cesty nesplňující příslušné normy (není vyhotovena v podobě nerezové vložky, plynový kotel nebyl provozován v souladu s normami) a 4) neodvětrané kanalizační potrubí. Nemovité věci žalobci fyzicky převzali v únoru 2018 a rekonstrukci domu zahájili v červnu 2018. Bourací práce byly provedeny v roce 2018 (terasa, fasáda v prvním nadzemním podlaží, podlahy ve druhém nadzemním podlaží) a na jaře 2019 odbourali podlahy třetího nadzemního podlaží. Při rekonstrukci domu tedy museli vady 1) a 2) zjistit již v roce 2018, o nevhodné spalinové cestě – vadě 3) – se dozvěděli ze zprávy z 13. 11. 2018 a vadu 4) zjistili nejpozději v květnu 2019. V rozsudku ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4118/2010, Nejvyšší soud zdůraznil, že jedním z principů představujících neopomenutelnou součást práva na spravedlivý proces je povinnost soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, přičemž se musejí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti. Pokud soudy této zákonné povinnosti nedostojí, a to jednak tím, že se zjištěnými skutečnostmi nebo tvrzenými námitkami nezabývají vůbec, nebo se s nimi vypořádají nedostatečným způsobem, založí tím nepřezkoumatelnost jimi vydaných rozhodnutí (shodně také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3332/2015). Závěr o nedostatku přezkoumatelnosti soudního rozhodnutí vychází z okruhu sporných skutkových či právních otázek, které měly soudy v řízení z podnětu námitek účastníka řízení řešit, ale buď je neřešily vůbec, anebo zcela nedostatečně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1027/2018). Soud se v odůvodnění rozsudku musí vypořádat s právní argumentací stran. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 9. 1996, sp. zn. III. ÚS 176/96 (toto i další níže uvedené rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), vyložil, že pokud soud žalobcem předestřenou argumentaci odmítá, tak zejména tehdy se s ní musí dostatečným a výstižným způsobem vypořádat, a to natolik, aby bylo zcela zřejmé, jaké důvody jej k tomu vedly. Obdobně jako ve skutkové oblasti i v oblasti nedostatečně vyložené a zdůvodněné právní argumentace, nastávají – mutatis mutandis – obdobné následky jako u tzv. opomenutých důkazů vedoucí k neúplnosti a zejména k nepřesvědčivosti rozhodnutí, což je ovšem v rozporu nejen s požadovaným účelem soudního řízení, ale též i se zásadami spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Ke stejnému závěru se pak Ústavní soud přihlásil i v nálezu ze dne 22. 11. 2007, sp. zn. III. ÚS 703/06. V projednávané věci se odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela opomenul vypořádat s námitkou žalobců vznesenou v odvolání. Dle ní soud prvního stupně pochybil, pokud vytknuté vady předmětu koupě hodnotil jen v souhrnu a nikoliv jednotlivě. U závady komína v podobě vadné spalinové cesty žalobci namítli, že žalovaní nemohli mít právo na námitku opožděnosti, neboť tato vada je důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděli nebo museli vědět. Jejich povinností jakožto provozovatelů spotřebiče paliv totiž bylo nechat si minimálně jednou ročně