33 Cdo 3878/2022 – Nejvyšší soud

33 Cdo 3878/2022-924 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně LG SYSTEM spol. s r. o., se sídlem v Jesenici, Jasmínová 808, identifikační číslo 261 64 612, zastoupené JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 134/15, proti žalované PRAGOMETAL, spol. s r. o., se sídlem v Praze 10, Strašnicích, U Trati 402/12, identifikační číslo 148 92 600, zastoupené Mgr. Markétou Hlavicovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, Dómská 145/13, o zaplacení 10.255.577,31 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 5/2013, o dovolání obou účastnic proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, č. j. 4 Cmo 148/2020-865, 4 Cmo 186/2020, takto: I. Dovolání se odmítají. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 58.951,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Mikše, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Žalobou ze dne 5. 1. 2013 se žalobkyně domáhala doplatku ceny díla ve výši 4.497.133,- Kč a smluvní pokuty z titulu pozdní úhrady vystavených faktur za provedení díla. Rozsudkem ze dne 15. 9. 2017, č. j. 59 Cm 5/2013-532, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 10. 2017, č. j. 59 Cm 5/2013-573, Městský soud v Praze uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 958.401,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 3.370.014,- Kč s úrokem z prodlení (výrok II.), zavázal žalovanou zaplatit žalobci 4.160.230,- Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 2.693.856,83 Kč od 26. 6. 2014 do zaplacení a z částky 1.466.393,17 Kč od 23. 8. 2016 do zaplacení (výrok III.), žalobu co do částky 303.323,- Kč s „přísl.“ zamítl (výrok IV.) a rozhodl o poplatkové povinnosti žalobkyně a o nákladech řízení (výroky V. až VIII.). Požadavek na doplatek ceny díla považoval za důvodný v rozsahu neuhrazené faktury č. 2010176 v částce 958.411,- Kč s úrokem z prodlení a v částce 3.370.014,- Kč (rozdíl mezi původně žalovanou částkou 3.540.714,- Kč a slevou z ceny díla ve výši 170.700,- Kč) s úrokem z prodlení v rozsahu neuhrazené faktury č. 111085. Ve vztahu k požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty shledal soud prvního stupně žalobu důvodnou co do částky 4.160.230,- Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 2.693.856,83 Kč od 26. 6. 2014 do zaplacení a z částky 1.466.393,17 Kč od 23. 8. 2016 do zaplacení. Usnesením ze dne 21. 9. 2018, č. j. 4 Cmo 1/2018-610, Vrchní soud v Praze odmítl odvolání žalované proti výroku IV. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2017, č. j. 59 Cm 5/2013-532, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2017, č. j. 59 Cm 5/2013-532, ve výrocích I, II, III, V, VI, VII a VIII, vše ve znění opravného usnesení ze dne 17. 10 2017, č. j. 59 Cm 5/2013-573, a věc ve zrušeném rozsahu vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Směřovalo-li odvolání žalované proti výroku IV. citovaného rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla žaloba zamítnuta co do částky 303.323,- Kč s úrokem z prodlení, odvolací soud uvedl, že toto odvolání není subjektivně přípustné, neboť zamítnutím žaloby v této části byla žalovaná procesně úspěšná, a právo podat odvolání jí tak nenáleží. Kasační rozhodnutí odvolací soud odůvodnil (aniž se zabýval věcí samou) procesním pochybením soudu prvního stupně, který věc projednal u jednání dne 5. 9. 2017 a 15. 9. 2017 a rozhodl o ní rozsudkem v nepřítomnosti právní zástupkyně žalované přes její důvodnou omluvu, čímž jí odňal možnost projednat věc v její přítomnosti. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 2. 2020, č. j. 59 Cm 5/2013-714, ve znění opravných usnesení ze dne 3. 3. 2020, č. j. 59 Cm 5/2013-728, a ze dne 14. 12. 2020, č. j. 59 Cm 5/2013-784, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 16. 10. 2020, č. j. 59 Cm 5/2013-778, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 958.401,- Kč se 7,75 % úrokem z prodlení od 1. 11. 2010 do zaplacení (výrok I.), zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni 3.370.014,- Kč se 7,75 % úrokem z prodlení od 7. 11. 2012 do zaplacení a s úrokem z prodlení 7,75 % z částky 3.540.714,- Kč od 4. 4. 2011 do 6. 11. 2012 (výrok II.), dále žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni částku 6.166.653,- Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 2.693.856,83 Kč od 26. 6. 2014 do zaplacení, z částky 1.466.393,17 Kč od 23. 8. 2016 do zaplacení a z částky 2.006.403,- Kč od 17. 1. 2019 do zaplacení (výrok III.), zamítl žalobu o zaplacení částky 134.231,- Kč „s příslušenstvím“, dále co do požadavku na zaplacení 8,05 % úroku z prodlení z částky 1.466.393,17 Kč od 23. 5. 2016 do 22. 8. 2016 a požadavku na zaplacení 8,05 % úroku z prodlení z částky 2.006.403 Kč od 15. 1. 2019 do 16. 1. 2019 (výrok IV.), rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit „náhradu soudního poplatku“ ve výši 180.421,- Kč (výrok V.), zastavil řízení co do částky 303.323,- Kč „s přísl.“ (výrok VI.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky VII. až IX.). Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 6. 2022, č. j. 4 Cmo 148/2020-865, 4 Cmo 186/2020, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 958.401,- Kč s 7,75 % úrokem z prodlení od 1. 11. 2010 do zaplacení (výrok I.), zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. co do částky 1.992,- Kč s blíže určeným úrokem z prodlení a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok II.), „změnil“ částečně výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3.368.022,- Kč s blíže určeným úrokem z prodlení a ve zbývajícím rozsahu tohoto výroku žalobu zamítl. Výrokem IV. odvolací soud změnil ve výroku III. rozsudek soudu prvního stupně tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 5.927.162,31 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 2.594.424,07 Kč od 26. 6. 2014 do zaplacení, z částky 1.407.587,14 Kč od 23. 8. 2016 do zaplacení a z částky 1.925.151,10 Kč od 17. 1. 2019 do zaplacení, a ve zbývajícím rozsahu výroku III. žalobu zamítl; zároveň rozhodl o všech nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky V. až VIII.). Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastnice dne 21. 9. 2010 uzavřely platnou smlouvu o dílo podléhající režimu § 536 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), přičemž žalobkyně splnila svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním dne 20. 12. 2010, respektive dne 31. 12. 2010. Při předání díla nebyly zjištěny žádné zjevné závady, přičemž se zřetelem ke smluvnímu ujednání je zřejmé, že musel proběhnout bez závad i zkušební provoz, který byl smluvně předvídán a zápis o tom, že neproběhl, protokoly neobsahují. Odvolací soud zdůraznil, že žalovaná dne 21. 3. 2011 uznala svůj dluh (mimo jiné) z titulu neuhrazených faktur č. 2010176 a č. 111085 co do důvodu a výše, jejichž úhrady se žalobkyně domáhá v tomto řízení, s tím, že na uvedené faktury žalovaná částečně plnila. Tím nastaly účinky předpokládané v § 323 odst. 1, odst. 2 a § 407 odst. 3 obch. zák. Žalovaná uplatnila právo z odpovědnosti za vady díla, přičemž jí reklamovaná vada byla popsána v posudku č. 01/2012 znalce prof. Ing. Ivana Uhlíře, DrSc. a spočívala v chaotickém natáčení panelů FVE. Se zřetelem ke shora uvedenému soud prvního stupně správně k této vadě neprováděl další dokazování výslechem svědků navržených žalovanou v souladu se zásadou hospodárnosti soudního řízení. Pro určení výše slevy soud ustanovil znalcem BDO Appraisal Services – Znalecký ústav s. r. o., který ji stanovil posudkem ze dne 31. 5. 2017, č. 31-05-2017/075, částkou 170.700,- Kč. Odvolací soud v té souvislosti poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1959/2019. Podle nich „[D]louhodobě ustálená soudní praxe zastává názor, že soud hodnotí důkaz znaleckým posudkem jako každý jiný důkaz (tj. podle ustanovení § 132 o.s.ř.), nicméně je tu při hodnocení tohoto důkazu oproti jiným důkazům určitý rozdíl, který je vyvolán některými zvláštnostmi tohoto důkazu. Při hodnocení důkazu znaleckým posudkem se soud musí zabývat tím, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných znaleckých závěrů, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. To samozřejmě neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem a že jej musí bez dalšího převzít. Má-li pochybnost o věcné správnosti znaleckého posudku, popřípadě je-li znalecký posudek nejasný nebo neúplný, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalce po