33 Cdo 4510/2018 — Nejvyšší soud

33 Cdo 4510/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 7. 2019 Spisová značka:33 Cdo 4510/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.4510.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Rozhodčí řízení Překážka věci rozsouzené (res iudicata) Dotčené předpisy:§ 391 odst. 1 předpisu č. 513/1991Sb. ve znění do 31.12.2013 § 397 obch. zák. ve znění do 31.12.2013 § 408 obch. zák. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 10. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 4510/2018-193 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně FOXDALE INVESTMENTS LTD. registrační číslo 6370343, se sídlem 788-790 Finshley Road, London NW11 7 TJ, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené Mgr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, proti žalovanému D. Ž., naposledy bytem v XY, zastoupenému opatrovnicí Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 1493/8, o 45.132,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 C 128/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2018, č. j. 15 Co 271/2017-154, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 7. 2018, č. j. 15 Co 271/2017-178, t a k t o: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 3. 2018, č. j. 15 Co 271/2017-154, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 7. 2018, č. j. 15 Co 271/2017-178, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2017, č. j. 31 C 128/2016-118 (vyjma výroku o zastavení řízení), se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 4. 2017, č. j. 31 C 128/2016-118, (mimo jiné) zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 45.132,20 Kč „s příslušenstvím,“ a rozhodl o nákladech řízení. Rozsudkem ze dne 7. 3. 2018, č. j. 15 Co 271/2017-154, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 7. 2018, č. j. 15 Co 271/2017-178, Krajský soud v Ostravě potvrdil ve věci samé rozhodnutí soudu prvního stupně („žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 45.132,20 Kč s úrokem za dobu od 19. 11. 2003 do 25. 5. 2011 ve výši 47.002,72 Kč, s úrokem ve výši 14,9% ročně z částky 45.132,20 Kč od 26. 5. 2011 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 18. 8. 2005 do 31. 12. 2010 ve výši 22.220,34 Kč a s úrokem z prodlení z částky 45.132,20 Kč ročně ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroku z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, za dobu od 1. 1. 2011 do zaplacení“) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Podle odvolacího soudu projednání věci nebrání překážka věci pravomocně skončené (§ 159a odst. 4 občanského soudního řádu), neboť k rozhodčímu nálezu, který vydal rozhodce na základě neplatné rozhodčí doložky, nelze přihlížet. Čtyřletá promlčecí doba začala běžet 25. 8. 2005, kdy právní předchůdkyně žalobkyně mohla právo na peněžité plnění uplatnit u soudu (§ 391 odst. 1, § 397 obchodního zákoníku). Řízení bylo zahájeno 19. 5. 2016 (§ 82 odst. 1 občanského soudního řádu), tj. po uplynutí desetileté promlčecí doby (§ 400, § 408 odst. 1 obchodního zákoníku). Právo nelze žalobkyni přiznat, protože žalovaný námitku promlčení vznesl důvodně. V dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalobkyně oponuje závěru o promlčení práva uplynutím desetileté promlčecí doby ve smyslu § 408 odst. 1 obchodního zákoníku. Podle jejího názoru podala v předmětné věci žalobu před uplynutím čtyřleté promlčecí doby (§ 397 obchodního zákoníku), neboť účinky rozhodčí žaloby z 2. 5. 2006 zůstaly ve smyslu § 16 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, zachovány. Exekuce byla 24. 4. 2018, tj. po zahájení řízení v předmětné věci (19. 5. 2016), zastavena pro nedostatek pravomoci rozhodce (§ 268 odst. 1 písm. h/ občanského soudního řádu). Promlčení proto nelze úspěšně uplatnit ani po uplynutí desetileté promlčecí doby. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.). Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (§ 237 o.s.ř.), a to otázky spojené s promlčením práva přiznaného rozhodčím nálezem vydaným mimo rámec pravomoci rozhodce. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 391 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obch. zák.“, začíná u práv vymahatelných u soudu běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného. Podle ustanovení § 397 obch. zák. činí promlčecí doba čtyři roky, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak. Podle ustanovení § 408 obch. zák. bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty (odstavec 1/). Bylo-li právo pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení později než tři měsíce před uplynutím promlčecí doby nebo po jejím uplynutí, lze rozhodnutí soudně vykonat, jestliže řízení o jeho výkonu bylo zahájeno do tří měsíců ode dne, kdy mohlo být zahájeno (odstavec 2/). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o.s.ř. a contrario), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Žalovaný uzavřel 18. 11. 2003 s Komerční bankou, a.s., smlouvu o úvěru (registrační číslo 0760603220502), jíž se zavázal nejpozději do 20. 10. 2007 vrátit věřitelkou poskytnuté peněžní prostředky (50.000 Kč) a uhradit sjednané úroky (ve 47 splátkách po 1.411 Kč měsíčně splatných vždy ke každému dvacátému dni v měsíci počínaje dnem 20. 12. 2003). Naposledy zaplatil dohodnutou splátku 26. 10. 2004. Dopisem ze 17. 8. 2005 vyzvala věřitelka žalovaného k doplacení celého úvěrového dluhu do 24. 8. 2005. Podle článku VI bodu 14 Obecných podmínek Komerční banky a.s. pro úvěry občanům se smluvní strany dohodly „že spory (majetkové, které vzniknou z této smlouvy o úvěru) budou rozhodovány (s konečnou platností v rozhodčím řízení) jedním rozhodcem jmenovaným Správcem seznamu rozhodců vedeném Společností pro rozhodčí řízení a.s. …, a to podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení společnosti.“ Právní předchůdkyně žalobkyně zahájila 2. 5. 2006 rozhodčí řízení, které vyústilo ve vydání rozhodčího nálezu dne 31. 8. 2006, sp. zn. K 2006/00023, JUDr. Janem Brožem, rozhodcem. Žalovaný byl zavázán zaplatit bance 65.481,18 Kč s příslušenstvím (úroky, úroky z prodlení). Podle doložek nabyl nález 20. 9. 2006 právní moci a 5. 10. 2006 se stal vykonatelným. K vymožení pohledávky s příslušenstvím přiznané rozhodčím nálezem zahájila banka exekuční řízení. Usnesením ze dne 14. 11. 2006, č. j. 51 Nc 10600/2006-8, které nabylo 24. 11. 2009 právní moci, nařídil Okresní soud v Ostravě podle rozhodčího nálezu k uspokojení pohledávky 65.481,18 Kč s příslušenstvím exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. Tomáše Vránu, soudního exekutora. Proved