33 Cdo 5182/2014 – Nejvyšší soud

33 Cdo 5182/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2015 Spisová značka:33 Cdo 5182/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:33.CDO.5182.2014.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vrácení daru Dotčené předpisy:čl. 630 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:7. 8. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 5182/2014 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce R. S., zastoupeného Mgr. Tomášem Bubrjakem, advokátem se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, proti žalované E. M., zastoupené JUDr. Petrem Břízou, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Jánský vršek 311/6, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 C 46/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. září 2014, č. j. 7 Co 746/2014-506, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. září 2014, č. j. 7 Co 746/2014-506, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobou ze dne 19. 2. 2013 se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem budovy čp. 169, V. M., umístěné na pozemku parc. č. st. 162/3, stavby bez čp/če tech. vyb. na pozemku parc. č. st. 43/2, pozemku parc. st. č. 43/2, o výměře 44 m2, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. st. 162/3 o výměře 1254 m2, zastavěná plocha a nádvoří, a pozemku parc. č. st. 165 o výměře 301 m2, zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště Písek na listu vlastnictví č. 4677, katastrální území P., obec i okres P. Na základě darovací smlouvy ze dne 19. 3. 2010 převedl na žalovanou ideální polovinu sporných nemovitostí, přičemž v důsledku jednání, kterých se vůči němu dopustila, ji dopisem ze dne 21. 1. 2013 vyzval k vrácení daru. Důvody vrácení daru spatřoval a) v chování žalované po obdarování, které vedlo k jeho zesměšnění a znevážení u veřejnosti města Písku, kdy žalovaná nejprve na něm vylákala ½ nemovitostí a následně ještě v době soužití s ním si neváhala najít novou známost a jeho doslova vyhodit z bytu, který spolu s ní a její dcerou užíval, přičemž si ponechala všechno jím pořízené vybavení bytu, b) v nerespektování jeho citové vazby k dceři žalované, na jejíž výchově se podílel, a k níž si vytvořil „rodičovský“ vztah, c) v nedodržení slibu, že na něj převede 50% obchodní podíl ve společnosti MONI LODGING, s. r. o., d) v nedodržení slibu, že její společnost MONI LODGING, s. r. o. mu vrátí půjčku ve výši 2.225.000,- Kč, kterou žalovaná popírá, e) v nedodržení slibu že mu společnost MONI LODGING, s. r. o. bude vyplácet vyšší podíl na nájemném ve výši 100.000,- Kč, f) v nevyplacení dohodnutého nájemného společností MONI LODGING, s. r. o. v roce 2010 a nepravidelném placení nájemného v roce 2011, g) v nevyklizení hotelu Bílá růže, který je od prosince 2011 užíván neoprávněně, znemožnění přístupu žalobci do hotelu, h) v ignorování existujícího spoluvlastnického vztahu k nemovitostem a ve výlučném výkonu užívacích oprávnění pouze žalovanou, i) v nabídce žalované za úplatu žalobce fyzicky odstranit. Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 25. listopadu 2013, č. j. 9 C 46/2013-376, žalobu zamítl; zároveň rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že účastníci řízení spolu žili po dobu přibližně 15 let jako druh a družka, od roku 2005 spolu bydleli v nájemním bytě žalované. Soužití ukončili nejpozději v únoru 2011, kdy se žalobce odstěhoval z bytu. Na základě dražby v roce 2005 a kupními smlouvami z 15. 8. 2007 a 22. 5. 2009 se žalobce stal výlučným vlastníkem sporných nemovitostí. Žalovaná je jedinou společnicí a jednatelkou firmy MONI LODGING s. r. o., která podle smlouvy ze dne 1. 8. 2006 má hotel Bílá růže v nájmu. Žalobce 13. 10. 2005 uzavřel jako dlužník s Českou spořitelnou a. s. (věřitelem) smlouvu o úvěru ve výši 12.420.000,- Kč za účelem financování splacení ceny vydražených nemovitostí. Dodatkem ze dne 13. 5. 2008 žalovaná přistoupila k závazku žalobce splácet úvěr jako další dlužník. Již v roce 2006 účastníci uzavřeli smlouvu o darování jedné ideální poloviny sporných nemovitostí žalované; k převodu vlastnického práva nedošlo, neboť účastníci nepodali návrh na vklad do katastru nemovitostí. Dne 19. 3. 2010 žalobce darovací smlouvou převedl na žalovanou jednu ideální polovinu hotelu, přičemž podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, který neuvěřil svědkům Mgr. R. B., P. V. a JUDr. M. T., darování podílu na sporných nemovitostech nebylo „vázáno na žádnou podmínku.“ Okamžikem vkladu darovací smlouvy do katastru nemovitostí tak byl žalobce oprávněn inkasovat jednu polovinu nájemného, tj. 17.500,- Kč měsíčně. K důvodům pro vrácení daru soud prvního stupně uzavřel, že žalobce neprokázal, že žalovaná: - darování nemovitostí vylákala úmyslným a lstivým jednáním, - jej veřejně zesměšnila a znevážila, - za trvání jejich vztahu mu byla nevěrná (milenecký poměr s K. Š. nebyl prokázán), - jej donutila opustit společně užívaný byt, - nerespektovala jeho citovou vazbu k její dceři. Dále, že neprokázal: - existenci závazku ze smlouvy o půjčce ve výši 2.250.000,- Kč, který navíc měl být závazkem MONI LODGING, s. r. o. a nikoli žalované, - nedodržení slibu žalované platit vyšší podíl na nájemném, - neplacení nájemného společností MONI LODGING, s. r. o. v letech 2010 a 2011, a zánik nájemní smlouvy této společnosti, - znemožnění přístupu do hotelu, jakož i to, že nájemce nemovitosti užívá v rozporu s nájemní smlouvou, a že se žalovaná snažila jej fyzicky zlikvidovat. Tvrdil-li žalobce, že žalovaná nedodržela slib, převést na něj polovinu obchodního podílu ve společnosti MONI LODGING, s. r. o., pak netvrdil konkrétně, za jakých podmínek (zda bezplatně nebo úplatně a do jaké doby) se tak mělo stát. Soud prvního stupně poté, co blíže vysvětlil, proč nepovažuje svědky B., V. a T. za věrohodné, uzavřel, že i kdyby jim uvěřil, nebyl prokázán „závazný a dostatečně určitý“ projev vůle (slib), který by založil konkrétní závazek žalované vůči žalobci. Jelikož nebyly splněny podmínky, za nichž lze žádat vrácení daru podle § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.) – dále jen „obč. zák.“, s přihlédnutím k závěrům vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011 (hrubé porušení dobrých mravů), žalobu zamítl. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 5. září 2014, č. j. 7 Co 746/2014-506, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že žalobce je výlučným vlastníkem stavební parcely č. 162/3, jejíž součástí je budova č. p. 169, stavební parcely č. 43/2 se stavbou bez č. p./č. e., a stavební parcely č. 165 zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště P. na LV č. 4677 pro katastrální území a obec P. Vyšel z toho, že darovací smlouvu dne 19. 3. 2010 uzavřeli účastníci v situaci, kdy společně dlouhodobě žili, hradili společně náklady a zajišťovali provoz hotelu Bílá růže, který žalobce jako výlučný vlastník pronajal společnosti MONI LODGING, s. r. o., jejíž jedinou společnicí byla žalovaná. Rozhodující část sporných nemovitostí získal žalobce v roce 2005. Za účelem jejich zakoupení uzavřel s Českou spořitelnou a. s. smlouvu o úvěru ve výši 12.400.000,- Kč. K tomuto závazku přistoupila v roce 2008 žalovaná, která je tak zavázána ke splácení úvěru společně a nerozdílně s žalobcem. Po nabytí nemovitostí chtěl žalobce žalovanou zajistit, a proto nejprve v roce 2006 pořídil závěť, a sepsal darovací smlouvy, která ovšem nebyla vložena do katastru nemovitostí. Všechny tyto skutečnosti podle odvolacího soudu svědčí o „velmi vážném vztahu a důvěře žalobce k žalované“. Přestože se v roce 2010 výrazně zhoršily vzájemné vztahy účastníků řízení, žalobce žalované daroval spoluvlastnický podíl na nemovitostech s cílem „zachování partnerského vztahu i ve vztahu k provozu hotelu“; Vánoce v roce 2010 již účastníci slavili odděleně a blíže nezjištěného dne v únoru 2011 se žalobce odstěhoval ze společné domácnosti. Po zopakování výslechu svědka JUDr. M. T. vzal za prokázané, že „v souvislosti s uzavřením darovací smlouvy (...) slíbila žalovaná žalobci převod části obchodního podílu ve společnosti MONI LODGING, s. r. o.“ Na rozdíl od soudu prvního stupně nepovažoval odvolací soud tohoto svědka, jehož výpověď podporuje výpověď svědka V. H., za nevěrohodného. Odvolací soud nezopakoval výslechy svědků H. M., E. M. st., R. M. a svědků E. M. ml