33 Cdo 5857/2017 — Nejvyšší soud

33 Cdo 5857/2017 citace  Právní věta:Dodá-li prodávající kupujícímu předmět koupě dříve, než byl povinen, nemůže kupující v období mezi okamžikem poskytnutí předčasného plnění a původně sjednané doby určené pro odevzdání věci postupovat podle § 2106 o. z. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 10. 2019 Spisová značka:33 Cdo 5857/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.5857.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva kupní Dotčené předpisy:§ 2106 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:26. 1. 2020 Publikováno ve sbírce pod číslem:75 / 2020 Anotace:Účastníci řízení uzavřeli kupní smlouvu, na jejímž základě se žalovaná zavázala dodat žalobci do smlouvou stanoveného data dioptrické brýle. Dioptrické brýle, jež byly připraveny k vyzvednutí o pět dní dříve, než byl sjednaný termín předání (tzv. předčasné plnění podle § 2101 o. z.), však musely být z důvodu vady v podobě vypadlého šroubku odeslány zpět „na dílnu“. Nato žalobce uplatnil právo odstoupit od smlouvy s odkazem na § 2106 o. z. Soud prvního stupně byl toho názoru, že právo odstoupit od smlouvy nemohlo žalobci vzniknout před sjednaným termínem předání a že až do doby určené pro odevzdání mohla žalovaná vady plnění odstranit. Právní jednání žalobce směřující k odstoupení od kupní smlouvy tak do sjednaného termínu předání nemohlo vyvolat jím zamýšlené právní následky. Proti rozsudku soudu prvního stupně brojil žalobce podaným odvoláním. Odvolací soud svým rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se přitom se závěrem, že žalovaná se mohla dostat do prodlení s poskytnutím bezvadného plnění teprve dne následujícího po sjednaném termínu předání a plnění poskytnuté před tímto datem bylo plněním předčasným ve smyslu § 2101 o. z. Odvolací soud se tak ztotožnil s právní argumentací soudu prvního stupně. Nejvyšší soud se na základě podaného dovolání musel vypořádat s otázkou, zda v případě předčasného plnění může kupujícímu před uplynutím původně dohodnuté doby splnění vzniknout právo odstoupit od smlouvy z důvodu podstatného porušení smlouvy podle § 2106 o. z. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 5857/2017-78 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce M. T., bytem XY, v okamžiku podání dovolání zastoupený JUDr. Vojtěchem Suchánkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Celetná 598/11, proti žalované Maja Bohemia, s. r. o., se sídlem Praha 7, Komunardů 1129/27, o zaplacení 6.999,- Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě na zaplacení 10.971,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 85/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2017, č. j. 30 Co 113/2017-59, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 1. 2017, č. j. 29 C 85/2015-40, zamítl žalobu o zaplacení částky 6.999,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, o vzájemném návrhu žalované rozhodl tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit jí 10.971,- Kč s úrokem z prodlení; zároveň rozhodl o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti žalované. Vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu, na jejímž základě se žalovaná zavázala dodat žalobci do 26. 1. 2015 blíže specifikované dioptrické brýle za částku 17.970,- Kč. Dne 21. 1. 2015 byl žalobce vyrozuměn o tom, že jím požadované brýle jsou připraveny k vyzvednutí. Při předání z brýlí vypadl šroubek, přičemž brýle nebylo možno opravit okamžitě a musely být odeslány zpět „na dílnu.“ Právní vztah účastníků řízení posoudil soud prvního stupně jako vztah z kupní smlouvy uzavřené podle § 2085 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Se zřetelem k tomu, že sjednaný termín předání brýlí byl stanoven na den 26. 1. 2015, pak jejich předání žalobci dne 21. 1. 2015 považoval soud za předčasné plnění podle § 2101 o. z., s čímž spojil závěr o tom, že právo odstoupit od smlouvy nemohlo žalobci vzniknout před 26. 1. 2015; až do doby určené pro odevzdání mohla žalovaná odstranit vady plnění. Právní jednání žalobce směřující k odstoupení od kupní smlouvy tak do 26. 1. 2015 nemohlo vyvolat jím zamýšlené právní následky. Ostatně soud prvního stupně dovodil, že projevenou vadu při předání brýlí nelze považovat za podstatné porušení smlouvy podle § 2106 o. z., nýbrž „pouze“ za nepodstatné porušení smlouvy podle § 2107 o. z., s nímž se ovšem nepojí právo od smlouvy odstoupit. Žalobce však již dne 21. 1. 2015 zaslal žalované své odstoupení od smlouvy, které soud prvního stupně vyhodnotil za neplatné. Z této příčiny je jeho žaloba nedůvodná a naopak je povinen doplatit žalované kupní cenu ve výši 10.971,- Kč. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 6. 2017, č. j. 30 Co 113/2017-59, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem, že žalovaná se mohla dostat do prodlení s poskytnutím bezvadného plnění teprve dne 27. 1. 2015 a plnění poskytnuté před datem 26. 1. 2015 bylo plněním předčasným ve smyslu § 2101 o. z. Odvolací soud se ztotožnil s právní argumentací soudu prvního stupně, a to včetně posouzení vzájemné žaloby žalované. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť má za to, že „rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a současně má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“ Za dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nevyřešenou považuje otázku tzv. předčasného plnění podle § 2101 o. z. Tento relativně nový právní institut umožňuje podle názoru dovolatele napravit prodávajícímu „to, co zmeškal“. Jinak řečeno, i předčasné dodání, resp. předčasné splnění je porušením smlouvy, neodpovídá-li tomu, co si kupující objednal (bezvadné plnění). Odstraní-li prodávající vady plnění včas (tj. do původně sjednané doby), není kupující oprávněn uplatňovat práva z odpovědnosti za vady (mimo práva z případného nároku na náhradu škody). Oprávnění kupujícího na odstranění vad předpokládá, že prodávající dodal plnění před stanovenou lhůtou a že kupující předčasné plnění neodmítl. Po uplynutí lhůty k plnění má prodávající nikoliv právo, ale povinnost vadu napravit v režimu § 2106 o. z. Z těchto skutečností dovolatel dovozuje, že v nyní souzené věci je ustanovení § 2101 o. z. neaplikovatelné. Nadto má za to, že skutkový závěr odvolacího (a potažmo soudu prvního stupně), „že je možné brýle znovu a řádně komplementovat, jak se ostatně stalo,“ není podložen žádným důkazem. Na základě skutkové rekapitulace sporu dovolatel prosazuje názor, že v daném případě jde o podstatné porušení smlouvy ze strany prodávajícího a mu svědčilo právo od smlouvy odstoupit. S tímto odůvodněním navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu ze dne 6. 6. 2017, č. j. 30 Co 113/2017-59, a taktéž Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 9. 1. 2017, č. j. 29 C 85/2015-40, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) – dále opět jen „o. s. ř.“ Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Domáhá-li se dovolatel revize řešení několika otázek, ať již hmotného či procesního práva, musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní. Dovolatel sice ohlašuje, že své dovolání považuje za přípustné, neboť „dovolacím soudem vyřešená právní otázka (má být) posouzena jinak,“ obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) však žádnou takovou otázku neformuluje. Jeho dovolání v této části postrádá vymezení, od jakého již dříve přijatého řešení konkrétní právní otázky se má dovolací soud odchýlit (má ji posoudit zno