33 Cdo 847/2014 — Nejvyšší soud

33 Cdo 847/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2014 Spisová značka:33 Cdo 847/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:33.CDO.847.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Asistent soudce Rozsudek pro uznání Dotčené předpisy:§ 36a předpisu č. 6/2002Sb. § 4 předpisu č. 121/2008Sb. ve znění do 31.12.2013 § 10 odst. 1 písm. a) předpisu č. 121/2008Sb. ve znění do 31.12.2013 § 11 předpisu č. 121/2008Sb. ve znění do 31.12.2013 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 11. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 847/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně CENTRAL GROUP 23. investiční a. s. se sídlem Praha 4, Na Strži 65/1702, proti žalované městské části Praha - Křeslice se sídlem Praha 10, Štychova 2/34, zastoupené JUDr. Michalem Račokem, advokátem se sídlem Praha 1, Štěpánská 49/633, o 382.459,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 EC 253/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. srpna 2013, č. j. 55 Co 267/2013-24, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. srpna 2013, č. j. 55 Co 267/2013-24, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem pro uznání ze dne 12. března 2013, č. j. 28 EC 253/2011-11, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částky 12.036,- Kč a 357.847,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení a náklady řízení. Rozhodl tak na základě nastalé fikce uznání žalovaného nároku, neboť žalovaná se k výzvě v usnesení soudu podle § 114b o. s. ř., která jí byla doručena do vlastních rukou dne 22. 1. 2013, ve věci písemně nevyjádřila a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělila, jaký jí v tom brání vážný důvod, ač byla poučena o následcích takové nečinnosti (§ 114b odst. 5 a § 153a odst. 3 o. s. ř.). Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. srpna 2013, č. j. 55 Co 267/2013-24, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, neboť nenastala fikce uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. Usnesení s výzvou podle 114b o. s. ř. ze dne 5. 12. 2012, č. j. 28 EC 253/2011-9, totiž vydala asistentka soudce na základě oprávnění vyplývajícího z ustanovení § 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 121/2008 Sb.“), jež Ústavní soud nálezem ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 31/10, zrušil jako protiústavní s účinností k 31. 12. 2013. Odvolací soud konstatoval, že i když ke zrušení uvedeného ustanovení dojde až k 31. 12. 2013, nemůže odhlédnout od toho, že bylo shledáno protiústavním a není proto možné považovat jeho aplikaci za ústavně konformní. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje ve smyslu § 237 o. s. ř. v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; konkrétně poukazuje na rozhodnutí ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4259/2011, v němž se Nejvyšší soud zabýval otázkou oprávnění asistenta soudce vydat usnesení s výzvou podle § 114b o. s. ř. Zdůrazňuje, že Ústavní soud odložil účinnost zrušení ustanovení § 11 zákona č. 121/2008 Sb. až k 31. 12. 2013. Má za to, že odvolací soud svým postupem nepřípustně zasáhl do jejích práv a legitimního očekávání, jež bylo založeno na platné právní úpravě a s ní související judikatuře. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále opět jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.). Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou při splnění výjimky z povinného advokátního zastoupení ve smyslu § 241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. a je podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. žalobkyně zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že v posuzovaném případě nebyla splněna podmínka fikce uznání nároku (§ 114b odst. 5 o. s. ř.) pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153a odst. 3 o. s. ř., neboť usnesení s výzvou podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vydala dne 5. 12. 2012 asistentka soudce. Podle § 36 odst. 1 věty první občanského soudního řádu ve znění účinném ke dni 5. 12. 2012 (dále též „o. s. ř.“) v řízení před soudem jedná a rozhoduje senát nebo jediný soudce (samosoudce). Podle § 36d o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, předseda senátu může ve věcech příslušejících senátu provádět jen takové úkony, jimiž se nerozhoduje ve věci (odst. 1). V případech, kdy podle zákona jedná a rozhoduje samosoudce, příslušejí mu jak práva a povinnosti předsedy senátu, tak i práva, která jsou jinak vyhrazena pouze senátu (odst. 2). Podle § 36a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon č. 6/2002 Sb.“), asistent soudce vykonává jednotlivé úkony soudního řízení z pověření soudce, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo rozvrh práce (odst. 4). Asistent soudce je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky; na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků (odst. 5). Podle § 4 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále opět jen „zákon č. 121/2008 Sb.“) vyšší soudní úředník vykonává úkony soudu v rámci soudního oddělení, do kterého byl zařazen, na základě rozvrhu práce (odst. 1). Rozvrh práce určuje, ve kterých věcech, typech řízení a při jaké činnosti soudu vyšší soudní úředník provádí jednotlivé úkony na základě pověření nebo bez pověření předsedou senátu, a který předseda senátu je oprávněn pověření udělit (odst. 2). Podle § 10 odst. 1 písm. a/ zákona č. 121/2008 Sb., vyšší soudní úředník může provádět úkony soudu prvního stupně v občanském soudním řízení ve věcech řízení o vydání platebního rozkazu, a v těchto případech i rozhodování o opožděně podaných odporech, o zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby, popřípadě návrhu na vydání platebního rozkazu, o zrušení platebního rozkazu, který nelze doručit, řízení o vydání elektronického platebního rozkazu, a v těchto případech i rozhodování o opožděně podaných odporech proti elektronickému platebnímu rozkazu, o zrušení elektronického platebního rozkazu, o zastavení řízení po zpětvzetí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, o odmítnutí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, řízení o vydání evropského platebního rozkazu, a v těchto případech i rozhodování o opožděně podaných odporech proti evropskému platebnímu rozkazu, o zrušení evropského platebního rozkazu, o zastavení řízení po zpětvzetí návrhu na vydání evropského platebního rozkazu, a rozhodování dle § 114b odst. 1 občanského soudního řádu, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, evropským platebním rozkazem nebo elektronickým platebním rozkazem. Podle § 11 zákona č. 121/2008 Sb. vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním může, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkou a/ vedení jednání ve věci samé, b/ rozhodování ve věci samé formou rozsudku, c/ rozhodování o předběžném opatření, d/ rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti, prodejem podniku nebo zřízením soudcovského zástavního práva, e/ rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí k vymožení peněžitého plnění, je-li exekučním titulem exekutorský zápis nebo notářský zápis včetně rozhodování o zastavení výkonu rozhodnutí, nebyl-li návrh podán oprávněným nebo exekutorem, popřípadě bylo-li proti návrhu podáno odvolání, f/ rozhodování o uspokojení práv na nepeněžité plnění, g/ rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí, h/ rozhodování v řízení o potvrzení evropského exekučního titulu, i/ rozhodování o odkladném účinku žaloby ve správním řízení