33 Cdo 903/2008 — Nejvyšší soud

33 Cdo 903/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 6. 2010 Spisová značka:33 Cdo 903/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.903.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Příslušenství pohledávky Úroky z prodlení Dotčené předpisy:§ 369 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 7. 2010 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 09.16.2010II.ÚS 2699/10JUDr. et PhDr. Stanislav Balíkodmítnuto01.25.2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 903/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Československé obchodní banky, a. s. se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, proti žalovanému J. J., zastoupenému Mgr. Vladislavem Ježkem, advokátem se sídlem Náchod, Kamenice 155, o 8,598.563,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 209/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. října 2007, č. j. 5 Cmo 403/2007-1527, takto : I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. října 2007, č. j. 5 Cmo 403/2007-1527, v části výroku I., jíž byl potvrzen výrok I. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. května 2007, č. j. 39 Cm 209/96-1483, v rozsahu, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně se Z. S. 18 % úrok z částky 8,598.563,90 Kč od 1. 9. 1995 do zaplacení s tím, že v rozsahu uskutečněného plnění jedním z nich, zaniká povinnost druhého z nich, a jíž byly potvrzeny výroky II. a III. rozsudku soudu prvního stupně, a ve výroku II, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, jakož rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. května 2007, č. j. 39 Cm 209/96-1483, ve výroku I. ve stejném rozsahu a ve výrocích II. a III. se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se po žalovaném a Z. S. domáhala zaplacení částky 17,910.531,- Kč s 18 % úroky z prodlení od 1. 9. 1995 do zaplacení s odůvodněním, že na základě uzavřených smluv poskytla SomoS spol. s r. o. dva úvěry v celkové výši 15,000.000,- Kč a převzala za ni bankovní záruku ve výši 2,174.304,94 DM. Závazky z těchto smluv byly zajištěny prohlášením o ručitelském závazku žalovaných, v němž se vůči žalobkyni zavázali, že ji uspokojí, nesplní-li závazky dlužnice. Ačkoli dlužnice své závazky nesplnila, žalovaní za ni žalobkyni neplnili. Žalovaná částka sestává z 2,554.791,90 Kč (nedoplatek úvěru, smluvené úroky a úroky z prodlení za dobu od 30. 6. 1994 do 19. 9. 1995), 6,303.461,30 Kč (nedoplatek úvěru, smluvené úroky a úroky z prodlení za dobu od 30. 6. 1994 do 19. 9. 1995) a 9,052.278,- Kč (dluh z bankovní záruky). Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 1. září 1997, č. j. 39 Cm 209/96 -105, žalobu, aby Z. S. a žalovaný zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně částku 17,910.531,- Kč s 18 % úrokem ode dne 1. 9. 1995, zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Opodstatněnou shledal námitku relativní neplatnosti ručitelského prohlášení uplatněnou oběma žalovanými pro absenci souhlasu jejich manželek s přijetím ručitelského závazku ve smyslu § 145 odst. 1 a 40a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „obč. zák.“). Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. listopadu 1998, č. j. 5 Cmo 707/97-192, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; dospěl k odlišnému právnímu posouzení věci, když uzavřel, že ručitelské prohlášení se společných věcí manželů netýkalo a ze samotného ručitelského prohlášení neplyne žádná majetková povinnost. Ta nastává až v případě splnění podmínek podle § 306 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v rozhodném znění (dále jen „obch. zák.“). Protože se soud prvního stupně v důsledku svého nesprávného právního názoru nezabýval výší uplatňovaného nároku, vrátil mu odvolací soud věc k dalšímu řízení s tímto závazným právním názorem a pokynem k doplnění dokazování. Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 29. března 1999, č. j. 39 Cm 209/96-272, uložil Z. S. a žalovanému, aby zaplatili žalobkyni společně a nerozdílně částku 17,910.531,- Kč s 18 % úrokem od 1. 9. 1995 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti žalobkyně. K odvolání žalovaných odvolací soud usnesením ze dne 18. října 2000, č. j. 5 Cmo 593/99-368, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem o částečné neplatnosti ručitelského závazku podle § 37 odst. 1 obč. zák. z důvodu jeho neurčitosti, týkající se zajištění závazku dlužnice ze smlouvy o bankovní záruce ve výši 2,174.304,94 DM, a s pokynem, aby se zabýval námitkou Z. S. a žalovaného, že žalobkyně měla nejdříve žalovat ze směnek (§ 334 obch. zák.). Důvodnou shledal námitku žalovaných, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, jelikož není zřejmé, jaké částky byly přiznány z titulu ručení za závazky z jednotlivých smluv o úvěru a o platební záruce. Soud prvního stupně následně rozsudkem ze dne 27. února 2002, č. j. 39 Cm 209/96-782, uložil Z. S. a žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 8,858.252,- Kč s 18 % úrokem od 1. 9. 1995 do zaplacení, přičemž v rozsahu uskutečněného plnění jedním ze žalovaných nebo dlužnice z hlavního závazku SomoS, spol. s.r.o. zaniká povinnost druhého ze žalovaných, žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení další částky 9,052.278,- Kč s 18 % úrokem od 1. 9. 1995 do zaplacení, zamítl a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání Z. S. a žalovaného odvolací soud usnesením ze dne 13. listopadu 2002, č. j. 5 Cmo 184/2002-824, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně uložil provést dokazování k posouzení námitky žalovaných, že ručitelská prohlášení byla podepsána v omylu, který vyvolala žalobkyně příslibem, že podepíší-li ručitelská prohlášení, bude jim poskytnut další úvěr, přičemž příslib nesplnila. Pro případ, že ručitelská prohlášení budou posouzena jako platné právní úkony, uložil odvolací soud soudu prvního stupně zabývat se otázkou výše jednotlivých uplatněných nároků (tj. jistiny, úroku a sankčního úroku), která dosud prokázána nebyla, a dále tím, zda na dluh bylo plněno z titulu zástavního práva. Nepřisvědčil námitkám žalovaných, že uplatněné nároky jsou promlčeny a že soud prvního stupně nesprávně vyloučil použitelnost § 334 obch. zák. v případě zajišťovacích směnek (o které v tomto případě jde). Soud prvního stupně nato rozsudkem ze dne 30. června 2004, č. j. 39 Cm 209/96-1193, řízení o zaplacení částky 259.688,10 Kč s 18 % úrokem od 1. 9. 1995 do zaplacení zastavil, Z. S. a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 8,598.563,90 Kč s 18 % úrokem z prodlení od 1. 9. 1995 do zaplacení s tím, že v rozsahu uskutečněného plnění jedním ze žalovaných zaniká povinnost druhého žalovaného, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Na podkladě důkazů již dříve provedených a důkazů, jimiž doplnil dokazování, zjistil, že žalobkyně a SomoS, spol. s r.o. uzavřely dvě smlouvy o úvěru, první z nich č. 144/270790/4386 dne 24. 7. 1992; v ní se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 5,000.000,- Kč s úrokem sjednaným ve výši 15,5 % p. a., který se dlužnice zavázala vrátit v dohodnutých splátkách do 20. 6. 1996, a druhou z nich č. 238/260293/1580 dne 26. 2. 1993; v ní se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 10,000.000,- Kč s úrokem sjednaným v pohyblivé výši 14,5 % základní úrokové sazby banky a 4 % p. a. marže banky, který se dlužnice zavázala vrátit ve splátkách nejpozději do 2. 1. 1997. Oba úvěry byly dlužnicí vyčerpány. Závazky dlužnice z těchto úvěrových smluv byly zajištěny ručitelským prohlášením Z. S. a žalovaného ze dne 18. 5. 1994, v němž se zavázali žalobkyni zaplatit dlužné částky jistin včetně příslušenství, nesplní-li dlužnice ve sjednané lhůtě závazky ze smluv o úvěru. Dlužnice úvěry řádně nesplatila. V případě smlouvy o úvěru č. 144 činila ke dni 19. 9. 1995 dlužná jistina 1,785.000,- Kč, dlužné úroky z úvěru 510.103,77 Kč (za dobu od 30. 6. 1994 do 19. 9. 1995) a dlužné úroky z prodlení 259.688,10 Kč (za dobu od 30. 6. 1994 do 19. 9. 1995). V případě smlouvy o úvěru č. 238 činila k témuž datu dlužná jistina 4,214.408,- Kč, dlužné úroky z úvěru 1,463.192,29 Kč (za dobu od 30. 6. 1994 do 19. 9. 1995), dlužné úroky z prodlení 625.0