33 Cdo 961/2017 — Nejvyšší soud

33 Cdo 961/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 4. 2018 Spisová značka:33 Cdo 961/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:33.CDO.961.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva spotřebitelská Neplatnost právního úkonu Dotčené předpisy:§ 55 odst. 1 obč. zák. § 56 odst. 1 obč. zák. § 72 odst. 2 předpisu č. 458/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 7. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 961/2017-152 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Pražské plynárenské, a. s. se sídlem v Praze 1, Národní 37, identifikační číslo osoby 601 93 492, zastoupené Mgr. Petrem Kuchařem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 404/30, proti žalovanému G. F., zastoupenému JUDr. Jiřím Suškou, advokátem se sídlem v Teplicích, U Soudu 1940/7, o zaplacení 23.211,13 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 121 C 12/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2016, č. j. 10 Co 513/2016-100, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2016, č. j. 10 Co 513/2016-100, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 25. 2. 2016, č. j. 121 C 12/2014-86, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 3.059,87 Kč s tam specifikovanými úroky z prodlení (výrok I); žalobu co do 23.211,13 Kč s tam specifikovanými úroky z prodlení zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 27. 7. 2016, č. j. 10 Co 513/2016-100, změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 23.211,13 Kč s tam specifikovanými úroky z prodlení, a v návaznosti na to rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Soudy obou stupňů vycházely ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 9. 9. 2009 smlouvu o sdružených dodávkách a odběru plynu a smlouvu o připojení k distribuční soustavě, v nichž se žalobkyně zavázala připojit odběrné místo žalovaného k distribuční soustavě a dodávat do něj plyn a žalovaný se zavázal plyn odebírat a platit žalobkyni za jeho spotřebu. Ostatní práva a povinnosti smluvních stran byly sjednány odkazem na obecně závazné právní předpisy a Obchodně technické podmínky žalobkyně, z jejichž čl. II. písm. c) se podává, že zákazník má povinnost oznámit dodavateli záměr ukončit odběr plynu nejméně 30 dní přede dnem, ke kterému tak hodlá učinit, a umožnit mu provedení závěrečného odečtu plynoměru, případně jeho odebrání nebo zaplombování, a oznámit adresu, na kterou má být zaslána faktura ukončeného odběru. Za ukončení odběru se považuje den, kdy dojde k přihlášení nového zákazníka (převod) či podpisu zákazníka na protokolu o ukončení odběru. Opomene-li zákazník ohlásit ukončení odběru, je povinen zaplatit cenu za odebraný plyn až do doby přihlášení nového zákazníka. Smlouva o připojení k distribuční soustavě obsahuje ujednání o ukončení smlouvy v čl. 8; podle čl. 8.2., v případě, že dochází k ukončení smlouvy a bezprostředně uzavření nové smlouvy o připojení k distribuční soustavě, bude tato smlouva ukončena k datu uzavření smlouvy s novým zákazníkem. Podmínkou ukončení je odečet stavu měřícího zařízení provedený zástupcem provozovatele, příp. stav měřícího zařízení potvrzený odstupujícím zákazníkem a zákazníkem novým, předaný provozovateli. Žalovaný požádal písemně žalobkyni u ukončení dodávky zemního plynu převodem plynoměru na třetí osobu k 30. 11. 2009; tuto osobu označil jménem a příjmením F. T., bytem na adrese odběrného místa (na formuláři žalobkyně „Korespondenční převod“), a současně doložil plnou moc L. H. (rovněž na formuláři žalobkyně), který byl F. T. zmocněn jednat za jeho osobu ve věci převodu odběrného místa a uzavření smlouvy o odběru zemního plynu. Žalobkyně vyzývala k uzavření smlouvy o sdružených dodávkách zemního plynu přímo F. T., a to dvakrát v průběhu roku 2010 a jednou v březnu 2011; s označeným zmocněncem nejednala. Plynoměr v daném odběrném místě byl ke dni 2. 3. 2011 převeden na osobu P. I. a žalobkyně provedla kontrolu odběrného místa k 5. 4. 2011. K odběrnému místu vystavila dvě faktury na jméno P. I. – fakturu č. 1111257779 ze dne 13. 4. 2011 znějící na částku 10.408 Kč za plyn odebraný v období od 1. 5. 2009 do 8. 4. 2010 a fakturu č. 4111258277 ze dne 14. 4. 2011 znějící na částku 15.863 Kč za plyn odebraný v období od 9. 4. 2010 do 1. 3. 2011; úhrady uvedených částek se domáhala upomínkami adresovanými jak žalovanému, tak P. I. (na adresu odběrného místa); ani jedné z osob se nepodařilo upomínky na tuto adresu doručit. Na podkladě uvedených zjištění soudy obou stupňů posoudily právní vztah účastníků podle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, a prodlení žalovaného podle obecných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen „obč. zák.“). Soud prvního stupně uložil žalovanému uhradit cenu za plyn odebraný v období od uzavření smlouvy o sdružených dodávkách zemního plynu do 30. 11. 2009, tj. data, ke kterému žalovaný oznámil žalobkyni ukončení odběru a požádal o převedení plynoměru na třetí osobu. Dovodil, že nelze klást k tíži žalovaného, že žalobkyně zcela zjevně nevyzvala k podpisu nové smlouvy o sdružených dodávkách a odběru zemního plynu žalovaným označeného zmocněnce osoby, na níž měl být plynoměr převeden, díky čemuž nedošlo k uzavření nové smlouvy bez zbytečného odkladu. Současně označil za spornou platnost ujednání čl. II. písm. c) Obchodně technických podmínek, neboť mělo být přímo součástí smlouvy, a zakládá výraznou nerovnováhu v postavení žalobkyně jako dodavatele a žalovaného jako spotřebitele. Oproti tomu odvolací soud shledal ujednání čl. II. písm. c) Obchodně technických podmínek rozhodným pro vznik nároku žalobkyně na úhradu dodávek plynu žalovaným až do okamžiku přepisu plynoměru na nového odběratele. Uzavřel, že skutečnost, že nedošlo k uzavření nové smlouvy a přepisu plynoměru na třetí osobu označenou žalovaným, nelze považovat za pochybení žalobkyně, neboť není v jejích možnostech vynutit si spolupráci takové osoby při převodu odběrného místa. Žalovaný podpisem smlouvy o sdružených dodávkách zemního plynu s ujednáním v čl. II. písm. c) Obchodně technických podmínek souhlasil a je povinen uhradit odběr plynu až do skutečného převodu odběrného místa na nového zákazníka. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné, neboť napadený rozsudek závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, konkrétně, „zda ukončení smluvního vztahu mezi dodavatelem a spotřebitelem musí být ujednáno přímo ve spotřebitelské smlouvě a nikoliv v obchodně technických podmínkách“ a „zda je platné ujednání o ukončení spotřebitelské smlouvy způsobem, který vede ke vzniku bezdůvodného obohacení třetí osoby odebírající zboží na úkor spotřebitele, když takové ujednání vede ke zhoršení postavení spotřebitele a vytváří značnou nerovnováhu v právech a povinnostech obou stran smlouvy“. Odvolacímu soudu vytýká, že zcela přehlédl, že obě uzavřené smlouvy jsou smlouvami spotřebitelskými, a proto jejich ujednání nehodnotil z hlediska § 55 odst. 1 a § 56 odst. 1 obč. zák. Zatímco ve smlouvě o připojení k distribuční soustavě je ujednání o ukončení smlouvy obsaženo přímo v textu smlouvy a zákazník se s ním může kdykoliv seznámit, ve smlouvě o sdružených dodávkách a odběru plynu takové ujednání chybí a nachází se v Obchodně technických podmínkách, které jsou sice označeny za součást smlouvy, avšak nebyly mu při podpisu smlouvy předloženy. Žalovaný je přesvědčen, že ujednání o ukončení smluvního vztahu uzavřeného na dobu neurčitou (které se navíc odchyluje od § 582 odst. 1 občanského zákoníku) musí být součástí hlavní smlouvy, a pokud vede ke zhoršení smluvního postavení spotřebitele a znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, je neplatné. Připomíná, že neměl možnost zjistit, že nebyla uzavřena nová smlouva s třetí osobou, kterou označil v oznámení o ukončení odběru. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V dovolacím řízení bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II b