33 Cdo 962/2022 — Nejvyšší soud

33 Cdo 962/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2023 Spisová značka:33 Cdo 962/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:33.CDO.962.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Promlčení Jednatelství bez příkazu Dotčené předpisy:čl. 5 Nařízení (ES) č. 261/2004 § 2553 odst. 3 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 2. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 962/2022-91 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobců a) F. J. M., a b) A. H., zastoupených Mgr. Kateřinou Verostovou, LL.M., advokátkou se sídlem Rokycanova 809/1c, Olomouc, proti žalované Smartwings, a. s., se sídlem v Praze 6, K Letišti 1068/30, identifikační číslo 25663135, zastoupené JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 134/15, o 1 200 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 107/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. 25 Co 224/2021-56, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.633,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky Mgr. Kateřiny Verostové, LL.M. O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 5. 2021, č. j. 10 C 107/2021-33, zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit každému z žalobcům 600 EUR s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 9. 2021, č. j. 25 Co 224/2021-56, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v zamítavých výrocích o věci samé, pokud jimi bylo rozhodnuto o úrocích z prodlení za dobu od 5. 2. 2019 do 18. 2. 2019, jinak jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců 600 EUR s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od 19. 2. 2019 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci dne 21. 1. 2019 cestovali letem provozovaným žalovanou (číslo letu QS 1201) z Dubaje do Prahy, přičemž letadlo do cílové destinace přiletělo s více jak tří hodinovým zpožděním. Dne 25. 1. 2019 žalobci jako cestující podepsali smlouvu o postoupení svých pohledávek společnosti AirHelp Limited, která 4. 2. 2019 jejich jménem zaslala žalované výzvu ke kompenzaci. Poté, co byla v řadě soudních řízeních před českými soudy zjištěna neplatnost smluv o postoupení pohledávek jiných cestujících společností AirHelp Limited, uzavřela tato společnost se žalobci dne 20. 11. 2020 smlouvu o zpětném postoupení pohledávek. Předžalobní výzvou ze dne 23. 1. 2021 žalobci vyzvali žalovanou k úhradě kompenzace za zpožděný let, v níž se, stejně jako v žalobě, odvolávali na výzvu učiněnou již společností AirHelp Limited. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl ve vztahu k postupní smlouvě ze dne 25. 1. 2019 k závěru, že je stižena neplatností pro nedostatek formy a podpisu smluvních stran a nepřisvědčil námitce žalované, že právo žalobců je promlčeno. Nárok na náhradu škody za zpožděný let uplatnili žalobci v souladu s články 5 a 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ze dne 17. 2. 2004, č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (publikováno v Úředním věstníku Evropské unie L 46/1, dostupném také pod http://eur-lex.europa.eu; dále jen „nařízení č. 261/2004" nebo „nařízení") včas, tj. ve lhůtě stanovené v § 2553 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“); výzvu podala společnost AirHelp Limited jménem žalobců jako svých klientů, jednalo se tedy o nezmocněné jednatelství a žalobci toto jednání dodatečně a bez zbytečného odkladu (poté, co české soudy shledaly smlouvy s AirHelp Limited neplatnými) konkludentně schválili (§ 440 odst. 1 věta druhá o. z.). Jelikož žalobci (jejich jménem společnost AirHelp Limited) uplatnili včas nárok na náhradu za zpoždění letu podle čl. 5 a 7 nařízení č. 261/2004, nezabýval se odvolací soud jejich argumentací, že žalovanou vznesená námitka promlčení odporuje dobrým mravům. Na výsledek řízení nemá přitom vliv ani jejich úvaha, že na nároky podle nařízení č. 261/2004 není aplikovatelné ustanovení § 2553 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadený rozsudek závisí na řešení právních otázek, které odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (otázku jednatelství bez příkazu a otázku dodatečného schválení výzvy společnosti AirHelp Limited „bez zbytečného odkladu“) představovanou: - při řešení jednatelství bez příkazu jeho usneseními ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3480/2011, ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1574/2013, ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2989/2014, a rozsudky ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1248/2009, ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 33 Odo 806/2006, ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 25 Cdo 631/98, ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 33 Cdo 2212/2000, ze dne 16. 11. 2001, sp. zn. 33 Odo 706/2001, ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 33 Cdo 5273/2009, ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3232/2016, ze dne 20. 11. 2007, sp. zn. 33 Odo 1078/2005, ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 33 Odo 806/2006, ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5503/2015, - při řešení otázky včasnosti schválení výzvy učiněné společností AirHelp Limited jeho usnesením ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2970/2013, a rozsudky ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4180/2016, a ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4593/2017. Za dosud neřešenou v rozhodovací činnosti dovolacího soudu označila dovolatelka právní otázku určení rozhodného práva pro posouzení účinků výzvy k úhradě dluhu, kterou učinil vlastním jménem a na svůj účet domnělý nabyvatel pohledávek (společnost AirHelp Limited) v situaci, kdy je smlouva o postoupení pohledávek neplatná. Namítá nesprávné právní posouzení věci s tím, že rozhodným právem pro posouzení účinků výzvy společnosti AirHelp Limited není české právo, nelze ji posuzovat jako jednatelství bez příkazu ve prospěch žalobců, neboť ji učinila společnost AirHelp Limited vlastním jménem a na svůj účet poté, co na ni žalobci předmětné pohledávky postoupili, dále k ratihabici výzvy ze strany žalobců došlo opožděně (schválili ji až s více než dvouletým časovým odstupem) a námitka promlčení vznesená žalovanou není v rozporu s dobrými mravy ani nepředstavuje zneužití práva. Rozsudek odvolacího soudu je navíc pro žalovanou překvapivý. Navrhla proto, aby dovolací soud změnil napadený rozsudek tak, že bude potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, případně jej zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalobci navrhli dovolání jako nepřípustné odmítnout, případně jako nedůvodné zamítnout. Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Dovolání směřující proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl zčásti potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně (ohledně úroků z prodlení za období od 5. 2. 2019 do 18. 2. 2019), není subjektivně přípustné a v tomto rozsahu bylo podáno neoprávněnou osobou. Napadené rozhodnutí v tomto rozsahu nezpůsobuje v poměrech žalované žádnou újmu odstranitelnou tím, že dovolací soud je změní či zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2000, sp. zn. 31 Cdo 2675/99). Obsahuje-li dovolání výhrady ke skutkovým zjištěním, je třeba zdůraznit, že dovolací přezkum je § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním. Skutkové námitky, resp. námitky napadající výsledek hodnocení důkazů soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. neobsahující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem, nemohou přivodit závěr o přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 29 Cdo 12/2015, a ze dne 7. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1194/2017). Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit otázka „určení rozhodného práva pro posouzení právních účinků výzvy k úhradě dluhu, kterou učinil vlastním jménem a na svůj účet domnělý nabyvatel pohledávek, pro dlužníka a skutečného věřitele, jestliže se ná