33 Odo 1052/2006 — Nejvyšší soud

33 Odo 1052/2006 citace  Název judikátu:*Smlouva o přepravě, přepravní podmínky, odpovědnost dopravce.* Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 10. 2008 Spisová značka:33 Odo 1052/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.1052.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 760 předpisu č. 513/1991Sb. § 763 předpisu č. 513/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Odo 1052/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. B., bytem , zastoupeného JUDr. M. S., advokátkou se sídlem, proti žalované S. A. F. se sídlem, s organizační složkou právnické osoby S. A. F. - obchodní zastoupení se sídlem, zastoupené JUDr. E. B., advokátkou se sídlem, o zaplacení 45.895,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 167/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. ledna 2006, č. j. 19 Co 529/2005-60, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. ledna 2006, č. j. 19 Co 529/2005-60, se ve výroku, jímž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. června 2005,          č. j. 22 C 167/2004-41, změněn tak, že se žaloba do částky 45.895,- Kč                                 s 2 % úrokem z prodlení od 10. 2. 2004 do zaplacení zamítá, a ve výrocích o nákladech řízení, zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 21. června 2005, č. j. 22 C 167/2004-41, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku                   částku 58.535,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % od 10. 2. 2004 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení státu a účastníků řízení.  K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. ledna 2006, č. j. 19 Co 529/2005-60, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé co do částky 12.640,- Kč spolu s 2 % úrokem z prodlení z této částky od 10. 2. 2004 do zaplacení potvrdil a co do částky 45.895,- Kč spolu s 2 % úrokem z prodlení z této částky od 10. 2. 2004 do zaplacení změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl. Zároveň rozhodl o nákladech řízení státu a o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů. Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobce si prostřednictvím Agentury P. v H. K. u žalované společnosti koupil za 49.045,- Kč zpáteční letenku na let dne 18. 12. 2003 z Prahy do San José v Kostarice  s přestupem v Paříži a Mexico City. Žalovaná ho palubními lístky na část letu z Mexico City do San José nevybavila. Spolu s ním si letenku zakoupili další tři známí, s nimiž hodlal strávit dovolenou v Kostarice, kde ještě nebyl. Místo stanoveného příletu v 18.25 hodin přiletěli do Mexico City se zpožděním v 19.02 hodin. Po odbavení zavazadel jim nebyly vydány palubní lístky na let do San José s odůvodněním, že se k odletu nedostavili 60 minut předem a jejich místa již byla prodána. Žalovaná je ubytovala v hotelu a přislíbila zajistit jim let na den 19. 12. 2003. Tento ani další dva následující dny však pro žalobce náhradní přepravu nezajistila. Oblečením byli vybaveni do tropů a v Mexico City, kde byla zima, část z nich onemocněla. Protože žalobce zjistil, že všechny lety do San José jsou do 26. 12. 2003 vyprodány, neakceptoval nabídku žalované na let dne 24. 12. 2003 a koupil si letenku za 9.490,- Kč do Cancunu, kde strávil zbytek dovolené. Vrátit se zpět do Prahy nemohl, neboť měl koupenou termínovanou zpáteční letenku. Část letenky, kterou neproletěl, měla hodnotu 3.150,- Kč. Žalobce po návratu z dovolené dne 9. 1. 2004 u žalované reklamoval nedodržení sjednaných podmínek letecké přepravy. Žalovaná jeho požadavek na vrácení ceny přepravy z Prahy do San José odmítla. Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že žalovaná svým jednáním (zpožděným letem) porušila smluvené přepravní podmínky a nedopravila žalobce do cílového místa. S přihlédnutím k okolnostem případu, kdy žalobce nemohl strávit dovolenou v naplánovaném místě, byl nucen setrvat tři dny více méně čekáním na letišti a posléze musel situaci vyřešit sám náhradním způsobem s vynaložením dalších finančních prostředků, soud prvního stupně shledal žalobní nárok opodstatněným. Konstatoval, že žalobce má nárok na náhradu odpovídající částce vynaložené na zakoupení celé letenky a nikoli pouze rozdílu mezi zaplacenou cenou a cenou odpovídající uskutečněné přepravě (článek 19 Úmluvy o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě podepsané v Montrealu 28. 5. 1999 - dále jen „Úmluva“, a článek X. bod 2. všeobecných přepravních podmínek žalované). Odvolací soud vyslovil právní názor, že účastníci uzavřeli smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 760 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění (dále jen „obč. zák.“). Její součástí byly i všeobecné přepravní podmínky žalované (dále též „přepravní podmínky“); z nich je třeba vycházet při posouzení práv cestujících v souvislosti s neprovedením přepravy včas, jestliže přepravní řády, na něž odkazuje § 763 obč. zák., neexistují. Odvolací soud dovodil, že nárok žalobce vyplývající z toho, že přeprava nebyla provedena včas, je nutno posoudit podle článku X. bodu 2. přepravních podmínek, podle něhož v případě, že doba letu neúměrně přesáhne čas plánovaného příletu, což má za následek zmeškání navazujícího letu, je stanovena výše úhrady rovnající se výši ceny, která byla zaplacena, v případě, že letenka nebyla využita vůbec, nebo rovnající se nejméně rozdílu mezi zaplacenou cenou a cenou odpovídající přepravě, která byla uskutečněna. Odvolací soud v dané věci z hlediska odpovědnosti žalované coby dopravce za porušení povinnosti provést přepravu žalobce včas usoudil, že žalobci vznikl nárok na zaplacení rozdílu v rozsahu neproletěné letenky, tedy ve výši 3.150,- Kč, neboť ji částečně využil. Žalobcem uplatněný nárok na náhradu škody posoudil podle článku 19 Úmluvy, podle něhož dopravce odpovídá za škody způsobené zpožděním letecké dopravy cestujících, zavazadel nebo nákladu, ledaže prokáže, že on sám nebo jeho zaměstnanci a agenti učinili veškerá možná opatření, která lze spravedlivě požadovat, aby škodu odvrátili, nebo že nebylo v jejich silách, aby tak učinili. Poněvadž žalovaná netvrdila a ani neprokazovala žádné důvody, pro které by se této objektivní odpovědnosti zprostila, je povinna žalobci nahradit škodu ve výši 9.490,- Kč představující újmu v jeho majetkové sféře vzniklou v souvislosti s vynaložením této částky na zakoupení letenky do Cancunu. Požadavek žalobce na zaplacení částky 45.895,- Kč odpovídající ceně letu z Prahy do Mexico City shledal oproti soudu prvního stupně neopodstatněným, neboť v tomto rozsahu nelze dovodit odpovědnost přepravce za neprovedení přepravy včas podle smlouvy a jejích přepravních podmínek ani odpovědnost za škodu vzniklou podle článku 19 Úmluvy, jelikož žalobce v souvislosti se zpožděním letu tuto částku nevynaložil.   Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Namítá, že napadený výrok rozsudku odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a současně vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování. Odvolacímu soudu především vytýká, že na daný případ aplikoval ustanovení přepravních podmínek, jež upravují odpovědnost dopravce v případě zpoždění letecké přepravy. Nepřihlédl k tomu, že smlouva nebyla splněna vůbec, poněvadž nebyl  přepraven do sjednaného místa. Nelze v dané věci operovat přepravními podmínkami týkajícími se nároku cestujícího v důsledku zpoždění, neboť žalobce do cílového místa vůbec nedoletěl a vinou žalované nemohl dosáhnout cíle cesty, a to ani opožděně. Kromě toho odvolací soud vyložil článek X. bod 2. přepravních podmínek nesprávně a neúplně v jeho neprospěch, neboť bez bližšího odůvodnění mu přiznal úhradu jen za část letenky, která nebyla využita, ačkoli se v podmínkách uvádí, že lze uhradit „nejméně“ rozdíl mezi zaplacenou cenou a proletěnou částí letenky. Odvolací soud vůbec nevzal v úvahu smysl cesty, skutečnost, že šlo o dlouho a náročně organizovanou dovolenou, která byla zmařena. Tři dny z plánovaných patnácti musel strávit na letišti ve vánočním chaosu a zbytek na místě, kam nesměřoval.