33 Odo 1115/2006 — Nejvyšší soud

33 Odo 1115/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2008 Spisová značka:33 Odo 1115/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.1115.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 2 odst. 1 písm. a) předpisu č. 9/1991Sb. § 5 odst. 2 písm. a) předpisu č. 9/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Odo 1115/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Č.r. – Ú. p. v O., , proti žalovanému M. B., , o zaplacení částky 80.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod. sp. zn. 18 C 25/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. listopadu 2005, č. j. 8 Co 695/2005-41, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. listopadu 2005,                                         8 Co 695/2005-41, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. května 2005, č. j. 18 C 25/2002-26,  se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.   O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. května 2005, č. j. 18 C 25/2002-26, zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 80.000,- Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 13. 10. 2001 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 1. 3. 2000 dohodu o zřízení nového pracovního místa k výkonu samostatné výdělečné činnosti označenou, podle níž žalobkyně vyplatila dne 6. 3. 2000 žalovanému návratnou finanční výpomoc ve výši 80.000,- Kč a ten se zavázal splnit podmínky dohody, zejména zahájit nejpozději do 6. 3. 2000 samostatnou výdělečnou činnost a vykonávat ji nepřetržitě po dobu tří let, tj. do 5. 3. 2003. Dne 10. 4. 2001 pozvala žalobkyně žalovaného k průběžné kontrole dodržování podmínek dohody na den 29. 5. 2001. Žalovaný si pozvánku ke kontrole nevyzvedl. Jelikož se žalovaný ke kontrole nedostavil, žalobkyně od předmětné dohody písemně odstoupila a vyzvala jej ke vrácení poskytnuté částky. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že i přes možnost odstoupení od dohody pro případ nedodržení některé z jejích podmínek sjednanou v čl. V. bodu 2. dohody byla sjednána, není neumožnění kontroly plnění podmínek, za kterých byla finanční výpomoc poskytnuta, porušením dohody, v důsledku kterého by bylo možno od dohody odstoupit a žádat vrácení poskytnuté dotace; odstoupení od dohody bylo neúčinné a žalobu tak shledal nedůvodnou Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. listopadu 2005, č. j. 8 Co 695/2005-41, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Zcela se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. V dovolání, jehož přípustnost žalobkyně (dále též „dovolatelka“) opírá obsahově o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, neboť neumožnění kontroly plnění dohody               je jejím porušením, které ji opravňuje od ní odstoupit a požadovat předčasně vrácení návratného finančního příspěvku na zřízení nového pracovního místa k výkonu samostatné výdělečné činnosti (dále jen „návratný příspěvek“ nebo „příspěvek“). Narozdíl od odvolacího soudu považuje ustanovení čl. II. bodu 3. upravující závazek žalovaného prokázat na výzvu dodržování podmínek dohody za jednu ze sjednaných povinností, pro jejíž porušení mohla podle čl. V. bodu 2. od dohody odstoupit a požadovat předčasné vrácení poskytnuté finanční výpomoci. Zdůrazňuje, že žalovaného vyzvala dopisem ze dne 10. 4. 2001, aby se zúčastnil průběžné kontroly dodržování podmínek sjednaných v uzavřené dohodě a na ní předložil potřebné doklady; poštovní zásilka obsahující pozvánku ke kontrole se vrátila s poznámkou „nevyzvednuto v úložní době“. Jelikož  ani na základě telefonických kontaktů žalovaný neprokázal plnění podmínek dohody, dne 7. 9. 2001 odstoupila od uzavřené dohody a vyzvala žalovaného k vrácení žalované částky. Žalobkyně se nemůže ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že není porušením dohody, neumožní-li žalovaný kontrolu jejího plnění,               s nímž se spojuje právo od dohody odstoupit, a proto odstoupení od dohody ze dne 7. 9. 2001 není účinné. Má zato, že nesprávným výkladem čl. II. bodu 3. a čl. V. bodu 2. jí soudy obou stupňů odepřely právo domáhat se předčasně vrácení návratné finanční výpomoci při zmaření kontroly dodržování jejích podmínek žalovaným. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. června 2004, sp. zn. 32 Odo 433/2003, dovozuje, že právo odstoupit od dohody vzniklo již nedodržením dohody (čl. II. bodu 3.).  S tímto odůvodněním navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání v dané věci může být přípustné jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c)  o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Pro rozhodnutí  dané věci bylo významné (určující) posouzení otázky, zda je porušením dohody o návratném příspěvku, jestliže se žalovaný na výzvu žalobkyně nezúčastní průběžné kontroly dodržování podmínek dohody a nepředloží originály požadovaných dokladů, které mají plnění dohodnutých povinností prokázat. Protože tuto otázku, od níž odviselo posouzení práva žalobkyně na předčasné vrácení návratného příspěvku, odvolací soud vyřešil v rozporu s hmotným právem a s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu, představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s.  ř. přípustné. Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Odvolací soud založil své rozhodnutí na právním názoru, že není porušením smluvených povinností, které zakládá právo na předčasné vrácení příspěvku, jestliže žalovaný neumožní žalobkyni v jí určené lhůtě provést kontrolu dodržování dohody. S tímto názorem v souzené věci ovšem nelze souhlasit. Je nesporné, že účastníci uzavřeli dne 1. 3. 2000 dohodu o zřízení nového pracovního místa k výkonu samostatné výdělečné činnosti na základě § 5 odst. 2 zákona č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, a vyhlášky č. 35/1997 Sb., kterou se stanoví podrobnosti zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváření veřejně prospěšných prací. V ní si smluvní strany mimo jiné dohodly, že žalovaný zahájí samostatnou výdělečnou činnost s předmětem podnikání – silniční motorová nákladní doprava nejpozději do 6. 3. 2000 a bude ji vykonávat nepřetržitě po dobu tří let,                     tj. do 5. 3. 2003 (čl. II. bod 1.). Dále se žalovaný zavázal prokázat na vyzvání úřadu práce dodržování podmínek dohody po celou dobu trvání závazku, tj. po dobu dvou let a u závěrečné kontroly nejdéle do 6 měsíců po uplynutí závazku. Pro účely průběžné a závěrečné kontroly dodržování smluvených podmínek se dále zavázal předložit na vyžádání originální doklady (zejména přihlášky k účasti na sociálním a zdravotním pojištění včetně dokladů o jejich úhradě, peněžní deník, daňové přiznání),  umožnit prohlídku objektů, zařízení a provozů sloužících k podnikání. Termíny provedení kontrol písemně