33 Odo 1408/2004 — Nejvyšší soud

33 Odo 1408/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 12. 2006 Spisová značka:33 Odo 1408/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1408.2004.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 622/07 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 33 Odo 1408/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce R. B., proti žalovanému Z. H., o zaplacení 765.491,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 14 C 56/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. června 2004, č. j. 40 Co 1373/2003-304, takto: I. Dovolání se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 770.991,- Kč s příslušenstvím. Uváděl, že podle kupní smlouvy ze 17. 12. 1998 je výlučným vlastníkem pozemku č. 1120/1 o výměře 59.307 m2 - vodní plocha (tzv. B. r.), který žalovaný užívá bez právního důvodu a znemožňuje mu tím, aby jej sám užíval pro chov ryb. Žalovaná částka představuje ušlý zisk za rok 1999, kdy hospodářská výtěžnost z chovu ryb na 1 hektar vodní plochy činila 100.000,- Kč. Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29. září 2003, č. j. 14 C 56/2001-262, uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 5.500,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 13. 3. 2001 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení dalších 765.491,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 29. 12. 2000 do zaplacení, 10 % úroku z prodlení z částky 5.500 Kč od 29. 12. 2000 do 12. 3. 2001 a 2 % úroku z prodlení z částky 5.500,- Kč od 13. 3. 2001 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky III. a IV.). Vycházel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem rybničního pozemku č. 1120/1 v katastrálním území B. o výměře 59.307 m2, který spolu s dalšími pozemky nabyl kupní smlouvou uzavřenou dne 17. 12. 1998 s V. a J. N.; ti nabyli vlastnické právo k předmětnému pozemku podle pravomocného rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v O. ze dne 12. 5. 1998. Na pozemku č. 1120/1 je zbudována umělá vodní nádrž; výstavba tohoto vodohospodářského díla byla povolena rozhodnutím tehdejšího ONV v O. ze dne 20. 5. 1964, jímž bylo zároveň uděleno i povolení k nakládání s vodami s využitím rybníka pro chov ryb. Rozhodnutím ONV v O. ze dne 24. 3. 1967, byla stavba hráze zkolaudována, jeho rozhodnutím ze dne 10. 5. 1967, byl schválen provozně manipulační řád závlahové nádrže, jeho rozhodnutími ze dne 9. 9. 1967, bylo vodní dílo uvedeno do zkušebního provozu a ze dne 23. 5. 1979, do provozu trvalého. Smlouvou o prodeji části podniku „S. m. s. – vodní nádrže B.“ uzavřenou dne 19. 12. 1997 mezi P. f. ČR a P., z. a. s. se sídlem v B., byl do vlastnictví kupujícího (zmíněné obchodní společnosti) převeden majetek podle soupisu uvedeného v příloze smlouvy (tedy „rybník“, vodní nádrž B. pořízená v roce 1965 v zůstatkové hodnotě 167.009,- Kč); spolu s převodem tohoto majetku přešla i veškerá jiná práva a závazky s ním související, tedy i právo nakládání s vodami a povinnost postupovat podle příslušných ustanovení zákona o vodách a předpisů k jeho provádění, což bylo příslušnému správnímu orgánu řádně oznámeno. P., z. a. s. pronajala tento privatizovaný majetek (rybník, vodní nádrž) na dobu do 31. 3. 2008 za účelem intenzivního chovu ryb R. P., a. s. Smlouvou ze dne 22. 1. 1998 pronajala tato akciová společnost vodohospodářskou stavbu („vodní závlahovou nádrž“) na pozemku č. 1120/1 v k. ú. B. za účelem chovu ryb a drůbeže, jejich zpracování a prodeje žalovanému; ten vodní závlahovou nádrž užívá od 23. 3. 1998 dosud a za užívání pozemku č. 1120/1 žalobci ničeho nezaplatil. Cena nájmu užívaného pozemku za dobu od 25. 5. 1999 do 28. 4. 2000 byla vyčíslena znaleckým posudkem na 5.500,- Kč. Žalobce je od 10. 3. 1999 samostatně hospodařícím rolníkem v oboru živočišná výroba, chov ryb. Rozhodnutí o zvláštním nakládání s vodami, včetně chovu ryb, ve prospěch žalobce vydáno nebylo, naopak přípisem O. ú. v O., referátu životního prostředí ze dne 29. 2. 2000 byl informován, že na jeho pozemku č. 1120/1 byla zbudována retenční nádrž, tedy vodohospodářské dílo, na které se vztahuje povolení s nakládáním s vodami (tj. odběr vod z toku, vypouštění vod, používání vod pro závlahy, manipulace včetně využití pro chov ryb), které přechází podle zákona o vodách na nabyvatele vodohospodářského díla a další osobě ho již nelze vydat. Dne 16. 12. 1999 poukázala P., z. a. s. žalobci částku 6.535,- Kč, kterou žalobce nepřijal a proto byla 6. 1. 2000 odesilateli vrácena. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil užíváním jeho pozemku v době od 25. 5. 1999 do 28. 4. 2000 bez právního důvodu. Výši bezdůvodného obohacení vyčíslil částkou 5.500,- Kč, jež odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase za užívání obdobné věci, zpravidla formou nájmu, a kterou by byl nájemce povinen platit podle nájemní smlouvy. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 9. června 2004, č. j. 40 Co 1373/2003-304, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, to je ve výrocích II., III. a IV. potvrdil, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Převzav skutkový stav věci jak jej zjistil soud prvního stupně, ztotožnil se rovněž s jeho právními závěry, na nichž je rozhodnutí založeno. Stejně jako soud prvního stupně dovodil, že z hlediska odpovědnosti za bezdůvodné obohacení, které žalovaný na úkor žalobce získal tím, že v rozhodném období užíval předmětný pozemek (vodní nádrž – B. r.) bylo zjištění, že žalobce nedisponoval veřejnoprávním oprávněním k chovu ryb v B.r. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. s odůvodněním, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam. Vytýká soudům obou stupňů nesprávné právní závěry při určení hodnoty bezdůvodného obohacení žalovaného, neboť soudy měly vycházet z výnosu z chovu ryb v rybníku, kterého docílil žalovaný, nikoli z výše nájemného za užití zemědělského pozemku; „pozemek, který je zaplaven sloupcem vzduté povrchové vody, totiž nelze užívat k běžnému zemědělskému užívání, jak má na mysli výpočet nájmu za užívání zemědělských pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb.“. Žalobce má za to, že při právním posouzení věci je nutné vycházet z civilně právní úpravy jeho vlastnického práva, kdy není důležité, zda některý z účastníků disponuje veřejnoprávním oprávněním k chovu ryb. Nadále prosazuje názor, že je vlastníkem nejen rybničního pozemku č. 1120/1 v k. ú. B. tvořeného dnem, břehy a hrázemi, nýbrž rybníka jako celku v právním slova smyslu, včetně práva nakládat se zadržovanými vzdutými povrchovými vodami v rybníce, které na něj přešlo jako na vlastníka vodohospodářského díla podle § 8 odst. 4 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách. Jeho vlastnické právo k rybníku (vodní ploše, vodní nádrži umělé) vyplývá i z výpisu z listu vlastnictví, tedy z veřejné listiny. Již jeho právním předchůdcům V. a J. N. byl v restituci vrácen tzv. B.r., nikoli jen rybniční pozemek č. 1120/1 a skutečnost, že jim nebyly vydány stavby na tomto pozemku, tj. dvojitý požerák, který zasahuje do rybníka, a přivaděč, který je mimo rybník (tj. věci, které vlastní P., z. a. s.), nemá na vlastnictví rybníka vliv. Pokud tedy restituenti nabyli vlastnické právo k rybníku a toto právo na něj převedli, přešlo na něj spolu s ním též právo nakládat se zadržovanými vzdutými povrchovými vodami v tomto rybníce. Omezoval-li žalovaný jeho právo tím, že mu neumožnil v rybníce chovat ryby a sám naopak ryby bez jeho souhlasu a proti jeho vůli choval, musí vydat bezdůvodné obohacení, které takovým chovem ryb na jeho úkor získal. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony). Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomoc