33 Odo 154/2003 — Nejvyšší soud

33 Odo 154/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 5. 2003 Spisová značka:33 Odo 154/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.154.2003.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 591 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 33 Odo 154/2003-192 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobkyně T. – zakládání staveb, spol. s r. o., zastoupené JUDr. M. K., advokátem, proti žalovanému J. Ž., zastoupenému JUDr. J. J., advokátkou, o zaplacení částky 114 600 Kč s příslušenstvím oproti vydání osobního automobilu, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 6 C 197/94, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. září 2002 č. j. 29 Co 379/2002 – 154 takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. září 2002 č. j. 29 Co 379/2002 – 154 a rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 22. 11. 2001 č. j. 6 C 197/94 - 125, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Berouně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Původní žalobce K. P. se po žalovaném domáhal zaplacení kupní ceny vozidla zn. Rover a náhrady nákladů na jeho následnou opravu, celkem ve výši 114 600 Kč s příslušenstvím, neboť dne 5. 9. 1994 platně odstoupil od kupní smlouvy uzavřené dne 23. 5. 1994. V průběhu řízení zmíněný žalobce zemřel a do jeho práv a povinností vstoupila ve smyslu § 107 o. s. ř. jeho dědička M. P. Následně namísto dosavadní žalobkyně vstoupila do řízení společnost T. – zakládání staveb, spol. s r. o., (usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. září 2002 č. j. 29 Co 379/2002 – 146) z důvodu postoupení pohledávky. Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 22. 11. 2001 č. j. 6 C 197/94 – 125 poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 24. července 1997 č. j. 6 C 197/94 – 67, kterým uložil žalovanému zaplatit původnímu žalobci částku 114 600 Kč se 16 % úrokem od 5. 9. 1994 do zaplacení proti vrácení osobního auta zn. Rover SPZ BED 53-70, byl zrušen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. února 1998 č. j. 29 Co 4/98 – 82 a věc vrácena k dalšímu řízení soudu prvního stupně, zamítl žalobu na uložení povinnosti zaplatit žalovanému částku 114 600 Kč se 16 % úrokem od 5. 9. 1994 do zaplacení proti vrácení osobního auta zn. Rover SPZ BED 53-70, číslo motoru 4 HT–49986, č. karoserie SA 3RHWE 8 GM 318817 ; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud po zjištění, že v době prodeje se jednalo o starší použité vozidlo, které bylo běžně opotřebeno, jak to odpovídalo jeho stáří, běžnému užívání a běžné údržbě, dospěl k závěru, že odstoupení od kupní smlouvy, které žalobce provedl dopisem ze dne 5. 9. 1994, nebylo po právu, neboť vozidlo nemělo vady, které vyšly dodatečně najevo a které činily vozidlo neupotřebitelným. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. září 2002 č. j. 29 Co 379/2002 - 154 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soud při právním posouzení věci vyšel zejména ze zjištění, že stav prodaného vozidla odpovídal jeho stáří. Dovodil, že vada, která vyšla najevo po koupi automobilu při používání původním žalobcem, nečiní automobil neupotřebitelným, neboť existuje možnost opravy vozidla. Soud neuznal za oprávněnou argumentaci srovnávající předpokládanou cenu opravy s kupní cenou, když při sjednávání kupní ceny spíše nižší, než odpovídalo tehdejší hladině cen ojetých vozidel obdobných typů, bylo přihlédnuto ke stáří a stavu prodávaného vozidla. Soud dále uzavřel, že žalobkyně neprokázala ani ujištění původního žalobce ze strany žalovaného o určitých vlastnostech, zejména vymíněných, a nebo ujištění o bezvadnosti prodávané věci (ujištění o řádném technickém stavu takovým ujištěním není, rozumí se tím, že stav ke dni prodeji odpovídá uvedenému roku výroby 1985). Neobstálo ani tvrzení o uvedení původního žalobce v omyl, pokud jde o počet ujetých kilometrů, jestliže tento počet není v kupní smlouvě uveden a v době prodeje bylo oběma účastníkům známo, že tachometr nefunguje. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala skutečnosti, které by opravňovaly původního žalobce podle § 597 odst. 1 nebo 2 obč. zák. od smlouvy odstoupit. Proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které odůvodňuje nesprávným právním posouzením věci, jež spatřuje především v závěru, že vada, ke které došlo po koupi automobilu při používání původním žalobcem, nečiní automobil neupotřebitelným, protože existuje možnost opravy, a původní žalobce nebyl oprávněn ve smyslu § 597 odst. 1 nebo 2 obč. zák. od smlouvy odstoupit. Dovolatelka především namítá, že v daném případě se jedná, podle dosavadní judikatury, o vadu právně neodstranitelnou. Odkazujíc na znalecký posudek J. P., podle něhož by náklady na opravu činily 54 800 Kč až 74 000 Kč, přičemž sjednaná a zaplacená byla kupní cena ve výši 80 000 Kč připomíná, že za vadu neodstranitelnou se považuje i vada odstranitelná se značnými ekonomicky neúčelnými náklady na opravu v poměru ke kupní ceně. Má tedy za to, že je-li vada neodstranitelná, není správný závěr odvolacího soudu, že vada nečiní automobil neupotřebitelným. Dovolatelka zdůrazňuje, že původní žalobce kupoval automobil s tím, že bude třeba provést po havárii pouze opravu havarované karoserie, ale jinak byl automobil podle kupní smlouvy v řádném technickém stavu. Pokud se po najetí 1 500 km po uzavření kupní smlouvy objevila vada válců motoru prodaného automobilu, nebylo to důsledkem okolností, které by nastaly až po uzavření kupní smlouvy, ale tato vada válců musela existovat už při používání vozidla prodávajícím, který kupujícího (původního žalobce) na tuto vadu neupozornil. Původní žalobce proto po právu od kupní smlouvy odstoupil. Dovolatelka má dále za to, že kupoval-li původní žalobce automobil s informací, že je na něm najeto 120 000 km a přitom podle znaleckého posudku byl skutečný počet najetých kilometrů výrazně vyšší, mezi 180 000 až 250 000 km, uvedl prodávající kupujícího v omyl v otázce podstatné pro uzavření kupní smlouvy. Na závěr svého dovolání žalobkyně upozornila, že soud prvního stupně ani odvolací soud nepoučil strany podle § 119a o. s. ř. o nutnosti uvést všechny rozhodné skutečnosti a důkazy dřív, než bude vyhlášeno rozhodnutí, když protokol z jednání ze dne 14. 11. 2001 uvádí poučení podle § 119 o. s. ř. Dovolatelka je přesvědčena, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, jestliže řízení bylo pravomocně skončeno až po 8 letech od jeho zahájení a navrhla, aby dovolací soud v dané věci zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání žalobkyně zpochybnil přípustnost dovolání, a v případě, že by dovolání bylo přípustné, navrhl jeho zamítnutí, neboť rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále jen „o. s. ř.“). Dovolání je v dané věci přípustné (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu do výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř]. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou (účastníkem řízení), řádně zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř. ), splňuje formální i obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o. s. ř. a z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelka uplatnila dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. Dovolací soud přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Praze v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za násl