33 Odo 1546/2006 — Nejvyšší soud

33 Odo 1546/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 1. 2009 Spisová značka:33 Odo 1546/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:33.ODO.1546.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Odo 1546/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně České republiky – Ú. pro z. s. ve v. m., proti žalovanému F. S., o zaplacení částky 88.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 10 C 98/2005, o dovolání R. S. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2006, č. j. 15 Co 288/2005-43, takto: Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 24. května  2005, č. j. 10 C 98/2005-18,  se zastavuje. Dovolání proti části výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2006, č. j. 15 Co 288/2005-43, jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 10 C 98/2005-18, ve výroku o povinnosti R. S. zaplatit žalobkyni částku 88.000,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 5. 4. 2005 do zaplacení a ve výroku o náhradě nákladů řízení státu, se odmítá. Dovolání proti části výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. května 2006, č. j. 15 Co 288/2005-43, jíž byl změněn rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou č. j. 10 C 98/2005-18, tak, že R. S. je povinna zaplatit žalobkyni 10 % úrok z prodlení z částky 88.000,- Kč od 28. 9. 2000 do zaplacení, se zamítá. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. května  2005, č. j. 10 C 98/2005-18, uložil dříve žalované R. S. povinnost zaplatit žalobkyni částku 88.000,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 5. 4. 2005 do zaplacení (výrok I.) a zamítl žalobu o 10 % úrok z prodlení z částky 88.000,- Kč od 28. 9. 2000 do 4. 4. 2005 a 7 % úrok z prodlení z částky 88.000,- Kč od 5. 4. 2005 do zaplacení (výrok II.); zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.)  a o přenosu poplatkové povinnosti (výrok IV.). Vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně a R. S. dne 27. 8. 1990 uzavřeli smlouvu o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu a o omezení převodu nemovitosti. Jelikož R. S. podmínky smlouvy do 28. 8. 2000 nesplnila, je žalobkyně oprávněna požadovat vrácení poskytnutého příspěvku. S odkazem na § 58 odst. 1 a § 109 občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 1991, dále na § 870 a § 874 občanského zákoníku ve znění platném od 1. 1. 1992 uzavřel, že R. S. nesplnila podmínku vydání kolaudačního rozhodnutí do 28. 8. 2000, na kterou byla vázána návratnost poskytnutého příspěvku. Od stejného okamžiku začala běžet 10letá promlčecí doba nároku na jeho vrácení. Byla-li žaloba podána u soudu dne 29. 3. 2005, stalo se tak v průběhu promlčecí doby a nárok žalobkyně nemůže být promlčen. Úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány podle občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 1991 ve výši 3 % ročně z žalované částky ode dne následujícího po doručení žaloby žalované R. S. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. května 2006, č. j. 15 Co 288/2005-43, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku a ve výroku o poplatkové povinnosti (výrok I.) potvrdil, v zamítavém výroku jej změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 10 % úrok z prodlení z částky 88.000,- Kč od 28. 9. 2000 do zaplacení (výrok II.); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že R. S. uzavřela dne 27. 8. 1990 s Okresním národním výborem ve Ž. n. S. smlouvu o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu, na jejímž základě jí byl poskytnut podmíněně návratný příspěvek ve výši 88.000,- Kč. R. S. se zavázala provést stavbu rodinného domku v souladu s platným stavebním povolením, aby byly splněny podmínky § 16 písm. b) vyhlášky č. 136/1985 Sb., dokončit ji tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do 10 let ode dne uzavření smlouvy, a při porušení smlouvy poskytnutý příspěvek vrátit do 30 dnů; její závazek byl zajištěn omezením převodu nemovitosti - rodinného domku na parcele č. st. 460 v k. ú. M. Závazek dokončit stavbu tak, aby mohlo být ve lhůtě 10 let vydáno kolaudační rozhodnutí, R. S. nesplnila. Vyčerpaný příspěvek přes výzvu dosud nebyl navrácen. Obranu tehdy žalované (vznesenou námitku promlčení) odvolací soud neshledal důvodnou. Uvedl, že povinnost vrátit státní příspěvek v případě porušení smlouvy byla zajištěna omezením převodu nemovitostí podle § 58 a násl. občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 1991. Přestože tato ustanovení byla s účinností od 1. 1. 1992 zrušena, s přihlédnutím k § 874 občanského zákoníku je třeba se řídit dosavadní právní úpravou, což znamená, že právo zajištěné omezením převodu nemovitosti se promlčuje  za 10 let. Jestliže smlouva byla uzavřena dne 27. 8. 1990, doba 10ti let, ve kterých měla zkolaudovat postavený rodinný domek, uplynula 27. 8. 2000. Proto ji stíhala povinnost poskytnutý příspěvek vrátit do 30ti dnů po uplynutí této lhůty, tj. do 27. 9. 2000, neboť smluvním ujednáním pod bodem 4. si účastníci smlouvy dohodli okamžik, ke kterému musela R. S. nejpozději splnit svůj smluvní závazek. Od téhož dne má žalobkyně právo domáhat se vrácení státního příspěvku. Nárok není promlčen, neboť desetiletá promlčecí doba začala běžet od 28. 9. 2000 a žaloba byla podána 29. 3. 2005. Neobstojí námitky, že právní předchůdce žalobkyně zanedbal kontrolní činnost a nezjistil porušení smlouvy již dříve. Ve vztahu k požadavku na zaplacení úroků z prodlení odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí soudu prvního stupně není správné, pokud výši úroků z prodlení stanovil podle právní úpravy platné do 31. 12. 1991; s ohledem na okamžik, kdy došlo k prodlení s vrácením státního příspěvku (28. 9. 2000), výše úroků z prodlení musí být určena podle § 1 vládního nařízení č. 142/1994 Sb. ve výši dvojnásobku diskontní sazby stanovené Českou národní bankou. V dovolání, jímž původní žalovaná R. S. napadla rozsudky soudů obou stupňů, namítá, že jejich rozhodnutí spočívají na nesprávném právní posouzení věci a vycházejí ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud dospěly k nesprávnému závěru, že nárok žalobkyně není promlčen, jelikož chybně určily okamžik, kterým začal běh promlčecí doby. Smlouva o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu občanům ze dne 27. 8. 1990 byla uzavřena v návaznosti na stavební povolení vydané Místním národním výborem v M. téhož dne, jemuž předcházelo rozhodnutí o odstranění stavby; novostavba měla vzniknout na místě demolované stavby. K odstranění stavby nedošlo, stojí v původním stavu. V důsledku toho nemohla být stavba rodinného domu, na kterou byl státní příspěvek získán, zahájena a stavbu tak nebylo možno provést podle platného stavebního povolení. Za tohoto stavu prvním rozhodným dnem je 1. 2. 1991, od něhož žalobkyně měla a mohla pro nedodržení lhůty k odstranění stavby, jako rozhodujícího článku, pro provedení stavby podle stavebního povolení požadovat vrácení státního příspěvku. Od stejného data začala běžet promlčecí doba, která uplynula 1. 2. 2001. Navíc, nebyla-li odstraněna původní stavba, nemohlo se ve výstavbě pokračovat „v souladu s platným stavebním povolením tak, aby byly splněny podmínky ustanovení § 16 písm. b) vyhlášky“. Se stavbou se  ani nezačalo a podle § 67 zákona č. 50/1976 Sb. stavební povolení pozbylo platnosti dne 27. 8. 1992. Tento den je druhým rozhodným dnem, od kterého mohla žalobkyně požadovat vrácení státního příspěvku, neboť pozbylo-li stavební povolení ze zákona platnost, nebylo možno stavbu podle něj realizovat; běh této druhé promlčecí doby skončil dne 28. 9. 2002. Jestliže podle bodu 4. citovaného stavebního povolení měla být stavba dokončena  nejpozději do 31. 8. 1993, pak den následující je dalším rozhodným dnem, kdy bylo najisto postaveno porušení smlouvy o  poskytnutí státního příspěvku a v takovém případě promlčecí doba skončila dne 1. 9. 2003. Byla-li smlouva uzavřena dne 27. 8. 1990 a žalobkyně ji vyzvala k vrácení příspěvku dopisem ze dne 14. 9. 2004, nemělo být žalobě vyhověno s přihlédnutím ke vznesené námitce promlčení. Jestliže pozbylo platnosti stavební povolení, „nelze použít tu část smlouvy,