33 Odo 470/2001 — Nejvyšší soud

33 Odo 470/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 11. 2001 Spisová značka:33 Odo 470/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.470.2001.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 51 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Odo 470/2001-165 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobce MUDr. A.O., zastoupeného advokátem, proti žalované V.z.p.Č.r., - O.p.H.B., o zaplacení 67 157, 65 Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 10 C 354/96, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. října 1999 č. j. 23 Co 35/99 – 119, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 3. 2001 č. j. 23 Co 35/99 –149, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. října 1999 č. j. 23 Co 35/99 – 119, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 3. 2001 č. j. 23 Co 35/99 –149, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 20. listopadu 1998 č. j. 10 C 354/96 – 93 uložil žalované zaplatit žalobci částku 67157, 65 Kč se 17 % úrokem z prodlení od 16. 1. 1994 do zaplacení a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl stejně jako ve svém předešlém rozsudku ze dne 18. července 1996 č. j. 10 C 354/96 – 31, který Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24. února 1998 č. j. 23 Co 391/96 – 67 zrušil a uložil soudu prvního stupně doplnit dokazování, zejména provést důkaz listinami obsahujícími specifikaci nákladů žalobce. Soud prvního stupně, po doplnění dokazování směrem naznačeným krajským soudem, vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 29. 10. 1993 smlouvu č. 103/1993 podle § 262 obchodního zákoníku ve smyslu § 13 zákona č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, a zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, podle níž se žalobce zavázal poskytovat pojištěncům žalované potřebnou zdravotnickou péči podle § 2 zákona č. 550/1991 Sb. a žalovaná se zavázala zaplatit žalobci úhradu zdravotních výkonů poskytnutých v rozsahu daném Zdravotním řádem a smlouvou. Dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena inominátní smlouva podle § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, a protože žalobce svou smluvní povinnost splnil, náleží mu podle smluvního ujednání úhrada za poskytovanou zdravotní péči, a to bez rozdílu, zda se jednalo o péči poskytovanou pro pacienty hospitalizované nebo pacienty ošetřované ambulantně v rámci léčebny. Dále vyšel ze zjištění, že žalobce v souladu s obsahem smlouvy předložil žalované na disketě vyúčtování za příslušné rozhodné období, které bylo po provedení kontroly úplnosti ze strany žalované přijato; proto učinil závěr, že žalované se nepodařilo zpochybnit výši žalobcem uplatněných částek za poskytovanou zdravotní péči a je tedy povinna k úhradě zdravotních výkonů vyúčtovaných a požadovaných žalobcem. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. října 1999 č. j. 23 Co 35/99 – 119, ve znění opravného usnesení ze dne 22. března 2001 č. j. 23 Co 35/99 – 149, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení; zároveň zamítl návrh na připuštění dovolání. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, když nárok žalobce pokládal za oprávněný co do jeho základu i jeho výše. Návrh na připuštění dovolání zamítl, protože dospěl k závěru, že rozhodnutí v této věci nemá z pohledu otázek, které byly navrženy podrobit dovolacímu přezkumu, po právní stránce zásadní význam. První otázka žalované k vyložení projevu vůle účastníků smlouvy směřuje k hodnocení skutkových závěrů a odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na jiném výkladu toho, co je obsahem ošetřovacího kódu 88811 v Seznamu výkonů s bodovými hodnotami, který je součástí vyhl. č. 258/1992 Sb., v platném znění, ale na zjištění, že žalovaná při uzavírání smlouvy s žalobcem projevila vůli se zavázat jinak, než to odpovídalo příslušnému seznamu, a že takto odlišně projevenou vůlí je žalovaná vázána a musí podle ní plnit. Protože závěr, zda žalovaná projevila takovou či onakou vůli, je skutkový a nikoliv právní, nesplňuje první otázka žalované podmínky pro připuštění dovolání. Druhá otázka položená k problematice případných odpovědnostních sporů s ohledem na vedení dokumentace a účetnictví poskytovaných zdravotních výkonů, nemá pro projednávanou věc význam, neboť vedení dokumentace a účetnictví upravují právní předpisy a problematika následných sporů se vymyká předmětu řízení. Třetí otázka žalované o vyložení smyslu a cílu kontroly ze strany zdravotní pojišťovny vybočuje z předmětu řízení a nemá tudíž pro projednávanou věc význam. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Namítá, že rozhodnutí soudu o žalobcově nároku vychází ze zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, a spočívá na nesprávném posouzení věci. Poukazuje, že soudy při rozhodování, zda žalobci přísluší náhrada za poskytnuté zdravotní výkony, měly vycházet z důkazů předložených k obsahu ujednání o poskytnutí úhrady za provedené zdravotní výkony, a to především Seznamu výkonů s bodovými hodnotami, který je přílohou vyhl. č. 258/1992 Sb., ve znění vyhlášky č. 263/1993 Sb., jímž se stanoví, co je obsahem ošetřovacího dne a kódu 88811. Namítá, že žalobce v postavení nestátního ambulantního zařízení vykazoval žalované poskytnutou péči, kterou poskytoval a zaznamenával ve zdravotnické dokumentaci lůžkového státního zdravotnického zařízení u pacientů, kteří byli v tomto zařízení hospitalizováni. Nárok na úhradu zdravotní péče poskytované pojištěncům hospitalizovaným v léčebně nestátním zdravotnickým zařízením žalobce, měl být žalobcem uplatněn u této léčebny, která v rámci ošetřovacího dne měla hrazeny, až na výjimky, které se tohoto případu netýkaly, všechny výkony prováděné pacientům léčebny v rámci ošetřovacího dne, takže nemohly být vykazovány žalované zvlášť; v tomto směru dovolatelka odkazuje na stanovisko Ministerstva zdravotnictví ČR k vykazování výkonů ze dne 4. 2. 1997. Zdůrazňuje, že žalobce jako nestátní zdravotnické zařízení nevedl podle § 5 zákona č. 160/1992 Sb. předepsanou provozní a zdravotnickou dokumentaci, což pokládá žalovaná za zásadní k posouzení nároku žalobce. Zásadní význam, s ohledem na výše uvedené, pak žalovaná přikládá i otázce, co je smyslem a cílem kontroly podle § 14 zákona č. 550/1991 Sb. Domnívá se, že položené otázky spojené s vedením zdravotnické dokumentace a na to navazující povinnost k úhradě za poskytovanou zdravotní péči nejsou dosud řešeny v rozhodovací praxi soudů za účelem sjednocení judikatury. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. 166 K dovolání žalované podal žalobce vyjádření, v němž navrhl zamítnutí dovolání, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné. K tvrzení žalované, že léčebné úkony provedené na pacientech hospitalizovaných v psychiatrické léčebně žalobcem by měla uhradit žalobci léčebna v rámci úhrady výkonů ošetřovacího dne pod kódem 88811, žalobce uvedl, že na rozdíl od žalované s léčebnou žádnou smlouvu o poskytování a úhradě léčebné péče neuzavřel, nemůže proto od léčebny požadovat úhradu za provedené úkony. Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.”). Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), jednajícím zaměstnancem s právnickým vzděláním (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), včas ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř., splňuje formální i obsahové náležitosti předepsané § 241 odst. 2 o. s. ř. a vychází z dovolacího důvo