33 Odo 976/2006 — Nejvyšší soud

33 Odo 976/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 9. 2006 Spisová značka:33 Odo 976/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.976.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 451 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Odo 976/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně S. R., proti žalovanému m. F. M., o 37.349,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu       ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 8 C 74/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne  28. července 2005, č. j. 8 Co 18/2005-45, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. března 2004, č. j. 8 C 74/2003-23, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí 37.349,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 12. 3. 2003 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně obdržela na základě dohody ze dne 7. 2. 1997 od O. ú. ve F.-M. příspěvek na zakoupení motorového vozidla podle vyhlášky č. 182/1991 Sb. ve výši       100.000,- Kč. Rozhodnutím ze dne 13. 10. 1997, č. j. soc. 552/20/97-S., jí tento příspěvek byl odejmut a žalobkyni byla uložena povinnost k jeho vrácení ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Dne 23. 6. 1998 vydal O. ú. ve F.-M. příkaz k provedení srážek ze mzdy podle § 78 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, na částku 100.000,- Kč. Usnesením O. s. ve F.-M. ze dne 30. 9. 1999 byl nařízen podle stejného vykonatelného rozhodnutí okresního úřadu výkon rozhodnutí k uspokojení pohledávky ve výši 98.130,- Kč. S odkazem na § 451 odst. 1 a 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) dospěl soud prvního stupně k závěru o nedostatku pasivní legitimace žalovaného. Částky, které podle žalobkyně představují bezdůvodné obohacení, byly formou srážek ze mzdy poukázány na účet O. ú. ve F.-M., který ještě před podáním žaloby zanikl. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení by mohl jít k tíži Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen „Úřad“) podle části sto sedmnácté čl. CXVII bodu 14. zákona č. 320/2002 Sb. Protože právo hospodaření s finančními prostředky, které byly sraženy z příjmu žalobkyně, přešlo dnem 1. 1. 2003 na Úřad, je vyloučeno, aby se nároku na vydání bezdůvodného obohacení mohla žalobkyně domáhat proti žalovanému. Kromě toho bylo-li důvodem plnění správní rozhodnutí ze dne 13. 10. 1997 ukládající žalobkyni povinnost k zaplacení, není možno dovodit, že okresní úřad získal žalovanou částku jako jednu z forem bezdůvodného  obohacení podle § 451 odst. 2 nebo § 454 obč. zák. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 7. 2005, č. j. 8 Co 18/2005-45, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zcela se ztotožnil se skutkovými závěry, které převzal i pro odvolací řízení, a shodně se soudem prvního stupně s odkazem na důvody, které soud prvního stupně uvedl v odůvodnění svého rozsudku, dospěl k závěru o nedostatku hmotněprávní pasivní legitimace žalovaného. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále jen „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a namítá, že je dán dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přitom spojuje s otázkou, „zda je možné, aby jeden právní subjekt byl aktivně legitimován k vymáhání pohledávky a v případě zjištění neoprávněnosti takové pohledávky aby mohl být zavázán ke vrácení zcela jiný právní subjekt, který ani peníze získané předchozím vymáháním neobdržel“. Žalovanou částku vymáhal O. ú. ve F.-M. na základě nařízeného výkonu rozhodnutí. Podle části sto osmnácté čl. CXVIII bodu 3. zákona č. 320/2002 Sb. zahájený výkon rozhodnutí má (po ukončení činnosti okresních úřadů) provést územně samosprávný celek, jehož příjmem se vymožené částky stanou. Protože  se podle dovolatelky neuplatní část sto sedmnáctá čl. CXVII bod 14. uvedeného zákona, je žalované město ve věci pasivně legitimováno. Dovolatelka připustila, že nařízenému výkonu rozhodnutí se nemohla bránit, protože dokud nebylo zrušeno podkladové rozhodnutí, nelze nařízený výkon rozhodnutí „napadnout“. Proto jediným řešením bylo podání této žaloby, kde by soud jako předběžnou otázku posuzoval platnost podkladového rozhodnutí. Ať již pohledávka státu (vymáhaná okresním úřadem) přešla či nepřešla na žalované město, mělo být žalobě vyhověno. Odvolacímu soudu dovolatelka dále vytkla, že nepřihlédl k vadě řízení k níž došlo před soudem prvního stupně a která spočívala v tom, že nebylo rozhodnuto o návrhu na vstup Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových do řízení jako vedlejšího účastníka. I když  tento subjekt byl vyzván ke vstupu a sdělil, že vstoupit do řízení nehodlá, měl soud prvního stupně o tom vydat rozhodnutí. Z těchto důvodů dovolatelka navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř.“). Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení  § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde, takže přípustnost dovolání lze zvažovat pouze v intencích § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z jeho znění vyplývá, že dovolání je podle něj přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Naproti tomu dovolací důvod, jímž lze vznést námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Sám o sobě, i kdyby byl dán, přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže. Z tohoto důvodu nemůže založit přípustnost dovolání výhrada dovolatelky, že řízení je postiženo vadou, když nebylo vydáno rozhodnutí o vedlejším účastenství Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v řízení.   Dovolání je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za předpokladu, že právní otázka řešená v napadeném rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Zásadní právní význam má rozhodnutí odvolacího soudu jen tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Otázka pasivní legitimace územní samosprávné jednotky (obce) ve  vztahu k nároku na vydání bezdůvodného obohacení, vzniklého soudním výkonem rozhodnutí, jehož titulem bylo správní rozhodnutí ukládající dovolatelce povinnost k plnění, se v rozhodovací praxi dovolacího soudu zatím vyskytuje jen ojediněle. Pro řešení této otázky má tudíž napadený rozsudek po právní stránce zásadní význam a dovolání je tak podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu podle § 242 o. s. ř. však dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání není opodstatněné. Žalobkyně nenamítá, že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst.