4 Tdo 1020/2024 – Nejvyšší soud

4 Tdo 1020/2024-489 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovolání obviněného P. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 1. 2024, sp. zn. 68 To 132/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 T 4/2023, t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z podnětu dovolání obviněného P. H. zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 1. 2024, č. j. 68 To 132/2023-397, a rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 28. 8. 2023, č. j. 1 T 4/2023-355, v celém rozsahu. Podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Vsetíně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 28. 8. 2023, sp. zn. 1 T 4/2023 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný P. H. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): dne 17. 7. 2021 okolo 16.45 h v XY, okres XY, jako řidič osobního motorového vozidla zn. Dacia Logan, RZ XY, nevěnoval sledování situace v provozu na pozemních komunikacích dostatečnou pozornost, v důsledku čehož při vyjíždění ze zálivu autobusové zastávky po pravé straně silnice č. II/487 ve směru od XY přehlédl nebo neodhadl rychlost a vzdálenost v jeho směru jízdy přijíždějícího motocyklu zn. Yamaha, RZ XY, řízeného I. O., kterou tak přinutil k brždění a vyhýbání vlevo, přičemž vzápětí při odbočování vlevo na silnici č. III/4871 v km 1.284 uvedené pozemní komunikace si zkrátil průjezd zatáčkou a počal najíždět do protisměrné části vedlejší silnice, což vedlo k nárazu vyhýbajícího se motocyklu do levé přední části jím řízeného automobilu a k pádu řidičky O. a jejího spolujezdce P. Š., na vozovku, při kterém jmenovaná utrpěla vykloubení a zlomeninu hlavice kosti kyčelní pravé nohy s dobou léčení delší, než šest týdnů, a P. Š. tržnězhmožděnou ránu pod pravým kolenem s dobou léčení a pracovní neschopnosti do 15. 8. 2021. 2. Za uvedenou trestnou činnost uložil nalézací soud obviněnému podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku soud výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku současně uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 (jednoho) roku. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku nalézací soud obviněnému dále uložil povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil soud obviněnému taktéž povinnost zaplatit poškozené I. O. na náhradě škody částku 87 971 Kč a na náhradě nemajetkové újmy částku 835 871 Kč, dále poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky (IČO: 41197518) na náhradě škody částku 1 000 Kč a společnosti JASNO, spol. s r.o. (IČO: 18757553) na náhradě škody částku 11 910 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozeného P. Š. s jeho nárokem na náhradu škody odkázal soud na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, které směřoval do všech výroků napadeného rozhodnutí. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“ nebo „soud druhého stupně“) rozsudkem ze dne 19. 1. 2024, sp. zn. 68 To 132/2023, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného zrušil napadený rozsudek nalézacího soudu ve výroku o trestu zákazu činnosti a ve výroku o náhradě škody vysloveném podle § 228 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k poškozené I. O. a Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR a ve výroku o náhradě škody vysloveném podle § 229 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k poškozenému P. Š. Za podmínek uvedených v § 259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit poškozené I. O. na náhradě škody částku 72 971 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odvolací soud odkázal poškozenou I. O. se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. dále odkázal odvolací soud poškozenou Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 1. 2024, sp. zn. 68 To 132/2023, podal obviněný prostřednictvím svých obhájců dovolání. Hned na úvod je nutno předeslat, že obviněný podal celkem tři dovolání prostřednictvím dvou obhájců, přičemž bylo zjištěno, že se jedná po obsahové stránce o téměř identická podání [s výjimkou cca šesti odstavců rozvíjejících vznesenou námitku a dodatečného uplatnění dovolacího důvodu pod písm. m)]. Sám obviněný ve svém posledním dovolání podaném ve lhůtě podle § 265e tr. ř. uvádí, že je opětovně podává z procesní opatrnosti, a to s ohledem na přípis Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2024, sp. zn. 4 Tdo 560/2024, podle kterého nebyl při prvním předložení věci Nejvyššímu soudu jeden z obhájců obviněného řádně seznámen s rozsudkem soudu druhého stupně. Z tohoto důvodu bude o těchto dovoláních nadále pojednáváno jako o dovolání jediném, když po obsahové stránce není mezi nimi významnějšího rozdílu. 6. Obviněný své dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). 7. Obviněný má za to, že během hlavního líčení nebylo prokázáno, že došlo z jeho strany k protiprávnímu jednání a poukazuje na rozpor se zásadou in dubio pro reo. Je toho názoru, že nalézací soud přiznal některým tvrzením účastníků vlastní domyšlený význam vyznívající zásadně v jeho neprospěch. Za stěžejní považuje dovolatel to, že v řízení byly předloženy dva znalecké posudky, které si do značné míry odporovaly, přičemž soud převzal pro své hodnocení pouze závěry znaleckého posudku znějícího v jeho neprospěch, ačkoliv je podle obviněného vnitřně rozporný, nekompletní a založený na částečně domyšlených skutečnostech. Obviněný rovněž nesouhlasí s odůvodněním rozhodnutí soudu druhého stupně, kdy konkrétně cituje část na str. 13, 5. řádek odspodu tohoto odůvodnění. Podle dovolatele není přípustné, aby soud uváděl velmi stroze a obecně, že závěry ze znaleckého posudku znalce Ing. Svatoně (příznivější posudek pro obviněného – pozn. NS) jsou nepřesvědčivé, aniž by současně uvedl, v čem jsou nepřesvědčivé a proč tyto vnímá spíše jako obhajobu „obhajoby obviněného“. Přitom současně ani nevysvětluje, proč například a contrario nemohou být zase závěry druhého znalce obhajobou obžaloby. Odvolací soud tak hodnotí podle obviněného znalecké posudky bez toho, aniž by se jim v odůvodnění nějakým způsobem věnoval. 8. Obviněný je taktéž přesvědčen, že v řízení před soudy nižších stupňů nebyly zjištěny a prokázány okolnosti, které jsou významné pro konečné rozhodnutí o vině. Akcentuje především místo zálivu, ze kterého s vozidlem vyjel, či zda bylo dáno světelné znamení o změně směru jízdy pomocí směrových světel. Některé z těchto skutečností byly pouze domyšlené na základě tvrzení, která nebyla ničím podložena, dokonce je na základě některých těchto tvrzení vystavěn znalecký posudek Ing. Rochly, který tak nemá oporu v objektivních zjištěních. Obviněný namítá, že soud prvního stupně odkazuje na výpověď svědka Z., aniž by vzal v potaz znalecké posudky a tuto výpověď jako celek. Je přesvědčen, že soud vzal v potaz pouze některá tvrzení, která znějí v jeho neprospěch, aniž by odůvodnil odmítnutí ostatních tvrzení, která naopak znějí v neprospěch poškozené. 9. Podle obviněného se nalézací soud nijak nevypořádal se skutečností, že poškozená v době výjezdu vozidla ze zálivu akcelerovala a jela v danou chvíli pravděpodobně vyšší rychlostí, než je předepsaná rychlost pro jízdu v obci. V této souvislosti odkazuje na výpověď svědka Z., se kterou se soudy podle jeho názoru dostatečně nevypořádaly, neboť z této vyplývá, že kdyby jela řidička předepsanou rychlostí, s největší pravděpodob