4 Tdo 1023/2024 – Nejvyšší soud

4 Tdo 1023/2024-433 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovolání obviněného M. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2024, sp. zn. 7 To 167/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 T 141/2023, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 3. 4. 2024, sp. zn. 1 T 141/2023 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný M. K. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), b), c) a d) tr. zákoníku, přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že: „v blíže nezjištěné době nejpozději od měsíce ledna 2022 do 9. 4. 2023, kdy byl obžalovaný vzat do vazby, na adrese XY, při téměř každodenních nevyžádaných návštěvách, kdy v některé dny k těmto návštěvám docházelo i vícekrát, opakovaně vyhrožoval své matce Z. K., že ji zmlátí, jestli chce „dostat ranu“ apod., čímž se snažil dosáhnout toho, aby mu poskytla materiální zabezpečení, tedy zejména předání finančních prostředků k zajištění jeho ubytování či dalších potřeb, poskytla mu jídlo či služby (vyprání prádla, nabití telefonu, umožnění přespání apod.), když konkrétně dne 9. 2. 2023 v blíže nezjištěné době od 7:00 do 9:30 hodin u rodinného domu na adrese XY, opakovaně zvonil na svoji matku Z. K., jíž vulgárně nadával slovy „mrdko, pičo“ a dalšími blíže nespecifikovanými výrazy, vyhrožoval jí, že ji zmlátí, požadoval po ní vydání finanční hotovosti na jídlo, bydlení a rovněž vstoupil do garážového stání vedle domu, kde si nabíjel svůj telefon, když toto jednání vyvolalo u Z. K., pro svou četnost a opakovanost obavu o zdraví, duševní pohodu a majetek, proto přivolala Policii ČR, a dále dne 18. 2. 2023 v době kolem 6:30 hodin bez oprávnění vlastníků nemovitosti neoprávněně vstoupil do chodby rodinného domu na adrese XY, kde Z. K. po předchozím slovním odmítnutí z její strany vzal její peněženku položenou na botníku a vzal si z ní finanční hotovost ve výši 600 Kč, čímž způsobil Z. K., škodu ve výši 600 Kč, peněženku s doklady k výzvě Z. K. vrátil a z místa odešel, dále v průběhu celého období Z. K. urážel vulgárními slovy, např. že je „stará smradlavá kurva, tlustá kráva, děvka, kurva, mrdka, piča“, kdy jednání obžalovaného stupňovalo v průběhu uvedeného období i jednotlivých incidentů svou intenzitu od slovních urážek a výhrůžek fyzickým napadením (že ji udeří) či že něco rozbije, přes plivání na Z. K. a šťouchání rukama do těla poškozené Z. K., kdy však k žádnému zranění nedošlo, až po výhrůžky usmrcením Z. K. či V. K., které obžalovaný pronesl před Z. K., kdy konkrétně při jedné z nevyžádaných návštěv vyhrožoval otci, V. K., že vezme krumpáč a rozkopne mu hlavu, což vzbudilo u Z. K. a u V. K., i když nedošlo k fyzickému napadení, obavu o zdraví a život, kdy se zejména Z. K. bála i vynést odpadky, jít před dům, měla problémy se spánkem ze způsobeného stresu a také proto, že obžalovaný zvonil na dům, bil na okna či telefonoval a psal SMS zprávy bez ohledu na noční či denní hodinu, tudíž nikdy nevěděla, kdy a kde obžalovaného potká a jak se k ní bude chovat, necítila se bezpečně ani ve vlastním domě, zejména Z. K., ale i V. K. v průběhu uvedeného období opakovaně každý den, někdy i několikrát za den kontaktoval nejenom popsaným způsobem osobně, ale i cestou telefonních hovorů a SMS zpráv, kdy se takto choval i v období od 8. 3. 2023 do 9. 4. 2023, tedy než byl vzat do vazby, přestože mu bylo usnesením Okresního soudu Brno-venkov, ze dne 6. 3. 2023, č. j. 11 Nc 2101/2023-26, vykonatelným dnem vydání, zakázáno nežádoucí sledování a obtěžování Z. a V. K., jakož i jejich kontaktování, a to jakýmkoliv způsobem, a dále se k nim přibližovat na vzdálenost kratší sta metrů, kdy citované rozhodnutí bylo dne 8. 3. 2023 vykonavatelem Okresního soudu Brno-venkov vyvěšeno na dveře domu na adrese XY a obžalovaný se téhož dne s jeho obsahem seznámil, neboť si jej přečetl, a krom uvedeného konkrétně dne 7. 4. 2023 v době od 3:00 do 9:45 hodin bez oprávnění vlastníků nemovitosti Z. a V. K. neoprávněně vstoupil na nízkým plotem ohraničenou zahradu rodinného domu na adrese XY, kde přespal v zahradním domku, a dne 9. 4. 2023 v době kolem 0:25 hodin se zdržoval v přístřešku pro auto přiléhajícímu k rodinnému domu na adrese XY, kde přespával, kdy je tato prostora zřetelně příslušenstvím náležejícím k domu a tvoří s ním jeden funkční celek“. 2. Za uvedenou trestnou činnost a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku, jehož spácháním byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21. 9. 2023, č. j. 30 T 116/2023-123, v právní moci téhož dne, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, byl obviněnému podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 48 (čtyřiceti osmi) měsíců. Pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku nalézací soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 21. 9. 2023, č. j. 30 T 116/2023-123, v právní moci téhož dne, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které směřoval do všech jeho výroků. Krajský soud v Brně (dále také jako „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) o podaném odvolání rozhodl usnesením ze dne 11. 7. 2024, sp. zn. 7 To 167/2024, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 11. 7. 2024, sp. zn. 7 To 167/2024, ve spojení s rozsudkem nalézacího soudu ze dne 3. 4. 2024, sp. zn. 1 T 141/2023, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž explicitně uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Podle dovolatele rozhodná skutková zjištění obecných soudů určující pro naplnění znaků trestného činu jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů a dále rozhodnutí obecných soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Obviněný ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvádí, že rozhodná skutková zjištění soudu prvního stupně, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu a která odvolací soud chybně aproboval, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Skutková zjištění totiž spočívají, pokud jde o negativní aspekty jeho kontaktu s rodiči, na jednostranném tvrzení (verzi) rodičů, která jsou však v rozporu s jeho obhajobou. Namítá, že jeho rodiče však nebyli na věci nezainteresovaní, neboť jejich zájmem v jimi iniciovaném trestním řízení bylo z důvodu narušených rodinných vztahů dosáhnout jeho uvěznění. V postavení svědků proto podle dovolatele nebyli nezaujatí a vypovídací hodnota jejich výpovědí tak nebyla vyšší než u jeho výpovědi. V této souvislosti cituje závěry Ústavního soudu z nálezu sp. zn. I. ÚS 520/16 týkající se situace tzv. tvrzení proti tvrzení. 6. Pokud jde o předběžné opatření, namítá, že uložené zákazy byly vázány výslovně na osoby rodičů, nikoliv na dům jako takový. Vyslovuje přesvědčení, že jeho jednání kvalifikované jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku tak nebylo zakázáno v rozsahu, který tvrdí nalézací soud. 7. Vzhledem k pochybnostem o důkazní hodnotě provedených důkazů, tedy výpovědí poškozených, se podle dovolatele závěr o vině ocitl v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Soudy obou stupňů podle něj nebyly rozptýleny pochybnosti, které v daném případě existují, a proto soudy rozhodly v rozporu se zásadou in dubio pro reo. 8. Dovolatel je rovněž přesvědčen, že rozsudek nalézacího soudu, který odvolací soud chybně aproboval, spočívá i na nesprávném právním posouzení skutku. Tuto námitku považuje za nejpodstatnější a je toho názoru, že má nejzávažnější dopad na jeho práva. Obviněný namítá, že došlo k excesivní právní kvalifikaci jeho jednání coby trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, což vedlo k uložení nepřiměřeného trestu ve výměře 4 let nepodmíněného trestu odnětí svobody. 9. Současně dovolatel zdůrazňuje, že předpokladem trestní odpovědnosti je ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku i společenská škodlivost. Tvrdí však, že v dané věci jde o dlouhodobě narušené vztahy v rámci rodiny, mezi rodiči a synem (o