4 Tdo 1031/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1031/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 12. 2025 Spisová značka:4 Tdo 1031/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.1031.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušování domovní svobody Dotčené předpisy:§ 178 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:2. 2. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 772/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1031/2025-403 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2025 o dovoláních, která podali obvinění 1. M. D., ke dni rozhodnutí ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, a 2. J. D., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. 6. 2025, sp. zn. 14 To 125/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 T 111/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 1 T 111/2024, byli obvinění M. D. a J. D. uznáni vinnými přečinem porušování domovní svobody spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a to J. D. podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku a M. D. podle § 178 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Za to byli odsouzeni obviněný J. D. podle § 178 odst. 1, § 62 odst. 1, 3 a § 63 odst. 1 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a obviněný M. D. podle § 178 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden rok, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému M. D. bylo dále uloženo nahradit poškozené RBP, zdravotní pojišťovně škodu ve výši 4 315 Kč. 2. Přečinu porušování domovní svobody se obvinění podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili tím, že v přesně nezjištěné době mezi 19:40 a 20:00 hodin dne 30. 7. 2023 v bytovém domě na adrese XY ve XY ve vzájemném srozumění bez svolení vnikli zavřenými dveřmi, které nebyly uzamčeny, do bytu obývaného poškozeným V. Š., poškozenou D. Š., a jejich dvěma nezletilými dcerami. Zde obviněný M. D. fyzicky napadl teleskopickým obuškem, který si přinesl, nejméně jedním úderem zezadu do oblasti krku V. Š. a nejméně třemi údery do oblasti hlavy, krku a zad D. Š. Přesně nezjištěným počtem úderů do oblasti hlavy i dalších částí těla napadl i v bytě se nacházejícího J. P., otce D. Š. Obviněný J. D. v průběhu popsaného útoku obyvatele bytu napadal verbálně. Poškozená D. Š. v důsledku jednání obviněného M. D. utrpěla zranění spočívající v tržné ráně na hlavě a poškozený J. P. utrpěl zranění spočívající v tržné ráně na hlavě a podkožním krevním výronu nad levým okem. Zranění poškozených si vyžádala lékařské ošetření na chirurgické ambulanci, nicméně žádný z nich neutrpěl na těle újmu omezující jej v běžném životě. 3. Rozsudek soudu prvního stupně oba obvinění napadli odvoláními, která Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích podle § 256 tr. ř. zamítl usnesením ze dne 4. 6. 2025, sp. zn. 14 To 125/2025, jako nedůvodná. II. Dovolání obviněných 4. Obvinění M. D. a J. D. společně podali prostřednictvím obhájce JUDr. Jaroslava Králíčka, Ph.D., proti usnesení odvolacího soudu a všem výrokům jemu předcházejícímu rozsudku soudu prvního stupně dovolání, která shodně opřeli o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. s tím, že skutková zjištění rozhodná pro naplnění znaků trestného činu, kterým byli uznáni vinnými, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebyly k nim provedeny navrhované podstatné důkazy a jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, dále že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním či jiném hmotněprávním posouzení a konečně že jejich odvolání byla zamítnuta, přestože v řízení, které napadenému rozsudku soudu prvního stupně předcházelo, byly dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Vlastní dovolací argumentaci obvinění uvedli konstatováním, že jejich jediným cílem je domoci se prostřednictvím dovolání prohlášení o své nevině, bez ohledu na to, zda mezitím odpykají uložené tresty. O přerušení jejich výkonu ostatně ani nepožádali. 6. Dovolání obsahují „úvodní slovo obhájce“, ve kterém JUDr. Jaroslav Králíček, Ph.D., vyjádřil osobní pochybnost o správnosti postupu orgánů činných v trestním řízení při jednotlivých procesních úkonech, při hodnocení důkazů a při protokolaci. Současně požádal Nejvyšší soud, aby při svém rozhodování vycházel důsledně ze zvukových záznamů. 7. V následující části dovolatelé soudům obou stupňů nejprve v obecné rovině vytkli, že se nepřesvědčivě vypořádaly se zásadními nesrovnalostmi ve výpovědích poškozených a pominuly důkazy podporující verzi obhajoby. Soud prvního stupně rozpory v tvrzeních poškozených označil za drobné nepřesnosti a odvolací soud na námitky obhajoby vůči těmto rozporům nereagoval s odkazem na judikaturu Ústavního soudu týkající se opakování námitek nebo je bagatelizoval. Důkazy nebyly posuzovány jednotlivě a ve vzájemných souvislostech, v důsledku čehož došlo k porušení zásady volného hodnocení důkazů a presumpce neviny. Obvinění byli odsouzeni bez dostatečného důkazního podkladu a na základě nelogického a neuzavřeného důkazního řetězce. 8. Konkrétně pak dovolatelé brojili proti tomu, že poškození a jejich rodinní příslušníci i zasahující strážnice P. T. popsali útočníka s obuškem jako malého tlustého s kudrnatými vlasy, zatímco obviněný M. D. měří 184 cm a v rozhodné době vážil 186 kg a obviněný J. D. měří 178 cm a vážil jen 78 kg, přičemž žádný z nich nemá kudrnaté vlasy. Poukázali také na obsah audionahrávky volání poškozeného J. P. na tísňovou linku Policie ČR v čase 20:01:58 hodin. Z ní je podle dovolatelů zřejmé, že v době volání se poškození nacházeli na horní zahradě a obvinění na spodní zahradě, takže vzhledem k dispozičnímu uspořádání domu, ve kterém rodiny poškozených a obviněných žily, a důkazům týkajícím se časové osy potyčky nemohlo k napadení dojít v bytě poškozených. Dále namítali rozdílné popisy použité zbraně, nesoulad charakteru zjištěných zranění poškozených s použitím teleskopického obušku, absenci stop zápasu, zejména krve na oděvu obviněných. Upozornili také na zdravotní stav M. D., který mu neumožňoval rychlé přesuny a aktivní útok, a to dokonce proti několika poškozeným současně. 9. Obviněný M. D. samostatně namítl, že v rozhodné době trpěl nejen nadváhou, pro kterou se zadýchával, ale měl i vyhřezlou plotýnku, takže nebyl schopen vyjít schody, dlouho stát, utíkat a rozhodně se nemohl dostat v rozhodný čas do bytu poškozených a pak odtud během minuty na spodní dvůr. Tuto skutečnost soudy obou stupňů bagatelizovaly. Odvolací soud ignoroval lékařské zprávy předložené ve veřejném zasedání a spekulativně odkázal na brigády obviněného, aniž by si ověřil, zda vyžadovaly jeho mobilitu. 10. Obviněný J. D. za sebe konstatoval, že z provedených důkazů nelze najisto postavit, že byl na místě činu. Zdůraznil, že poškozený V. Š. u hlavního líčení vypověděl, že dostal úder zezadu a nic si nepamatuje (pouze přitakal návodně položeným dotazům státního zástupce), a poškozený J. P. u hlavního líčení poznal jen obviněného M. D. Obviněného J. D. se naopak dotazoval, zda tam také byl. 11. Dovolatelé poté opět společně rozporovali způsob, jakým odvolací soud interpretoval výpověď obviněného J. D. o okamžiku, kdy s bratrem dorazili domů. Detailně rozebrali časovou posloupnost jednotlivých konfliktů (spor mezi dětmi v parku, reakce poškozených na tento spor a napadení poškozených), výpovědi poškozených V. a D. Š., výpovědi zasahujících strážníků, vysvětlení svědka J. E. a dalších svědků, přičemž poukázali na nesrovnalosti, které v nich spatřují. Brojili i proti tomu, že v napadeném rozhodnutí, resp. rozsudku soudu prvního stupně je citován obsah podaných vysvětlení a dalších důkazů neúplně či nepřesně. Shodně také oba namítli, že soudy měly dvojí přístup k hodnocení důkazů. Ty, které podporují obžalobu, vzaly za věrohodné a případné rozpory mezi nimi měly za zanedbatelné, zatímco ty, které obžalobu vyvracejí, označily v celém rozsahu za nevěrohodné nebo je prostě ignorovaly. Závěrem této argumentace dovolatelé předložili vlastní verzi skutkového děje. 12. V další části dovoláních obvinění napadli procesní použitelnost výpovědi poškozeného J. P., který byl u hlavního líčení zjevně podnapilý. Motal se, hovořil nesrozumitelně, opakoval stereotypní odpovědi, nebyl schopen adekvátně reagovat na