4 Tdo 1041/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 1041/2025-3240 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2025 o dovolání obviněné K. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2025, sp. zn. 44 To 168/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 37/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“) ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 19 T 37/2023, byla obviněná K. K. (dále jen „obviněná“, popř. „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. b), d) a odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „nejméně od roku 2014 do 28. 7. 2021 v Praze XY, XY, dále v obci XY, XY, a na dalších místech v České republice, kde se v předmětné době zdržovala, jako matka a zákonná zástupkyně svého nezletilého syna AAAAA (pseudonym)., úmyslně skrývala nezletilého před jeho otcem O. S., čímž nezletilému zabraňovala ve styku s jeho otcem, ačkoli otec o styk usiloval a pravidelný styk s otcem byl upraven prozatímně usnesením o předběžném opatření Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 9. 2018, číslo jednací 14 C 245/2013-761, které nabylo právní moci dne 17. 10. 2018, a poté rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 12. 2018, číslo jednací 14 C 245/2013-816, který nabyl právní moci dne 7. 2. 2019, a obžalovaná úmyslně podsouvala nezletilému svůj hostilní postoj vůči jeho otci, což vyústilo v negativní vztah nezletilého ke svému otci, kdy nezletilý, ačkoli si na svého otce nepamatoval, při zmínce o otci projevoval strach a uváděl, že otec je zlý a že ho bil, dále od roku 2013 do 28. 7. 2021, kdy byl nezletilý odebrán z její péče, úmyslně neumožňovala nezletilému styk s jeho prarodiči, V. K., a M. K., dále od září 2017 do 28. 7. 2021, kdy byl nezletilý odebrán z její péče, úmyslně nezajistila pro nezletilého vhodné vzdělávání, ačkoli má obžalovaná vysokoškolské vzdělání a je vzdělána taktéž v oblasti předškolního vzdělávání, kdy absolvovala kurz chůvy, přičemž nezletilého vzdělávala doma, a to nedostatečně, a ačkoli věděla, že nezletilý ve školních dovednostech výrazně zaostává, nezajistila nezletilému komplexní odborné vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně, přestože na nutnost takového vyšetření byla opakovaně pedagogickými pracovníky základních škol, v nichž byl nezletilý zapsán, upozorňována, a to minimálně od 19. 1. 2020, kdy nutnost odborného vyšetření nezletilého, který nedosahoval požadovaných pokroků ve vzdělávání, byla konstatována při přezkoušení nezletilého v pololetí třetího ročníku pedagogickou pracovnicí AMA SCHOOL – základní školy a mateřské školy montessori o.p.s., přičemž když základní škola na předložení potvrzení o odborném vyšetření nezletilého trvala, obžalovaná ve snaze se této povinnosti vyhnout opakovaně nezletilého přehlásila na jinou základní školu, což učinila dne 30. 5. 2020, kdy nezletilého přehlásila na Základní školu XY, a dne 1. 6. 2021, kdy nezletilého přehlásila na Základní školu a mateřskou školu XY, a dále od roku 2017 do 28. 7. 2021 obžalovaná nezajišťovala lékařská ani jiná odborná vyšetření a péči pro nezletilého, a to zejména pravidelné preventivní lékařské prohlídky u praktické lékařky pro děti a dorost, nezajistila stomatologickou péči a ani logopedické vyšetření a logopedickou terapii, přestože ji nezletilý zjevně potřeboval, čímž narušila sociální, emoční a kognitivní vývoj nezletilého, kdy u něj došlo k výraznému opoždění v porozumění řeči, vyjadřovacích schopnostech, grafomotorice, nezletilý neměl ke dni 28. 7. 2021, kdy byl odebrán z péče obžalované, osvojenou schopnost čtení, psaní a počítání, nebyl schopen spontánně vyprávět, občas používal věku neadekvátní obraty z prostředí dospělých, projevoval nedostatky v oblasti vrstevnické socializace, v oblasti hygieny a sebeobsluhy, a u nezletilého byl shledán syndrom CAN způsobený sociální, podnětovou a emoční deprivací, který se projevuje naučenou bezmocí, poruchou sociálních vztahů a vazeb, nerovnoměrným vývojem intelektových schopností“. 2. Za tento přečin uložil soud prvního stupně obviněné podle § 201 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 9 (devíti) měsíců. Podle § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku jí výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 48 odst. 4 tr. zákoníku jí dále uložil povinnost absolvovat ve zkušební době podmíněného odsouzení resocializační program Probační a mediační služby „Vnímám i Tebe“. Podle § 85 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 48 odst. 4 tr. zákoníku jí zároveň uložil povinnost ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradit nemajetkovou újmu poškozeným. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. dále soud prvního stupně uložil obviněné povinnost nahradit poškozenému AAAAA nemajetkovou újmu představovanou duševními útrapami ve výši 150 000 Kč a poškozenému O. S. nemajetkovou újmu představovanou duševními útrapami ve výši 40 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. pak soud prvního stupně odkázal poškozeného AAAAA a poškozeného O. S. se zbytky jejich nároků na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) usnesením ze dne 23. 6. 2025, sp. zn. 44 To 168/2025, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2025, sp. zn. 44 To 168/2025, podala obviněná prostřednictvím obhájce dne 10. 10. 2025 dovolání. Důvody dovolání spatřuje v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [§ 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. 6. Dovolatelka v podaném dovolání předně namítá, že jak nalézací, tak i odvolací soud bez řádného odůvodnění zamítly její důkazní návrhy, které mohly zásadně ovlivnit právní posouzení skutku, který je jí kladen za vinu. Zdůrazňuje, že podle ustálené judikatury je třeba každý důkazní návrh věcně posoudit a případně jasně zdůvodnit, proč důkaz nebyl proveden; pouhé konstatování o nadbytečnosti nestačí a odporuje právu na spravedlivý proces. Má za to, že soudy se při posuzování jejích důkazních návrhů odchýlily od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 6 Tdo 1560/2019), podle níž opomenutým důkazem je i návrh zamítnutý bez věcně přiléhavého a srozumitelného odůvodnění. 7. Dále obviněná akcentuje, že mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů existuje extrémní nesoulad, který zakládá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a zároveň porušuje její právo na spravedlivý proces. V této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 4 Tdo 114/2019, které považuje za přiléhavé, neboť i v jejím případě soudy nezohlednily skutečnosti svědčící v její prospěch a zamítly podstatnou část důkazních návrhů obhajoby. 8. Dovolatelka následně vytýká odvolacímu soudu, že rezignoval na svou přezkumnou funkci, když se nevypořádal s jejími odvolacími námitkami a pouze převzal závěry soudu prvního stupně, aniž by provedl jejich vlastní přezkum a zhodnocení. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje navíc za nepřehledné a vnitřně nesystematické. Takový postup je podle obviněné v rozporu s požadavky, které formuloval Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 5 Tdo 720/2023, podle něhož má odvolací soud povinnost vypořádat se s každou odvolací námitkou a své závěry srozumitelně a přesvědčivě odůvodnit. Pouhé převzetí závěrů soudu prvního stupně podle ní porušuje její právo na spravedlivý proces. 9. Současně obviněná odvolacímu soudu vytýká, že se dostatečně nevypořádal se skutečnostmi, které uváděla v odvolání, a neprovedl potřebné doplnění dokazování. Má za to, že odvolací soud tím, že opomenul důkazy navrhované obhajobou, vycházel z neúplně zjištěného skutkového stavu, v důsledku čehož mohl poté nesprávně právně posoudit její skutek. Obviněná opětovně uvádí, že odvolací soud se omezil na pouhé převzetí argumentace nalézacího soudu, což je podle ní v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. usnesení sp. zn. 6 Tdo 174/2025), činí rozhodnutí nepřezkoumatelným a představuje porušení práva na spravedlivý proces. 10. Závěrem dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud