4 Tdo 1051/2013 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1051/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 10. 2013 Spisová značka:4 Tdo 1051/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.1051.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krádež Pomoc k trestnému činu Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 11. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 13.1.2014IV.ÚS 158/14JUDr. Pavel Rychetskýodmítnuto10.6.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1051/2013-66 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2013 o dovolání, které podali obvinění R. S. a M. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 10. 2012 sp. zn. 6 To 28/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 3/2010, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného R. S. o d m í t á. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného M. K. o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : V posuzované věci napadenému rozhodnutí předcházel rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2011 sp. zn. 2 T 3/2010, jímž byli vedle obviněného V. P. uznání vinnými i obvinění R. S. a M. K., a to oba shodně pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku pro skutek zde popsaný pod bodem 3), přičemž oběma těmto obviněným byl shodně uložen trest odnětí svobody v délce dvou let, pro jehož výkon byl obviněný S. podle § 56 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem a obviněný K. podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Vrchní soud v Olomouci na základě odvolání obviněných P., S. a K., jakož i odvolání státního zástupce v neprospěch obviněných rozsudkem ze dne 16. 8. 2011 sp. zn. 6 To 40/2011 zrušil napadené rozhodnutí podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. v části týkající se obviněných S. a K. v celém rozsahu, zároveň i ohledně obviněného P. v bodě ad 3) rozsudku soudu prvního stupně a podle § 259 odst. 1 tr. ř. v takto zrušené části (tedy bodu 3 rozsudku Krajského soudu v Brně) věc vrátil tomuto soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl. Následně Krajský soud v Brně znovu rozhodl rozsudkem ze dne 19. 1. 2012 sp. zn. 2 T 3/2010, kdy v části týkající se obviněných R. S. a M. K. tyto uznal vinnými účastenstvím na trestném činu krádeže podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 205 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a uložil jim podle § 205 odst. 5 a § 58 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v délce tří let s tím, že obviněný S. podle § 56 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku vykoná tento trest ve věznici s dozorem a obviněný K. podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ve věznici s ostrahou. Zároveň oběma obviněným uložil v souladu s § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžité tresty, obviněnému S. ve výměře 400.000,- Kč odpovídajícímu 200 denním sazbám ve výši 2.000,- Kč a obviněnému K. ve výměře 200.000,- Kč, což odpovídá 200 denním sazbám ve výši 1.000,- Kč. Podle § 69 tr. zákoníku oběma obviněným uložil náhradní tresty odnětí svobody v trvání šesti měsíců pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán. Krajský soud zároveň rozhodl též o vině, trestu a povinnosti k náhradě škody u obviněného V. P. Proti tomuto rozsudku podali odvolání všichni tři obvinění a taktéž státní zástupce. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 8. 10. 2012 sp. zn. 6 To 28/2012 tak, že v části týkající se obviněných R. S. a M. K. podaná odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. Citovaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 10. 2012 sp. zn. 6 To 28/2012 napadli obvinění R. S. a M. K. prostřednictvím svých obhájců včas podanými dovoláními. Obviněný R. S. ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a), g) a l) tr. ř. První z nich je podle dovolatele naplněn z důvodu nesprávného obsazení soudu a porušení jeho práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 alinea 1 Listiny základních práv a svobod, kdy v souladu s judikaturou Ústavního soudu (dále též srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2004 sp. zn. 28 Cdo 318/2002) je součástí tohoto práva i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Tato vytýkaná vada má zcela zásadní charakter, takže by Nejvyšší soud měl podrobit napadené rozhodnutí testu zákonnosti. Stejně jako u dalších trestních věcí rozhodovaných Vrchním soudem v Olomouci podle rozvrhu práce pro rok 2012 byla trestní věc obviněného S. přidělena na základě rozvrhu práce Vrchního soudu v Olomouci při zachování rotačního principu nápadu senátu č. 6 To ve složení: předseda senátu JUDr. Milan Kaderka a soudců JUDr. Jiřího Zouhara a JUDr. Miloslava Stankuše, ačkoli z tohoto rozvrhu práce nelze v důsledku absence transparentnosti a jasnosti předem určit, kdo bude v případě nápadu věci senátu č. 6 To věc rozhodovat jako předseda senátu a kdo jako další člen senátu, přestože se jedná pro rozhodnutí o vině a trestu o klíčovou otázku. S poukazem na ustanovení §§ 2, 27 a 41 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“) obviněný uvedl, že základní právo na zákonného soudce (tj. příslušnost soudu a soudce) není vyčerpáno pouze zákonným vymezením věcné, funkční a místní příslušnosti soudu, ale je obsaženo i v požadavku, aby věc projednal soudce k tomu určený rozvrhem práce. Požadavky vyplývající pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jsou např. podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 200/98 předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu vč. zastupování, přičemž osoba soudce ve složení senátů musí být jista předtím, než návrh ve věci civilní, resp. obžaloba ve věci trestní dojde soudu. Dovolatel dále poukázal, že nápad a přidělení procesního postavení předsedy senátu upravuje rozvrh práce Vrchního soudu v Olomouci pouze na dvou místech. Prvním je část týkající se označení a personálního složení senátů trestního úseku soudu. U senátu č. 6 To jsou v kolonce „předseda senátu” uvedena na prvním a třetím řádku JUDr. Kaderka a JUDr. Zouhar a v druhém řádku je bez dalšího uvedeno „pověřen vedením senátu”. V kolonce „členové senátu” je uvedeno jméno JUDr. Stankuše. Z těchto informací lze pouze uzavřít, že předsedou senátu nemůže být JUDr. Stankuš. Zjištění, kdo je v daném senátu jeho předsedou, nevyplývá ani z informací uvedených v části uvozené nadpisem Pravidla pro rozdělování nápadu, kde je pod bodem „různé” uvedeno, že pokud je v senátu více předsedů senátu, vykonává v projednávané věci procesní oprávnění předsedy senátu ten z nich, kterému je věc přidělena. Dovolatel si je vědom, že podle nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2002 sp. zn. III. ÚS 711/01 imperativ, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, je ochranou především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího ad hoc a účastník řízení námitku porušení ústavní ochrany plynoucí z této zásady má uplatnit včas, tj. bezprostředně poté, co se mu staly skutečnosti ji odůvodňující známé, a nelze jej zaměňovat za procesní prostředek, jímž by mělo být ex post zvráceno již vydané rozhodnutí. Ačkoliv obviněný uvedenou námitku v odvolacím řízení neuplatnil, domnívá se, že by se tato skutečnost neměla stát důvodem pro odmítnutí dovolání. Jak totiž vyplývá z citovaného nálezu, věc předložená Ústavnímu soudu se týkala zcela jiných skutkových okolností, a byla projednána v době, kdy institut dovolání nebyl v trestním řádu zahrnut. Navíc z ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. nevyplývá, že by byl obviněný pro úspěšnost svého dovolání povinen námitku porušení práva na zákonného soudce namítat dříve, jak je tomu u ustanovení § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný podřadil argument nesprávného právního posouzení skutku podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 205 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, jako účastenství na trestném činu krádeže, neboť popsaný skutek nenaplňuje jednotlivé znaky této skutkové podstaty, jelikož zcela absentuje subjektivní stránka trestného činu krádeže v podobě úmyslu obviněného S. účastnit se svou pomocí na tomto trestném činu, kterou nelze dovodit ani z provedeného dokazování. Dovolatel v tomto směru nejprve rekapituloval zjištěný skutkový stav a uvedl, že z něj v žádném případě nevyplývá, že by jednal v úmyslu pomoci hlavnímu pachateli při