4 Tdo 1061/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1061/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 12. 2025 Spisová značka:4 Tdo 1061/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.1061.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Schvalování trestného činu Subsidiarita trestní represe Počítač Internet Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 365 odst. 1 tr. zákoníku § 117 písm. a) tr. zákoníku § 12 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1061/2025-204 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 12. 2025 o dovolání obviněného L. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 8. 7. 2025, sp. zn. 2 To 139/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 15/2025, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“) ze dne 17. 4. 2025, sp. zn. 2 T 15/2025, byl obviněný L. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem schvalování trestného činu podle § 365 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „v přesně nezjištěnou dobu dne 27. 5. 2024 v místě svého bydliště v Olomouci, XY, pomocí svého mobilního telefonu a internetového připojení k sociální síti X (twitter), na svém profilu „L. H. (@XY)“, veřejně svými komentáři schvaloval jednání osoby D. K., jenž je podezřelý ze zvlášť závažného zločinu několikanásobné vraždy na XY v Praze ze dne 21. 12. 2023, a to zejména příspěvky: „D. K. taky prokázal odvahu“ a „dneska to samé zopakoval D. K. a v minulosti M.,“. 2. Za uvedenou trestnou činnost uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 365 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 4 (čtyř) měsíců. Podle § 84 tr. zákoníku výkon tohoto trestu soud obviněnému podmíněně odložil za současného vyslovení dohledu. Podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku stanovil současně obviněnému zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které směřoval do výroků o vině i trestu. V neprospěch obviněného podal odvolání taktéž státní zástupce, který jej směřoval do výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále také jako „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) o podaných odvoláních rozhodl usnesením ze dne 8. 7. 2025, sp. zn. 2 To 139/2025, tak, že podle § 256 tr. ř. obě podaná odvolání zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 8. 7. 2025, sp. zn. 2 To 139/2025, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, a to z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 5. Obviněný v dovolání předestírá dosavadní průběh své obhajoby před soudy nižších stupňů, před kterými rozporoval, že by v jeho projevech bylo možné spatřovat schvalování nebo vychvalování zločinu jeho pachatele. Pouhé vyjádření pochopení není podle dovolatele samo o sobě schvalováním. Jeho jednání pak ani nebylo motivováno kladným vztahem či obdivem ke zločinu, který byl spáchán. Takže toto jednání neschvaloval. Jeho veřejné projevy nejsou způsobilé ani ohrozit objekt trestného činu podle § 365 tr. zákoníku, jeho jednání nemělo ani charakter projevu, který by byl způsobilý vytvořit podmínky a nálady ve společnosti zvyšující pravděpodobnost páchání obdobných trestných činů dalšími osobami. 6. Současně akcentuje, že poukazoval na zásadu subsidiarity trestní represe. Namítá, že odvolací soud se s jeho obhajobou neztotožnil a fakticky odkázal na závěry soudu prvního stupně, když i poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 237/2022 a 7 Tdo 1002/2021. Podle obviněného ovšem tato judikatura Nejvyššího soudu není v rozporu s jeho obhajobou. Domnívá se, že se na jeho případ dají vztáhnout závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn I. ÚS 1927/24. Je proto přesvědčen, že odvolací soud se nedostatečně vypořádal s naplněním znaků trestného činu schvalování trestného činu. 7. Závěrem dovolání tak navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 8. 7. 2025, č. j. 2 To 139/2025-160, zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 8. K dovolání obviněného se dne 20. 10. 2025, sp. zn. 1 NZO 835/2025, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Úvodem stručně zrekapituloval dosavadní průběh řízení, obviněným uplatněný dovolací důvod, a především obsah podaného dovolání. Státní zástupce upozorňuje na to, že ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou dovolacím důvodem zásadně jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. V posuzované věci však není pochyb o tom, že skutkový stav, jenž je ustálený na základě celé řady důkazů provedených nalézacím soudem, vykazuje znaky přečinu schvalování trestného činu podle § 365 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl obviněný pravomocně odsouzen. V této souvislosti odkazuje zejména na bod 5 odůvodnění odsuzujícího rozsudku. Nalézací soud zde detailně rozvádí, proč považuje jednání obviněného za plně prokázané a v čem shledává naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 365 odst. 1 tr. zákoníku. Soud prvního stupně zdůraznil, že to byl právě obviněný, kdo konkrétní komentáře na sociální síti sám napsal a zveřejnil. Svůj osobní profil na sociální síti X přitom obviněný využil opakovaně k typově shodnému jednání vztahujícímu se k osobě D. K. (za což byl v minulosti pravomocně odsouzen) a bratří M. Státní zástupce se přitom ztotožňuje se způsobem, jakým se soudy obou stupňů s námitkami obviněného vypořádaly, přičemž vyslovuje přesvědčení, že dovolání obviněného je vystavěno pouze na opakování námitek, které uplatňoval obviněný již před soudy nižších stupňů. 9. Státní zástupce tudíž považuje dovolání obviněného za zcela zjevně neopodstatněné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjadřuje souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodnuto ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. 10. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obhájci obviněného k případné replice, kterou Nejvyšší soud do dne rozhodování neobdržel. III. Přípustnost dovolání 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že je dovolání obviněného přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována, a splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 13. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. 14. Nejvyšší soud proto připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovol