4 Tdo 1114/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1114/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 1. 2026 Spisová značka:4 Tdo 1114/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.1114.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Přítomnost při soudních jednáních Znalecký posudek Skutkové vady a vady dokazování Hodnocení důkazů Subjektivní stránka In dubio pro reo Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 209 odst. 1 tr. zákoníku § 209 odst. 2 tr. zákoníku § 209 odst. 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1114/2025-838 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o dovolání, které podala obviněná D. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2025, sp. zn. 4 To 243/2022, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 116/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“) ze dne 26. 9. 2022, sp. zn. 5 T 116/2022, byla obviněná D. K. (dále jen „obviněná“, popř. „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila tím, že: „v době od 31. 10. 2019 do 14. 11. 2019 v Brně, kdy vykonávala trest odnětí svobody uložený jí rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. 53 T 16/2015-626, ze dne 11. 5. 2017, který nabyl právní moci dne 23. 11. 2017, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci č.j. 6To 76/2017- 692, ze dne 23. 11. 2017, který nabyl právní moci dne 23. 11. 2017, během společného umístění na cele v objektu XY věznice XY, na ul. XY, Brno, nabídla M. Z., která v té době vykonávala trest odnětí svobody uložený jí rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. 39 T 2/2017-3118, ze dne 7. 2. 2018, který nabyl právní moci dne 21. 8. 2019, pomoc při soudních řízeních, konkrétně ve věci dovolání a projednání věci péče o dítě, kdy během nabídky sdělovala nepravdivé informace ke svému předchozímu zaměstnání na státním zastupitelství, známostem se soudci a státními zástupci, kteří dané věci projednávali a za tuto nabídku požadovala po M. Z. finanční úhradu ve výši 80.000 Kč a následně druhou částku ve výši 100.000 Kč, kdy finanční částky měla zaslat na bankovní účet s označením D. K. číslo účtu XY, s uvedením účelu platby "vrácení půjčky", kdy dne 7. 11. 2019 vložila P. Z., na výše uvedený bankovní účet, na pokyn sestry M. Z. finanční částku ve výši 80.000 Kč a dne 14. 11. 2019 vložila P. Z., na pokyn sestry M. Z. finanční částku ve výši 100.000 Kč, přičemž při nabídce pomoci si byla D. K. vědoma skutečnosti, že ze své pozice a postavení nemůže M. Z. pomoci v probíhajících soudních řízeních ani takovou pomoc jinak zajistit, kdy tímto svým jednáním M. Z., vědomě uvedla v omyl a podvodně od poškozené vylákala celkem částku ve výši 180.000 Kč, přičemž byla na základě rozsudku Krajského soudu v Brně, č.j. 53 T 16/2015, ze dne 11. 5. 2017, který nabyl právní moci dne 23. 11. 2017, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci č.j. 6 To 76/2017, ze dne 23. 11. 2017, který nabyl právní moci dne 23. 11. 2017 odsouzena mimo jiné pro zločin úvěrového podvodu ve stádiu pokusu dle § 21 odstavec 1 trestního zákoníku k § 211 odstavec 1, odstavec 6 písmeno a) trestního zákoníku a byl jí uložen trest odnětí svobody nepodmíněně na dobu šest let a šest měsíců a byla zařazena do věznice s ostrahou, ze které byla podmíněně propuštěna dne 29. 4. 2021 se zkušební dobou do 29. 10. 2027“. 2. Za uvedený přečin uložil soud prvního stupně obviněné podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 roků. Pro výkon uloženého trestu zařadil obviněnou podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. 3. Dále podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil soud prvního stupně obviněné povinnost nahradit poškozené M. Z., škodu ve výši 180 000 Kč. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) usnesením ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. 4 To 243/2022, tak, že podané odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. 5. Zde považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že proti rozhodnutí soudu druhého stupně ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. 4 To 243/2022, podala obviněná dovolání. O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 9. 1. 2024, sp. zn. 4 Tdo 1167/2023, tak, že podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podané dovolání odmítl. 6. Poté podala obviněná proti citovanému rozhodnutí Nejvyššího soudu a soudů nižších stupňů ústavní stížnost. O podané ústavní stížnosti rozhodl Ústavní soud nálezem ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. zn. IV. ÚS 456/24, tak, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2024, č. j. 4 Tdo 1167/2023-409 a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2023, č. j. 4 To 243/2022-295, byla porušena základní práva stěžovatelky zaručena v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Následně zrušil jak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2024, č. j. 4 Tdo 1167/2023-409, tak i usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2023, č. j. 4 To 243/2022-295. Ve zbytku byla podaná ústavní stížnost odmítnuta. Trestní věc dovolatelky se tak vrátila do stadia odvolacího řízení. 7. Následně ve věci opětovně o podaném odvolání obviněné rozhodl odvolací soud, a to tak, že usnesením ze dne 10. 6. 2025, sp. zn. 4 Tdo 243/2022, odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 8. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. (tento výslovně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu) a z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř, které směřovala i proti rozhodnutí soudu prvního stupně. 9. Stran naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolatelka uvádí, že její předchozí právní zástupce ji nechtěl a nepozval k veřejnému zasedání. Z toho důvodu nemohla k věci přednést své vyjádření, a nemohla korigovat neúplná a nesprávná stanoviska svého předchozího právního zástupce. Odvolací soud pak rozhodl o její příčetnosti, aniž by ji osobně viděl a měl možnost ji k věci vyslechnout. Podle jejího přesvědčení měl odvolací soud na její přítomnosti v rámci veřejného zasedání trvat. Současně tvrdí, že její předchozí právní zástupce jednal v rozporu s jejími pokyny. 10. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná namítá, že soud druhého stupně nesplnil své povinnosti v rámci trestního řízení, když neprovedl důkazní prostředky způsobilé objasnit skutkový stav a nezabýval se podstatnými skutečnostmi – jejím psychickým stavem, příčetností. Proto má za to, že rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a ve vztahu k nim nebyly ani provedeny podstatné navrhované důkazní prostředky. 11. Podle dovolatelky soud druhého stupně založil své rozhodnutí na pouhém odborném vyjádření vedoucího lékaře MUDr. Vondráka, který ji ovšem neošetřoval a který vycházel z blíže neurčené zdravotnické dokumentace. Akcentuje, že jejím ošetřujícím lékařem byl MUDr. Byss. Má za to, že odvolací soud si sám posoudil odbornou otázku, k jejímuž zodpovězení není způsobilý, toto může toliko soudní znalec. Takto soud druhého stupně ovšem nepostupoval, což mu již bylo jednou vytknuto Ústavním soudem v jeho nálezu. Závěry odvolacího soudu o její příčetnosti v době činu pak obviněná považuje v rozporu se skutečností, že jí byla přiznána invalidita, a to právě jako reakce na popisované události. 12. Dále vytýká odvolacímu soudu, že neprovedl podstatné důkazy, takže nezjistil rozhodná skutková zjištění. Soud si měl vyžádat lékařskou zprávu od jejího ošetřujícího lékaře MUDr. Bysse, popř. tohoto vyslechnout. Měl si také vyžádat komplexní lékařskou zprávu ohledně jejího zdravotního stavu z Věznice Světlá nad Sázavou. Takto ovšem soud nepostupoval a spokojil se s argumentací soudu prvního stupně stran jejího zdravotního stavu. Odvolací soud také nepředvolal klíčové svědky v její prospěch, když tento postup neodůvodnil. Současně porušil zásadu presumpce neviny, nevzal v úvahu skutečnost, že údajná poškozená byla odsouzena za majetkovou trestnou činnost. Nepřihlédl ani k tomu, že trestný čin byl spáchán ve VV Brno, přičemž