4 Tdo 112/2024 — Nejvyšší soud

4 Tdo 112/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 2. 2024 Spisová značka:4 Tdo 112/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.112.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Šíření nakažlivé choroby Dotčené předpisy:§ 152 odst. 1,2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 4. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1503/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 112/2024-156 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2024 o dovolání obviněné E. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. 9 To 378/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 110/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 10. 10. 2022, sp. zn. 1 T 110/2022, byla obviněná E. S. uznána vinnou zločinem šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že přestože si byla vědoma, že má v období od 26. 11. 2021 do 10. 12. 2021 nařízenou izolaci z důvodu nákazy vysoce nakažlivou nemocí COVID-19, kdy dne 26. 11. 2021 byla pozitivně testována na onemocnění COVID-19 metodou RT-PCR, s čímž byla seznámena mj. SMS zprávou KHS Královehradeckého kraje ze dne 30. 11. 2021, přičemž na onemocnění COVID-19 byla rovněž pozitivně testována její dcera AAAAA (pseudonym), o čemž byla telefonicky vyrozuměna KHS Královehradeckého kraje dne 26. 11. 2021, dne 5. 12. 2021 v době okolo 14:00 hodin odjela osobním automobilem zn. Škoda Octavia, RZ: XY, společně se svou nezletilou dcerou BBBBB (pseudonym), z místa svého bydliště v obci XY, okres XY, do obce XY, okres XY, kde na adrese XY č.p. XY kontaktovala a následně hovořila s M. P. za účelem vyzvednutí věcí po prodeji nemovitosti na uvedené adrese, následně se necítila dobře a namísto odjezdu do místa svého bydliště se rozhodla společně s dcerou přespat ve svém osobním automobilu, kde byla dne 6. 12. 2021 v době okolo 11:20 hod. na základě telefonického podnětu manžela obžalované kontrolována hlídkou Městské policie Jihlava, která vzhledem k obavám o život a zdraví obžalované a její dcery přivolala na místo ZZS kraje Vysočina, která následně obžalovanou a její dceru převezla do Nemocnice Jihlava, přičemž nemoc COVID-19 je uvedena v příloze č. 1 nařízení vlády č. 453/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za nakažlivé lidské nemoci, jakožto nakažlivá lidská nemoc, a výše uvedeného jednání se dopustila za situace, kdy byl na území České republiky usnesením vlády České republiky č. 1065 ze dne 25. 11. 2021, (publikováno ve Sbírce zákonů pod č. 434/2021 Sb.), v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášen pro území České republiky nouzový stav od 00:00 hodin dne 26. listopadu 2021 na dobu 30 dnů, a to z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS-CoV-2/ na území České republiky, tedy v době extrémně škodlivého stavu, v rámci kterého je potřeba směřovat veškeré lidské zdroje právě a toliko k odstranění tohoto extrémně škodlivého stavu. 2. Za uvedené jednání byla obviněná odsouzena podle § 152 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání 2 let. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 10. 10. 2022, sp. zn. 1 T 110/2022, podala obviněná odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. 9 To 378/2022, tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. 9 To 378/2022, podala následně obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná namítla, že soud prvního stupně v daném případě nemohl bez porušení principu presumpce neviny učinit závěr, že byla pachatelkou skutku, z něhož byla uznána vinnou, neboť soudy neodstranily mnoho důvodných pochybností o vině dovolatelky, aby mohly vynést odsuzující rozsudek. Soudy také dle názoru dovolatelky porušily její právo na řádnou obhajobu a na nestranné posuzování věci, důkazy hodnotily jednostranně a nesprávně a odmítly obhajobou navržené důkazy. Opomněly se také vypořádat se zásadou materiální pravdy. Dále v dovolání odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1531/2017. Na základě tohoto rozhodnutí dovozuje, že projednaný skutek není trestným činem, neboť dovolatelka byla v kontaktu pouze s jednou osobou (M. P.), s níž hovořila v dostatečné vzdálenosti v otevřeném prostranství. Jiné osoby obviněná ohrozit nemohla, neboť o onemocnění měly povědomost a používaly ochranné prostředky zabraňující nákaze, navíc s nimi hovořila pouze přes zavřené okno automobilu. Rovněž uvedla, že nebyla naplněna ani subjektivní stránka skutkové podstaty předmětného trestného činu, a to úmyslné zavinění, neboť dovolatelka nechtěla šířit nakažlivou lidskou nemoc. Dále obviněná namítla, že odvolací soud neaplikoval § 12 odst. 2 tr. zákoníku, když porušení podmínek nařízené izolace je dostačující přezkoumat na poli přestupkového trestání u orgánu ochrany veřejného zdraví. Současně obviněná poukázala na to, že vláda vyřadila COVID-19 ze seznamu nemocí, jejichž šíření je trestným činem. Dovolatelka také zmiňuje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, kterým byla zrušena protiepidemická rozhodnutí. V bodech V až VIII odůvodnění dovolání pak obviněná namítla, že soudy provedené důkazy interpretovaly v rozporu se zásadami trestního řízení, přičemž vadným postupem soudu bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces. V této souvislosti vyjádřila názor, že soudy provedené důkazy nehodnotily jednotlivě a ve vzájemných souvislostech, a v důsledku toho dospěly k nesprávnému závěru o vině. 5. Závěrem obviněná vyslovila i svou nespokojenost s uloženým podmíněným trestem odnětí svobody, který považuje za nepřiměřený. 6. Z uvedených důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, aby zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 10. 10. 2022, sp. zn. 1 T 110/2022 a aby postupoval podle § 265l a násl. tr. ř. 7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněné se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že nebude reagováno na kritiku, již obviněná pojala formálně do svého dovolání v obecných formulacích (zejména v bodech V. až VIII. odůvodnění dovolání) a jež se týkala její nespokojenosti s rozsahem dokazování, způsobem hodnocení důkazů, použitím zásady volného hodnocení důkazů, naopak nevyužitím procesních zásad in dubio pro reo a presumpce neviny a zahrnovala i nedostatečné odůvodnění rozhodnutí soudů (§ 265a odst. 4 trestního řádu). Pokud dovolatelka poukázala na skutečnost, že vláda vyřadila onemocnění COVID-19 ze seznamu nemocí, jejichž šíření je trestným činem, je nutno připustit jistou relevanci této námitky. Při posuzování trestnosti činu ve smyslu § 2 odst. 1 tr. zákoníku se pozdější, pro pachatele příznivější právo uplatní, jen pokud ještě nebylo pravomocně rozhodnuto o vině a trestu pachatele. Bylo-li již pravomocně rozhodnuto o vině i trestu, citované ustanovení o časové působnosti trestního zákona nelze použít. V posuzovaném případě byla nemoc COVID-19 v době jednání obviněné nakažlivou nemocí. 8. Dovolatelka poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1531/2017, podle něhož nejsou naplněny znaky základní skutkové podstaty trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 trestního zákoníku spočívající v tom, aby k postihovanému jednání došlo směrem k více lidem, tedy znaku slovně vyjádřeného „u lidí“ ve spojení se znakem „zvýšení nebezpečí rozšíření (zavlečení)“, jestliže dojde k ohrožení infekční nemocí jen u jedné osoby. Mezi věcí již řešenou Nejvyšším soudem, na niž dovolatelka odkazuje ve svém dovolání, a nyní posuzovanou věcí lze vysledovat podstatné skutkové odlišnosti. V judikované věci se podle původních závěrů soudů nižších stupňů měla pachatelka dopustit šíření nakažlivé lidské nemoci jednáním spočívajícím v tom, že ač nositelka chronické virové hepatitidy typu C, když z povahy tohoto onemocnění a formy jeho přenosu je přito