4 Tdo 1121/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 1121/2025-845 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2026 o společném dovolání, které podali obvinění 1. Ebu Bekr Simitqiu, 2. A. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 8 To 124/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 3 T 119/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obou obviněných odmítají. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“) ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 3 T 119/2024, byli obvinění Ebu Bekr Simitqiu a A. S. (dále jen „obvinění“, popř. „dovolatelé“) uznáni vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili tím, že: „v přesněji nezjištěnou dobu dne 5. 8. 2021, v prostorách autosalónu společnosti A. s.r.o., nacházejícím se v Praze XY, v XY ulici, při vědomí obžalovaných o tom, že vydávají osobní motorové vozidlo tovární značky Mercedes-Benz, S 400 D 4MATIC, registrační značky XY, černé barvy, vin: XY za majetek společnosti SportCars Automobile s.r.o., IČ 07961545, se sídlem Praha 8, Klapkova 1874/83, jejímž byl obžalovaný Ebu Bekr Simitqiu jediným jednatelem a společníkem a obžalovaný A. S. za tuto společnost běžně, na základě zplnomocnění ze strany obžalovaného Ebu Bekra Simitqiu uděleného mu 11. 12. 2020, jednal, v úmyslu neoprávněně pro sebe získat úhradu kupní ceny ve výši 3 165 509 Kč za předmětné vozidlo tovární značky Mercedes Benz, S 400 D 4MATIC od společnosti A. s.r.o., jakkoli oba obžalovaní museli vědět, že předmětné vozidlo není ve skutečnosti v majetku společnosti SportCars Automobile s.r.o., IČ 07961545, v návaznosti na předchozí ústní jednání mezi obžalovaným A. S. a jednatelem poškozené společnosti A. s.r.o. M. V. o prodeji předmětného vozidla, obžalovaní předali zástupcům poškozené společnosti A. s.r.o. do dispozice osobní motorové vozidlo Mercedes-Benz S 400 D 4MATIC, kdy obžalovaný Ebu Bekr Simitqiu, za přítomnosti a s vědomím obžalovaného A. S., podepsal, jakožto jednatel společnosti SportCars Automobile s.r.o. a zároveň jakožto osoba prodávající, se zástupcem poškozené společnosti A. s.r.o. kupní smlouvu na předmětné vozidlo tovární značky Mercedes Benz, S 400 D 4MATIC, v níž bylo mimo jiné v článku 1.2 tvrzeno, že vozidlo je ve vlastnictví společnosti SportCars Automobile s.r.o., a že na vozidle neváznou žádné dluhy zástavní práva či jiné právní vady, a že je oprávněn vozidlo kupujícímu prodat, přičemž obžalovaný Ebu Bekr Simitqiu zároveň, za přítomnosti obžalovaného A. S., i podepsal za osobu prodávající, se zástupcem poškozené společnosti A. s.r.o., a to rovněž dne 5. 8. 2021, protokol o předání předmětného osobního motorového vozidla tovární značky Mercedes Benz, S 400 D 4MATIC do dispozice poškozené společnosti A. s.r.o., kdy jen s ohledem na to, že předmětné osobní motorové vozidlo Mercedes-Benz, S 400 D 4MATIC požadoval zástupce společnosti K. s.r.o. vrátit zpět, obžalovaní vozidlo dne 9. 8. 2021, na základě protokolu o předání vozidla, od poškozené společnosti A. s.r.o. vyžádali a převzali zpět s nepravdivým tvrzením, že vozidlo musí odvézt ke kontrole, a že vozidlo bude posléze opět následující den vráceno do dispozice poškozené společnosti A. s.r.o., avšak předmětné vozidlo již nikdy do dispozice poškozené společnosti nevrátili, přičemž jen včasným zásahem ze strany jednatele poškozené společnosti A. s.r.o. nedošlo k bezhotovostnímu převodu kupní ceny na bankovní účet č. XY, na který obžalovaní požadovali uhrazení kupní ceny za vozidlo, a tudíž poškozené společnosti A. s.r.o. nevznikla škoda ve výši 3 165 509 Kč“. 2. Za uvedený zločin uložil soud prvního stupně oběma obviněným podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku jim výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 36 měsíců. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání směřující proti všem výrokům napadeného rozsudku. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) usnesením ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 8 To 124/2025, tak, že odvolání obou obviněných podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 8 To 124/2025, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 3 T 119/2024, podali oba obvinění prostřednictvím obhájce dne 21. 10. 2025 společné dovolání, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy], dále z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení] a podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. [bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l)]. 5. Obvinění v podaném dovolání předně setrvale namítají, že v projednávané věci nebylo prokázáno, že se stal skutek tak, jak je popsán v obžalobě, resp. že jednání, které je jim kladeno za vinu, naplňuje skutkovou podstatu trestného činu podvodu. Akcentují, že po celou dobu řízení poukazují na to, že jejich jednání představovalo běžnou obchodní praxi mezi dotčenými obchodními partnery, nikoli trestný čin. Zdůrazňují, že po celou dobu trestního řízení uvádějí, že s předmětnou obchodní procedurou byly všechny zúčastněné strany srozuměny, kdy žádný z provedených důkazů neprokazuje opak. 6. Podle názoru dovolatelů nebyla provedeným dokazováním prokázána existence subjektivní stránky trestného činu podvodu, tedy úmysl se obohatit uvedením někoho v omyl nebo zamlčením podstatných skutečností. Žádný z provedených důkazů podle nich nenasvědčuje tomu, že by jednali s úmyslem neoprávněně vylákat od společnosti A. s. r. o., kupní cenu vozidla. Ze skutkových zjištění podle obviněných naopak vyplývá, že společnost A. s. r. o., byla se všemi rozhodnými okolnostmi transakce obeznámena. Nikdo tedy nebyl uveden v omyl a nebyly ani zamlčeny podstatné skutečnosti. 7. Obvinění namítají, že soudy obou stupňů učinily závěr o jejich trestní odpovědnosti jen a pouze na základě vlastní myšlenkové konstrukce, nikoli na základě zjištěných skutkových okolností. Podle jejich přesvědčení soudy nedostatečně zkoumaly vnitřní stav jejich mysli v době inkriminovaného jednání a absenci důkazů o úmyslu nahradily vlastní hypotetickou úvahou o škodlivém následku. V této souvislosti odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 1967, sp. zn. 3 Tz 4/67. Vyjadřují zároveň nesouhlas s bodem 13 odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně stran jejich úmyslu neoprávněně vylákat od společností A. s. r. o., smluvenou kupní cenu. 8. Za významnou považují rovněž skutečnost, že vedle transakce popsané v obžalobě došlo tentýž den mezi týmiž společnostmi k další transakci týkající se druhého vozidla, u níž soudy ani veřejná žaloba neshledaly žádné trestněprávní následky. Podle obviněných na tuto druhou transakci nelze nahlížet jako na separátní a s projednávanou věcí nesouvisející, neboť právě tato transakce dokládá existenci ustálených obchodních zvyklostí mezi společnostmi SportCars Automobile, s. r. o., a A. s. r. o. V kontextu čestného prohlášení jednatele a společníka společnosti A. s. r. o., svědka V., ze dne 29. 7. 2025, pak bylo podle dovolatelů prokázáno, že jejich jednání nebylo podvodné. 9. Dovolatelé dále zdůrazňují, že v popisu skutku, tak jak jej vymezil soud prvního stupně v odsuzujícím rozsudku (a odvolací soud svým usnesením aproboval) absentuje informace, koho se měli svým jednáním pokusit uvést v omyl. Ačkoli z odůvodnění rozsudku implicitně vyplývá, že touto osobou měla být společnost A. s. r. o., podle obviněných jí rozhodně nebyla. K tomu opětovně poukazují na čestné prohlášení svědka V., který uvedl, že se jejich jednáním necítil být uveden v omyl či podveden. Připouštějí, že je sice možné považovat obchodní model praktikovaný mezi společnostmi SportCars Automobile, s. r. o., a A. s. r. o., za nestandardní, tato skutečnost však sama o sobě nemůže mít trestněprávní následky. Akcentují, že společnost SportCars Automobile, s. r. o., měla v rámci jednání se společností A. s. r. o., postavení quasi zprostředkovatele, což bylo svědku V. známo. Připouštějí, že bráno zpětně ne