4 Tdo 1137/2020 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1137/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 11. 2020 Spisová značka:4 Tdo 1137/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.1137.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1,3 tr. zákoníku § 555 předpisu č. 89/2012Sb. § 556 předpisu č. 89/2012Sb. § 2430 předpisu č. 89/2012Sb. § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 2. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 764/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1137/2020-384 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 11. 2020 o dovolání obviněného I. Ř., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. 8 To 60/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 136/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. 1 T 136/2019, byl obviněný I. Ř. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že: poté, co dne 13. 12. 2018 obdržel na svůj bankovní účet číslo XY finanční částku ve výši 300.000 Kč, která byla zaslána D. K. z jeho bankovního účtu číslo XY, tuto finanční částku obratem přeposlal na svůj účet číslo XY, a dále užil pro svou vlastní potřebu, ačkoliv D. K. mu tuto finanční částku zaslal za účelem zprostředkování koupě osobního automobilu tovární značky Mercedes Benz pro svou přítelkyni M. M., konkrétně jako zálohu na koupi tohoto automobilu, následně se vymlouval na obtíže spojené s vánočními svátky, s přetlumočením komunikace s prodejcem ve Spolkové republice Německo, během toho D. K. předložil doklad o platbě částky 3.400 EUR, kterou měl dne 31. 12. 2018 ze svého účtu u Fio banka, a.s., číslo účtu XY, zaslat prodejci jako zálohu, ačkoliv tato platba provedena nebyla z důvodu nedostatku finančních prostředků na bankovním účtu, a poté přestal s D. K. komunikovat, koupi automobilu nezprostředkoval a shora uvedenou finanční částku do současné doby nevrátil, a shora uvedeným jednáním způsobil poškozené M. M., narozené XY, trvale bytem XY, škodu ve výši 300.000 Kč. 2. Za uvedený přečin uložil Okresní soud ve Vyškově obviněnému podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 1,5 roku. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Současně bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době, podle svých sil, uhradil způsobenou škodu. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené M. M., nar. XY, trvale bytem XY, škodu ve výši 300 000 Kč. 4. Proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. 1 T 136/2019, podal obviněný odvolání, které směřoval do všech výroků. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. 8 To 60/2020, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. 8 To 60/2020, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání do všech výroků z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. l), g) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože předcházející rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, čímž došlo k porušení práva na spravedlivý proces v čl. 8 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 6. Obviněný především předestírá závěry soudu druhého stupně stran jeho vědomosti o tom, že předmětné finanční prostředky patřily poškozené M. s tím, že s těmito vyslovuje nesouhlas, včetně nesouhlasu s naplněním skutkové podstaty přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, když odmítá i závěr, že rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 216/2013 není aplikovatelné v jeho prospěch. S odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4/04 považuje napadená rozhodnutí v rozporu s právem na spravedlivý proces, neboť právní závěry soudů jsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními. Soudy nižší instance nerespektovaly požadavek na vyloučení libovůle při rozhodování a požadavek na náležité odůvodnění soudních rozhodnutí ve smyslu § 125 odst. 1 a § 134 odst. 2 tr. ř. (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 564/02, III. ÚS 463/2000). Pokud byl uznán vinným, byl mu uložen trest a v adhezním řízení uložena povinnost náhrady škody, tak je toto rozhodnutí nutné posuzovat v rozporu s čl. 8 odst. 2 Listiny a soud se tak dopustil zásahu do vlastnického práva garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny. 7. Dovolatel následně připomíná, že působí jako obchodník s motorovými vozidly, a to jednak jako fyzická a jednak právnická osoba (dva spolupracující subjekty). Zdůrazňuje, že se v podaném odvolání pokusil objasnit, jak obchodní transakce s vozidly probíhají, a jak proběhla konkrétní transakce. Soudy se ovšem jeho obhajobou nezabývaly, přičemž v tomto směru odkazuje na § 125 odst. 1 tr. ř., který soudům ukládá povinnost uvést, na základě jakých důkazů a skutečností měly jeho obhajobu za vyvrácenou či nevyvrácenou. Současně rozporuje postup soudů ohledně vyhodnocení pravidel způsobu nákupu a prodeje vozidla podle materiální pravdy, když se soudy nezabývaly právním posouzením charakteru uzavřené smlouvy. Podle judikatury je v obdobných případech hledisko materiální pravdy rozhodující pro hmotněprávní posouzení, zda předmětné peníze byly ve vztahu k jeho osobě cizí věcí, které mu byly svěřeny nebo se staly jeho obchodním majetkem. Z hlediska nutnosti posouzení charakteru smlouvy odkazuje například na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 405/2007, sp. zn. 7 Tdo 525/2018, sp. zn. 7 Tdo 882/2018. Zdůrazňuje, že soud druhého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí nerozvedl, v čem konkrétně považuje jeho jednání odlišné od situace řešené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 216/2013. Upozorňuje na chybný postup soudu druhého stupně, který je v rozporu s § 134 odst. 2 tr. ř., neboť v písemném odůvodnění usnesení tento soud toliko odkázal na argumentaci nalézacího soudu s tím, že se s ní ztotožňuje, aniž by se jakkoli zabýval chybějícími úvahami ohledně charakteru právního úkonu. Dovolatel poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4119/2007 a sp. zn. 23 Cdo 3404/2008, zabývající se výkladovými pravidly. Soudy musí zkoumat projev vůle účastníků vždy v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž tento závěr je nakonec vyjádřen i v rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 405/2007. 8. Obviněný dále tvrdí, že celou záležitost považoval za obchod, jehož cílem mělo být uzavření dvou kupních smluv, když předmětné vozidlo měl zakoupit jako jednatel právnické osoby, čímž by se stala vlastníkem vozidla právnická osoba a až následně mělo být vozidlo převedeno prostřednictvím kupní smlouvy na D. K. Zdůrazňuje, že zálohová faktura byla vystavena na polovinu ceny rámcově určeného vozidla, přičemž až poté došlo ke specifikaci a výběru konkrétního vozidla. Záloha ve výši 300 000 Kč tudíž byla zaslána na blíže nespecifikované vozidlo, tedy nikoliv jak tvrdí soud druhého stupně, na individualizované konkrétní motorové vozidlo. Zároveň poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 405/2007, z něhož podle jeho názoru lze dovodit, že vystavenou zálohovou fakturu, v níž je uvedeno jen na dovoz vozidla MB GLC nelze bez dalšího vzít za podklad určující typ uzavřené smlouvy, neboť faktura je pouze účetním dokladem. Částka 300 000 Kč byla přijata jako záloha na koupi osobního automobilu a za této situace pro něho nebyly předmětné peníze cizí a byl oprávněn je zahrnout do svých podnikatelských aktivit. Jeho jednání tudíž nemůže být posouzeno jako trestný čin zpronevěry, neboť v podnikatelském prostředí zálohu na koupi nelze oddělovat od ostatních prostředků podnikatele a následně vysvětluje přeposílání částek mezi jednotlivými účty. Skutečnou vůlí obou účastníků, tedy jeho a D. K., bylo uzavření kupní smlouvy a následné převedení vlastnického práva na D. K., přičemž peněžitá částka poskytnutá v souvi