4 Tdo 1143/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 1143/2025-504 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný E. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 7. 2025, sp. zn. 10 To 45/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 4/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. 49 T 4/2025, byl obviněný E. M. uznán vinným ze spáchání jednak zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a jednak přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „dne 6. 1. 2024, v přesně nezjištěné době, okolo 01:00 hodin v XY, na ulici XY, před barem Ice Bar, fyzicky společně s J. S., jehož trestní stíhání je vedeno samostatně, napadli poškozeného M. Š., kdy na tohoto J. S. křičel, aby mu vrátil 500 Kč a požadoval po něm vydání bundy, což poškozený odmítl a následně obžalovaný s J. S. poškozeného fyzicky napadli, a to tak, že J. S. jej udeřil minimálně v jednom případě do horní části těla teleskopickým obuškem a dále společně poškozeného začali napadat údery pěstmi a kopy, přičemž nejméně jednou se poškozený kopnutí obžalovaného E. M. vyhnul, ale pak jej obžalovaný kopnutím povalil na zem, kde jej dále fyzicky napadli údery pěstmi a kopy do těla, kdy v té době poškozenému J. S. z těla strhl bundu zn. Thor Steiner, khaki barvy, v hodnotě 2.200 Kč, ve které měl uložený mobilní telefon značky Samsung A14 v hodnotě 1.500 Kč, svazek klíčů v hodnotě 2.000 Kč a kožené pouzdro v hodnotě 100 Kč s finanční hotovostí 600 Kč, a při odchodu z místa J. S. úmyslně velkou intenzitou poškozenému dupl na pravý kotník, čímž mu způsobil zlomeninu zevního kotníku vpravo, tj. dolní část kosti lýtkové typu Weber B s mírným posunem úlomků a otokem měkkých tkání v okolí zevního a vnitřního kotníku pravé nohy, dále obžalovanému způsobili otok měkkých tkání horního rtu, krevní výron dolního víčka oka, čárkovité oděrky v levé čelní krajině, čárkovité i plošné oděrky se svislým čárkovitým reliéfem na zádech v oblasti lopatek, drobný podkožní krevní výron vpravo na zádech pod lopatkou a drobné okrouhlé oděrky na zadní ploše pravé paže, kdy s těmito zraněními vyhledal lékařské ošetření v nemocnici v XY, přičemž následně po ošetření poškozený podstoupil chirurgickou operaci pravého kotníku v nemocnici v XY s nutnou hospitalizací v době od 17. 1. 2024 do 19. 1. 2024, kdy následně z důvodu přiložení sádrové dlahy, poté pevné ortézy a nutností chůze o berlích bez nášlapu a zatížení pravé nohy byl v době od 6. 1. 2024 nejméně do 4. 3. 2024 omezen v běžném způsobu života“. 2. Za uvedené jednání byl obviněný E. M. odsouzen podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit s již odsouzeným J. S., společně a nerozdílně poškozeným M. Š., částku 5.200 Kč a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Praha 3, Orlická 4/2020, částku 32.411 Kč spolu se zákonným úrokem z dlužné částky ve výši repo sazby ČNB platné pro 1. den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení zvýšené o 8 procentních bodů ročně, jdoucího od dne následujícího po dni konání prvního hlavního líčení, do zaplacení, coby náhradu škody. 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. 49 T 4/2025, podal obviněný E. M. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 7. 2025, sp. zn. 10 To 45/2025, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. 5. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 7. 2025, sp. zn. 10 To 45/2025 podal obviněný E. M. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítá, že žádný společně vedený útok obviněného a odsouzeného S. na poškozeného se v hlavním líčení neprokázal. Jak je patrno již z výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, zaviněné jednání přičítané obviněnému není konkretizováno, je zde popisováno pouze v souvislosti s prokázaným jednáním odsouzeného S. Výrok o vině uvádí, že napadli (obviněný a S.) poškozeného M. Š. údery pěstmi a kopy. Skutečnost, že by obviněný povalil Š. či do něj kopal a činil údery pěstí se neprokázala. Neprokázal se ani žádný záměr obviněného k užití násilí vůči poškozenému za účelem zmocnit se věci, kterou měl při sobě, nebo vědomé či nedbalostní jednání obviněného, kterým by způsobil poškozenému vážnou újmu na zdraví. Jak vyplývá z výpovědi svědků, poté, co se obviněný vrátil na místo činu, se do konfliktu odsouzeného S. a poškozeného Š. nezapojoval, stál opodál, a nakonec společně s odsouzeným S. utekl z místa činu. Přitom právě bezprostředně předtím, než obviněný M. s odsouzeným S. opustili místo činu, muselo dojít ke zlomení kotníku poškozeného. Obviněný se proto domnívá, že došlo k nesprávné právní kvalifikaci jeho jednání a že z popisu skutku ve výrokové části nejsou zjevné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čím byl na straně obviněného s druhým pachatelem naplněn společný úmysl k užití násilí vůči poškozenému za účelem zmocnit se cizí věci a přitom způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví. Obviněný tuto skutkovou podstatu nenaplnil ani v dílčích skutcích, které by šly považovat za společné jednání s odsouzeným S. V celém jednání byla role obviněného minoritní, a proto by jeho jednání mělo být správně kvalifikováno pouze jako přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. S ohledem na výše popsané navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze, č.j. 10 To 45/2025-470 ze dne 8. 7. 2025 a dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a po přezkoumání obsahu předloženého mimořádného opravného prostředku uvedl, že obviněný zjevně opomněl uplatnit též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť jeho dovolání směřuje proti usnesení odvolacího vrchního soudu, jímž byl jako nedůvodný zamítnut jeho řádný opravný prostředek proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvého stupně. Tato formální nedůslednost podaného dovolání však dle názoru státního zástupce nebrání posouzení jeho obsahu. Zároveň státní zástupce upozornil, že nyní uplatněné dovolací námitky v podstatě kopírují podané odvolání obviněného i jeho předchozí obhajobu, přičemž těmito námitkami se již zabývaly soudy nižších stupňů, které se s nimi i náležitě vypořádaly. Pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle názoru státního zástupce mu uplatněné námitky neodpovídají. Obviněný nejenže neformuluje konkrétní variantu uplatněného dovolacího důvodu, ale pod tento dovolací důvod ani nepodřazuje konkretizovanou námitku, jež by tomuto důvodu dovolání odpovídala. Obviněný si tak z provedeného dokazování pouze selektivně vybírá určité důkazní fragmenty, na jejichž základě staví vlastní skutková zjištění. Státní zástupce dodává, že tomuto okruhu dovolacích námitek tak lze oponovat odkazem na konkrétní skutková zjištění soudu prvého stupně, jak jsou podrobněji rozvedena v odůvodnění jeho rozsudku, zejména v bodě 27 a 32. Účast obviněného nejen na vlastním napadání poškozeného, ale i na zmocnění se jeho věcí je přitom zřejmá z výpovědi poškozeného. Nicméně z hlediska trestní odpovědnosti obviněného pro přisouzený zločin loupeže by ani nebylo zapotřebí, aby se on sám zmocnil některých věcí poškozeného, neboť postačilo, že se vůči poškozenému s tímto úmyslem dopustil násilného jednání. Tato okolnost přitom vyplývá jak z výpovědi poškozeného, tak i odsouzeného J. S. 7. Pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadil obviněný námitku, že popis skutku neobsahuje okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, čím byl na jeho straně dán společný úmysl k užití násilí vůči poškozenému za účelem zmocnit se cizí věci a přitom způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví. Státní zástupce konstatuje, že ze samotného popisu jednání dovolatele je patrné, že se koordinovaně s odsouzeným J. S. dopustil razantního fyzického útoku proti poškozenému, a to při vědomí toho, že právě jeho bratranec, odsouzený J. S., požaduje po poškozeném peníze a bundu. Dodává, že trestní odpovědnost pro zločin loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku není podmíněna úmyslným způsobením těžké újmy na zdraví, ale postačí zde i zavinění z nedbalosti ve smyslu § 17 písm. a) tr. zákoníku. Nadto na srozumění obviněného se způsobením takové újmy lze usuzovat z popisu intenzity jeh