4 Tdo 1157/2023 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1157/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 1. 2024 Spisová značka:4 Tdo 1157/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.1157.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dokazování Předběžné otázky Subjektivní stránka Vyživovací povinnost Zanedbání povinné výživy Dotčené předpisy:§ 196 odst. 1 tr. zákoníku § 913 odst. 1 předpisu č. 89/2012 Sb. § 913 odst. 2 předpisu č. 89/2012 Sb. § 2 odst. 5 tr. ř. § 9 odst. 1 tr. ř. § 125 odst. 1 tr. ř. § 265k odst. 1 tr. ř. § 265k odst. 2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:4. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1157/2023-364 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2024 o dovolání obviněného L. I., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2023, sp. zn. 5 To 173/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 30 T 39/2022, t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2023, sp. zn. 5 To 173/2023, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 4. 2023, sp. zn. 30 T 39/2022, v celém rozsahu. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 5 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 4. 2023, sp. zn. 30 T 39/2022 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný L. I. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že: v době od 13. července 2021 do 2. května 2022 v XY ani jinde úmyslně nepřispíval řádně a včas na výživu svého nezletilého syna AAAAA (pseudonym), a své nezletilé dcery BBBBB (pseudonym), oba bytem XY, ačkoli věděl, že mu vyživovací povinnost vyplývá z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ale i z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. března 2015, sp. zn. 50 P 97/2013, který nabyl právní moci dne 18. března 2015, a kterým byla obžalovanému uložena povinnost přispívat na výživu svého nezletilého syna AAAAA částkou ve výši 7 500 Kč měsíčně a na výživu své nezletilé dcery BBBBB částkou ve výši 5 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky dětí poškozené T. M., přičemž v předmětném období uhradil v lednu 2022 částku ve výši 1 300 Kč, v únoru 2022 částku ve výši 1 300 Kč, v březnu 2022 částku ve výši 1 300 Kč, v dubnu 2022 částku ve výši 1 300 Kč a v květnu částku 1 300 Kč, a po zahájení trestního stíhání poškozené uhradil na výživné na syna AAAAA částky 2 500 Kč za srpen 2021, 2 500 Kč za září 2021, 2 500 Kč za říjen 2021, 2 500 Kč za listopad 2021, 2 500 Kč za prosinec 2021, 1 700 Kč za leden 2022, 1 700 Kč za únor 2022, 1 700 Kč za březen 2022, 1 700 Kč za duben 2022 a 2 500 Kč za květen 2022, a na dceru BBBBB částky 2 200 Kč za srpen 2021, 2 200 Kč za září 2021, 2 200 Kč za říjen 2021, 2 200 Kč za listopad 2021, 2 200 Kč za prosinec 2021, 1 700 Kč za leden 2022, 1 700 Kč za únor 2022, 1 700 Kč za březen 2022, 1 700 Kč za duben 2022 a 2 500 Kč za květen 2022, přičemž v období od 13. 7. 2021 do 30. 3. 2022 v důsledku nepříznivého zdravotního stavu, který odpovídal invaliditě prvního stupně, byla schopnost obžalovaného pracovat snížena a v důsledku toho a dále v důsledku vzniku další vyživovací povinnosti, byl obžalovaný schopen přispívat na výživu svého syna alespoň částkou 3 500 Kč měsíčně a na výživu dcery alespoň částkou 2 500 Kč měsíčně, a v období od 1. 4. 2022 do 2. 5. 2022 byl s ohledem na vznik další vyživovací povinnosti obžalovaný schopen přispívat na výživu svého syna částkou 7 000 Kč a na výživu dcery částkou 5 000 Kč, přestože si byl své vyživovací povinnosti vědom a věděl, komu a v jaké výši má výživné hradit, čímž za výše uvedené období vznikl na výživném dluh v celkové výši 17 400 Kč. 2. Za uvedený přečin uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 84 tr. zákoníku a § 85 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 30 (třiceti) měsíců za současného stanovení dohledu. Podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému dále uložil přiměřenou povinnost, aby během zkušební doby podle svých sil hradil dluh na výživném. 3. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozenou T. M. odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obviněný a poškozená. Obviněný podané odvolání směřoval do výroku o vině a trestu. Poškozená podané odvolání směřovala do výroku podle § 85 odst. 2 tr. ř. a do výroku podle § 229 odst. 1 tr. ř. O podaných odvoláních rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 9. 2023, sp. zn. 5 To 173/2023, tak, že podaná odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2023, sp. zn. 5 To 173/2023, podal obviněný dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., když obviněný namítá, že předmětné usnesení je ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, s čímž souvisí i nesprávné hmotněprávní posouzení věci. 6. Dovolatel následně poukazuje na svoji obhajobu spočívající v tom, že jeho významně zhoršený zdravotní stav mu dlouhodobě neumožňuje jakékoliv zaměstnání a tím i plnění vyživovací povinnosti vůči nezletilým dětem. Akcentuje, že otázka posouzení jeho zdravotního stavu byla pro rozhodnutí soudu prvního stupně určující. Nesouhlasí se závěry ustanoveného znalce MUDr. Boháče, který uzavřel, že v době do 31. 3. 2022 byla jeho pracovní schopnost omezena o 45 % a od 1. 4. 2022 se jeho pracovní schopnost dostala na 100 %. Považuje za logicky nemožné, aby do 31. 3. 2022 byla jeho pracovní schopnost omezena o 45 % a následující den už nijak omezena nebyla. Odvolací soud toto pochybení soudu prvního stupně nenapravil, nýbrž ho zcela nekriticky přijal (viz str. 3 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu). Navíc podle jeho názoru nebyly znalcem zohledněny veškeré jeho zdravotní komplikace, kterými trpěl před kritickým obdobím, znalec ho ani nikdy osobně neviděl a nevyšetřil a neměl povědomí o jeho omezeních včetně těch psychického charakteru. Má za to, že i listinné podklady znalce byly značně omezené a naprosto nedostačující, když znalec si ani nevyžádal žádnou doplňující zdravotnickou dokumentaci. Poukazuje v tomto směru rovněž na skutečnost, že v rámci podaného odvolání předložil lékařské zprávy ze dne 24. 3. 2022 a 5. 4. 2022, ze kterých je zřejmé, že jeho zdravotní stav nebyl takový, jak se podává ze znaleckého posudku a ze kterého vycházel soud prvního stupně. Poukazuje i na skutečnost, že z další lékařské zprávy ze dne 29. 8. 2023 vyplývá, že jeho zdravotní problémy přetrvávají. Odvolací soud sice předložené lékařské zprávy provedl, avšak ve svém rozhodnutí na ně nijak nereagoval a zcela je opomněl. 7. Obviněný namítá, že v dané věci nejde o posouzení důkazů, ale o otázku přímo zasahující do hmotněprávního posouzení věci. Bez řádného posouzení, zda a v jaké výši byl schopen v předmětné době plnit svoji vyživovací povinnost výdělečnou činností, nelze odpovědně vyřešit otázku naplnění subjektivní stránky přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 tr. zákoníku. Protože odvolací soud opomněl hodnotit ve veřejném zasedání provedené důkazy, zatížil své rozhodnutí podstatnou vadou, neboť skutkové závěry zjištěné soudem prvního stupně jsou v rozporu s důkazy provedenými ve všech řízeních. Má za to, že z provedených důkazů je zřejmé, že nebyl ani po 1. 4. 2022 schopen výkonu výdělečné činnosti, která by mu přinášela prostředky k plnění jeho vyživovací povinnosti. Naopak na rozdíl od soudů nižších stupňů má za to, že v řízeních bylo prokázáno, že v daném období plnil svoji vyživovací povinnost ve výši, kterou mu umožňovala podpora jeho rodiny. Pokud by byl soudem prvního stupně správně a úplně zjištěn jeho zdravotní stav, bylo by namístě použít ustanovení o účinné lítosti podle § 197 tr. zákoníku. 8. Současně dovolatel uvádí, že odvolací soud nenapravil zřejmé pochybení soudu prvního stupně stran vyhodnocení subjektivní stránky předmětného přečinu. Poukazuje na to, že ustanovení § 196 odst. 1