4 Tdo 1175/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1175/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 2. 2026 Spisová značka:4 Tdo 1175/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.1175.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Adhezní řízení Legalizace výnosů z trestné činnosti Náhrada nemajetkové újmy Náhrada škody Vydání bezdůvodného obohacení Dotčené předpisy:§ 216 tr. zákoníku § 228 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1175/2025-281 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 2. 2026 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové, soudce JUDr. Jiřího Pácala a soudkyně JUDr. Pavly Augustinové o dovolání, které podal obviněný P. T., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2025, sp. zn. 5 To 95/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 42/2024, t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2025, č. j. 5 To 95/2025-207, a to ve výroku podle § 259 odst. 3 tr. ř., kterým odvolací soud uložil obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost vydat poškozené M. R., bezdůvodné obohacení ve výši 15 000 Kč, a současně podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou se zbytkem jejího nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo, pozbyla podkladu. II. Podle § 265m odst. 1 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. se poškozená M. R., odkazuje s jejím nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. III. Jinak zůstává rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 5. 2025, č. j. 5 To 95/2025-207, beze změn. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 1 T 42/2024 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný P. T. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že: dne 7. 11. 2022 v době od 18:34 hodin do 18:39 hodin v Praze XY, v ulici XY, v Obchodním domě Kaufland z bankomatu č. XY, poté, co na základě inzerátu dvou neztotožněných osob vystupujících pod jmény J. a V., těmto poskytl svůj bankovní účet č. XY vedený u společnosti ČSOB, a. s., k převedení celkové částky ve výši 143.831 Kč, z tohoto účtu provedl prostřednictvím své platební karty výběr převedené finanční hotovosti ve třech částkách ve výši 50.000 Kč, 44.000 Kč a 49.500 Kč, které použil nezjištěným způsobem a takto jednal, aniž by znal totožnost obou výše uvedených osob a totožnost subjektu, který převedl prostředky na jeho účet, a aniž by jakkoli zjišťoval a ověřil původ finančních prostředků převedených na jeho účet, kdy vzhledem k okolnostem, za jakých a kým byl osloven k provedení dané transakce, musel být minimálně srozuměn s tím, že finanční prostředky převedené na jeho účet pochází z trestné činnosti spáchané dosud neztotožněným pachatelem, který pod smyšlenou legendou vylákal na M. R. zadání údajů k přístupu do jejího internetového bankovnictví, pomocí kterých následně převedl z jejího účtu na výše uvedený účet obžalovaného tři platby ve výši 44.831 Kč, 49.500 Kč a 49.500 Kč. 2. Za uvedenou trestnou činnost uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 216 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku soud výkon tohoto trestu obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 (tří) roků. Současně mu podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku uložil povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil vydal bezdůvodné obohacení, které trestným činem získal. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněnému uložena povinnost vydat poškozené M. R. bezdůvodné obohacení ve výši 143 831 Kč. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které směřoval do všech výroků napadeného rozhodnutí. Městský soud v Praze (dále také jako „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) o podaném odvolání rozhodl rozsudkem ze dne 14. 5. 2025, č. j. 5 To 95/2025-207, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vydání bezdůvodného obohacení a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost vydat jmenované poškozené bezdůvodné obohacení ve výši 15 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozenou se zbytkem jejího nároku odkázal odvolací soud na řízení ve věcech občanskoprávních. Ve výroku o vině a trestu zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, a to z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel namítá, že výroky soudů nižších stupňů stran jeho povinnosti vydat bezdůvodné obohacení poškozené, nemohou s ohledem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu obstát. Hmotněprávním základem povinnosti vydat bezdůvodné obohacení je § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Podmínkou výroku § 228 odst. 1 tr. ř. je příčinná souvislost mezi trestným činem, jímž byl obviněný uznán vinným, resp. skutkem, kterým byl tento trestný čin spáchán, na straně jedné a bezdůvodným obohacením na straně druhé. 5. Dovolatel ovšem akcentuje, že nebyl uznán vinným jednáním, které by spočívalo v odčerpání peněz z účtu poškozené a které by bylo posouzeno jako pachatelství, spolupachatelství či účastenství na trestném činu, jímž byly peníze z účtu poškozené odčerpány. Jeho vina byla shledána „toliko“ v trestném činu, jehož podstatou bylo následné zastření původu peněž ve stadiu po spáchání trestného činu, který směřoval k obohacení jiných osob než obviněného. Krátkodobá přítomnost peněz na jeho účtu byla jen prostředkem k tomu, aby se finance po vybrání dostaly do dispozice skutečně obohacených osob. Z trestného činu, kterým byl uznán vinným, tak nevzešlo bezdůvodné obohacení, které by byl povinen vydat, a proto zmíněné výroky o povinnosti vydat poškozené bezdůvodné obohacení jsou nesprávné. To podle obviněného jasně dokládá rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2018, sp. zn. 7 Tdo 773/2018, jehož pasáže v dovolání cituje. S odkazem na toto rozhodnutí tak akcentuje, že nemá být povinen vydat poškozené bezdůvodné obohacení, a to ani v částce 15 000 Kč, kterou získal jako odměnu za spáchání trestného činu, pro který byl uznán vinným. 6. Závěrem dovolání tak navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 3. 12. 2024, sp. zn. 1 T 42/2024, kterým mu byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil vydal poškozené bezdůvodné obohacení, které trestným činem získal a dále výrok, aby poškozené vydal bezdůvodné obohacení ve výši 143 831 Kč, a taktéž výrok rozsudku Městského soudu v Praze soudu ze dne 14. 5. 2025, sp. zn. 5 To 95/2025, aby poškozené vydal bezdůvodné obohacení ve výši 15 000 Kč a sám Nejvyšší soud rozhodl podle § 265m odst. 2 tr. ř. za užití § 265 tr. ř. tak, že se poškozená s jejím nárokem na vydání bezdůvodného obohacení odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. 7. K dovolání obviněného se dne 27. 10. 2025, č. j. 1 NZO 718/2025-9, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Úvodem stručně zrekapituloval dosavadní průběh řízení, uplatněný dovolací důvod, a především obsah podaného dovolání. Státní zástupce upozorňuje předně na to, že v dovolání chtěl obviněný patrně uplatnit dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když dovolací důvod pod písm. g) s jeho námitkami vůbec nekoresponduje. Podle státního zástupce tato formulační nesprávnost ale nebrání posouzení opodstatněnosti takto podaného dovolání. 8. Podle státního zástupce může výrok odvolacího soudu o povinnosti obviněného vydat bezdůvodné obohacení obstát. Je toho názoru, že sice Nejvyšší soud ve zmiňované věci vedené pod sp. zn. 7 Tdo 773/2018 rozhodl kasačním výrokem, avšak poukaz obviněného na toto rozhodnutí nepovažuje za přiléhavý. V judikované věci byla totiž obviněná uznána vinnou přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 odst. 1 tr. zákoníku, nikoli zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jako je tomu u dovolatele. Tato okolnost podle názoru státního zástupce představuje odlišnost, z níž lze dovodit příčinnou souvislost mez