4 Tdo 1179/2022 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1179/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 1. 2023 Spisová značka:4 Tdo 1179/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.1179.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Usmrcení z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 143 odst. 1,2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1179/2022-512 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 1. 2023 o dovoláních obviněné M. Ž., nar. XY, trvale bytem XY, XY a nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněné M. Ž., nar. XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 4 To 99/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 56/2021, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. Ž. odmítá. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 2. 2022, sp. zn. 3 T 56/2021, byla obviněná M. Ž. uznána vinnou jednak přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku (bod 1. rozsudku) a jednak přečinem neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 2 tr. zákoníku (bod 2. rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) 1) ve dnech 11. 2. 2016 a 4. 3. 2016 v místě své soukromé ordinace v obci XY čp. XY, XY při vyšetření poškozené M. K., narozené XY, své dlouholeté pacientky, postupovala v rozporu s pravidly lékařské vědy a uznávaných medicinských postupů (non lege artis), neboť u pacientky zanedbala lékařskou péči tím, že ačkoliv za ní poškozená ve dnech 11. 2. a 4. 3. 2016 přišla s tím, že se jí špatně dýchá, což může být příznakem plicní embolie, a ačkoliv zároveň věděla, že poškozená užívá hormonální antikoncepci, což je další rizikový faktor ohledně vzniku tromboembolických komplikací, neprovedla diferenciálně diagnostickou rozvahu o příčině obtíží poškozené, ale jednostranně léčila obtíže poškozené jako související s jejím obratlovým postižením, a nezohlednila a nevyšetřila opakovaně udávané obtíže s dýcháním signalizující možné postižení srdečního cévního systému a plic, neprovedla vyšetření krevní srážlivosti, nebo některé ze zobrazovacích nebo funkčních metod vyšetření srdce, plic nebo hlubokého žilního systému dolních končetin ani poškozené nenaordinovala příslušná vyšetření na odborných lékařských pracovištích, ačkoliv takový postup byl vzhledem k těmto skutečnostem na místě, a tak u poškozené docházelo k opakované embolizaci plicního řečiště nejméně dva týdny před jejím úmrtím, a z tohoto důvodu dne 12. 3. 2016 u poškozené došlo k náhlému přetížení původně zdravého srdce kvůli akutně vzniklému stavu v plicním řečišti způsobeného terminálně vzniklou masivní plicní embolií, v důsledku čehož poškozená dne 13. 3. 2016 v 01:45 hodin zemřela, přičemž pokud by byly zdravotní obtíže poškozené včas diagnostikovány a byla zahájena vhodná antikoagulační léčba spočívající v medikaci, ve vysazení hormonální antikoncepce a za pečlivé průběžné kontroly zdravotního stavu poškozené, bylo možno zabránit fatální masivní plicní embolizaci, dekompenzaci přetíženého pravého srdce a úmrtí poškozené M. K., přičemž obviněná jako praktická ošetřující lékařka poškozené, postupovala v přímém rozporu s povinnostmi zdravotnického pracovníka uvedenými v § 49 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách, neboť neposkytla zdravotní služby na náležité odborné úrovni s ohledem na zdravotní stav pacientky M. K., kdy náležitou odbornou úrovní podle § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejích poskytování, se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti, 2) dne 12. 3. 2016 okolo 22:00 hodin v místě svého bydliště na adrese XY, XY, okr. XY, přijala telefonát od L. Š., jenž jí sdělil, že její pacientka M. K., jejíž byla několik let praktickou lékařkou, leží na zemi a nemůže dýchat, a byla proto volajícím požádána ať hned přijde do domu poškozené M. K. na adrese XY, XY, jenž se přitom nachází jen přes ulici ve vzdálenosti pouhých 20 m, což však odmítla s tím, že nikam nepůjde, neboť právě vyšla ze sprchy, a ať poškozené M. K. přivolají záchrannou službu, načež L. Š. záchrannou službu přivolal, tato přijela během několika minut a odvezla poškozenou M. K. do znojemské nemocnice, kde dne 13. 3. 2016 v 01:45 hodin zemřela v důsledku terminálně vzniklé masivní plicní embolie, aniž by prodleva v poskytování zdravotní pomoci měla na tento následek vliv, avšak tohoto jednání se obviněná dopustila navzdory tomu, že dle § 49 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách a dle § 2 odst. 2 Etického kodexu České lékařské komory má jakožto zdravotnický pracovník povinnost poskytovat první pomoc každému, kdo je v ohrožení života. Za uvedené jednání byla obviněná M. Ž. odsouzena podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozenému L. K., nar. XY, bytem XY, nemajetkovou újmu za duševní útrapy ve výši 1.323.350 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 25. 2. 2022, sp. zn. 3 T 56/2021, podali obviněná M. Ž., státní zástupce a poškozený L. K. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 4 To 99/2022, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněné napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině přečinem neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 2 tr. zákoníku pod bodem 2), v celém výroku o trestu, ve výroku o náhradě nemajetkové újmy poškozenému K. a ve výroku, kterým byl poškozený odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněná M. Ž. byla za přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku (kterým byla uznána vinnou pod bodem 1 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) odsouzena podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Dále podle § 226 písm. b) tr. ř. rozhodl o zproštění obviněné M. Ž. obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Znojmě ze dne 22. 6. 2021, č. j. Zt 283/2020-47, pro skutek spočívající v tom, že včetně pravopisných chyb a překlepů): „dne 12. 3. 2016 okolo 22:00 hodin v místě svého bydliště na adrese XY, XY, okr. XY, přijala telefonát od L. Š., jenž jí sdělil, že její pacientka M. K., jejíž byla několik let praktickou lékařkou, leží na zemi a nemůže dýchat, a byla proto volajícím požádána ať hned přijde do domu poškozené M. K. na adrese XY, XY, jenž se přitom nachází jen přes ulici ve vzdálenosti pouhých 20 m, což však odmítla s tím, že nikam nepůjde, neboť právě vyšla ze sprchy, a ať poškozené M. K. přivolají záchrannou službu, načež L. Š. záchrannou službu přivolal, tato přijela během několika minut a odvezla poškozenou M. K. do znojemské nemocnice, kde dne 13. 3. 2016 v 01:45 hodin zemřela v důsledku terminálně vzniklé masivní plicní embolie, aniž by prodleva v poskytování zdravotní pomoci měla na tento následek vliv, avšak tohoto jednání se obviněná dopustila navzdory tomu, že dle § 49 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách a dle § 2 odst. 2 Etického kodexu České lékařské komory má jakožto zdravotnický pracovník povinnost poskytovat první pomoc každému, kdo je v ohrožení života, v čemž bylo podanou obžalobou spatřováno spáchání přečinu neposkytnutí pomoci podle § 150 odst. 2 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.“. Podle § 256 tr. ř. byla odvolání státního zástupce a poškozeného zamítnuta. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 4 To 99/2022, podala následně obviněná M. Ž. prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. Obviněná v dovolání uvedla, že jej směřuje proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu, a to v části týkající se přečinu usmrcení z nedbalost