4 Tdo 1185/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1185/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 1. 2026 Spisová značka:4 Tdo 1185/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.1185.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odnětí svobody Omluvitelné hnutí mysli Pokus trestného činu Rozrušení Schopnosti rozpoznávací a určovací Subjektivní stránka Úmysl nepřímý Vyšetření duševního stavu Dotčené předpisy:§ 140 odst. 1 tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:20. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1185/2025-680 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný P. M., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2025, sp. zn. 7 To 99/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 1 T 3/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 6. 2025, sp. zn. 1 T 3/2025, byl obviněný P. M. uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 1 tr. zákoníku a za něj byl podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 11 let. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněnému byla dále podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku ve výši 102 404 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % z této částky ode dne 11. 4. 2025 do zaplacení. 2. Skutková zjištění, na jejichž základě dospěl soud prvního stupně k vině obviněného, lze shrnout následovně. Dne 5. 9. 2024 kolem 4:35 hodin ve vnitrobloku domu přilehlého k náměstí XY v XY po předchozím požití alkoholu a metamfetaminu ve stavu kombinované opilosti, která však neměla podstatný vliv na jeho jednání, napadl po předtím proběhlé hádce poškozenou M. B., a ve snaze ji usmrtit bodnul ji opakovaně střední intenzitou nožem s čepelí dlouhou 13 cm do levé i pravé strany krku. Tím jí způsobil několik bodných ran a jednu ránu bodnořeznou bez zasažení důležitých cév a tepen, dále ránu v týlní krajině a v návaznosti na obranu poškozené i řezné rány prstů levé ruky. V důsledku poranění krku byla poškozená ohrožena na životě masivním krvácením z bodných ran a bez včasné pomoci by jí bezprostředně hrozila smrt, ke které nedošlo pouze naprostou náhodou. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Vrchní soud v Praze podle § 256 tr. ř. zamítl usnesením ze dne 9. 9. 2025, sp. zn. 7 To 99/2025, jako nedůvodné. II. Dovolání obviněného 4. Proti zamítavému výroku usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jiřího Kuďouska dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. s tím, že rozhodná skutková zjištění, ke kterým dospěl soud prvního stupně a která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že rozhodnutí obou soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. 5. Konkrétně obviněný, aniž by rozlišoval jednotlivé námitky z pohledu uplatněných dovolacích důvodů, namítl absenci subjektivní stránky trestného činu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku. Konstatoval, že jeho úmyslem nebylo poškozenou M. B. usmrtit a že žádný z provedených důkazů na takové zavinění nepoukazuje. Z provedených důkazů vyšlo najevo jen to, že obviněný v okamžitém emočním zkratu, který eskalovala předchozí hádka, bezmyšlenkovitě zaútočil na poškozenou nožem, který měl u sebe za účelem otevření vstupních dveří bytu, ve kterém se nacházela. V rozrušení z nastalé situace pak nůž na místě činu odhodil, odvedl dítě, které bylo v bytě, ke své matce a v šoku se ukryl. Jakmile se vzpamatoval, chtěl se na místo činu vrátit a vše policii objasnit. 6. Podle přesvědčení obviněného podporuje jeho obhajobu výpověď poškozené i závěry soudních znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie MUDr. Jaroslava Tržického a PhDr. Jindřišky Lejskové. Podle jejich zjištění je totiž obviněný osobou impulzivní s významnou citovou vazbou na poškozenou a ve stresových situacích reaguje zkratkovitě. Tak tomu bylo i v inkriminovaný večer, kdy obviněný v okamžitém a nezvládnutém afektu poškozenou, která chtěla odběhnout, pobodal nožem, který nahmatal v kapse. Významnou roli přitom sehrály žárlivost a emoční nestabilita obviněného, která byla umocněna jeho problematickým dospíváním v dětském domově. Poškozená byla první osobou představující pevný bod v jeho životě. Podle obviněného je s ohledem na tato zjištění namístě skutek, který spáchal, posoudit jen jako zločin těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku nebo maximálně jako pokus zločinu zabití podle § 21 odst. 1 k § 141 odst. 1 tr. zákoníku. 7. K argumentům soudů nižších stupňů, že o trestný čin zabití se nejedná v případě, kdy je to právě pachatel, kdo vyvolá či vyprovokuje situaci, na jejímž základě sám sebe dostane do stavu mimořádného rozrušení, obviněný namítl, že se jedná o zjevný rozpor mezi soudy zjištěným skutkovým stavem a obsahem provedených důkazů, jelikož nebylo spolehlivě prokázáno, že by konflikt s poškozenou vyvolal právě on. Poukázal na to, že jeho partnerské soužití s poškozenou provázely časté hádky, které mnohdy vyústily v rozchod a opětovné obnovení vztahu, což charakterizoval jako tzv. italskou domácnost. Jinak tomu nebylo ani v inkriminovaný večer, který provázely opakované konflikty, v jejichž důsledku obviněný několikrát opustil společný byt. Posléze se do něj chtěl vrátil, protože se tam nacházely jeho osobní věci a přebývaly v něm jeho děti. 8. Obviněný dále akcentoval závěry soudní znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. Andrey Vlčkové, podle nichž dosahovala intenzita útoku jen středního stupně, nedošlo k zasažení životně důležitých žil a tepen v oblasti krku a poškozená vyvázla bez trvalých následků. Intenzitu útoku podle poškozeného navíc negativně ovlivnily dvě skutečnosti, a to nestabilní terén, protože konflikt s poškozenou se odehrál převážně na schodech bytového domu, a fakt, že se poškozená snažila na obviněného spíše útočit, než aby se jeho útoku pouze bránila. Z uvedených argumentů obviněný uzavřel, že se sice dopustil nebezpečného jednání, ale šlo o čin impulzivní a vedený nižší intenzitou, takže u něj není možné dovodit úmysl poškozenou usmrtit. Pokud by se skutečně jednalo o pokus vraždy, jak usoudily soudy obou stupňů, musel by útok dosahovat podstatně vyšší intenzity. Soudy tento fakt ale pominuly, stejně jako to, v jakém psychologickém rozpoložení se obviněný nacházel a že poškozená neutrpěla vážné trvalé následky na zdraví, a vycházely pouze z povahy použitého nástroje. Podle názoru obviněného tak ze strany obou soudů došlo k extrémně vadnému hodnocení důkazů, což se následně projevilo v nesprávném hmotněprávním posouzení skutku jako pokusu vraždy namísto těžkého ublížení na zdraví či pokusu zabití. 9. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně. III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství 10. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Shrnul podstatu dovolání obviněného a uvedl, že vzhledem k vytýkaným vadám rozsudku soudu prvního stupně, které odvolací soud neodstranil, měl obviněný uplatnit i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Následně státní zástupce s výtkou, že obviněný námitky formuloval souhrnně bez rozlišení, pod který z uplatněných dovolacích důvodů je podřazuje, konstatoval, že obviněný se domáhá zmírnění své trestní odpovědnosti tím, že nabízí vlastní alternativu skutkového děje, kterou prezentuje jako jedinou možnou. Současně přetváří svůj osobnostní profil a okolnosti útoku na poškozenou vykládá ve svůj vlastní prospěch. Podle státního zástupce obviněný jen polemizuje se zásadou volného hodnocení důkazů a nenabízí žádný relevantní skutkový podklad pro použití § 256b odst. 1 písm. g) tr. ř., který by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu v projednávané trestní věci. 11. K námitkám hmotněprávního posouzení skutku státní zástupce uvedl, že je lze s jistou dávkou tolerance podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.