4 Tdo 1208/2020 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1208/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:15. 12. 2020 Spisová značka:4 Tdo 1208/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.1208.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1, 2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 3. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1208/2020-296 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 12. 2020 o dovoláních, která podali obvinění: 1) A. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres XY, a 2) M. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 7. 5. 2020 sp. zn. 14 To 299/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 11 T 17/2019, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 7. 5. 2020 sp. zn. 14 To 299/2019, jakož i rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 19. 7. 2019 sp. zn. 11 T 17/2019. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Písku přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Obvinění A. a M. K. byli rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 19. 7. 2019 sp. zn. 11 T 17/2019 uznáni vinnými přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se dopustili tím, že nejméně v době od 22:00 hodin dne 4. 7. 2017 do 23. 10. 2018 v XY ulici, v domě č. p. XY, v XY, okres Písek, bránili J. K., nar. XY, v užívání bytu nacházejícího se v II. nadzemním podlaží dotyčného domu, který byl J. K. oprávněn užívat dle platné nájemní smlouvy ze dne 10. 11. 2001, a to tak, že po vzájemné dohodě vyměnili zámek u dveří garáže a u vrat do dvora u domu, čímž znepřístupnili jediné dvě příchozí cesty k předmětnému bytu, ačkoli o existenci předmětné nájemní smlouvy věděli z titulu žaloby o vyklizení nemovitosti ze dne 7. 3. 2014 podané obviněnou A. K. k Okresnímu soudu v Písku proti žalovaným J. K., nar. XY a I. F., nar. XY, o vyklizení předmětného bytu sestávajícího se ze třech pokojů, kuchyně a příslušenství, kterou Okresní soud v Písku zamítl rozsudkem ze dne 3. 11. 2017 č. j. 7 C 46/2014-122, jež nabyl právní moci dne 28. 12. 2017. Za to byli shodně oba dva odsouzeni podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku k trestům odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jejichž výkon jim byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Odvolání obou obviněných směřující proti tomuto rozsudku projednal Krajský soud v Českých Budějoviccích – pobočka v Táboře a usnesením ze dne 7. 5. 2020 sp. zn. 14 To 299/2019 je obě podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti tomuto usnesení podali oba obvinění prostřednictvím téhož obhájce dovolání stejného obsahu, která opřeli o dovolací důvody vymezené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Dovolatelé v nich především namítají, že skutek není trestným činem. Dále, že napadené usnesení odvolacího soudu je vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné. Podle nich se oba soudy dostatečně nevypořádaly s jejich obhajobou a upřednostnily důkazy svědčící v jejich neprospěch. Nesprávně posoudily subjektivní stránku stíhaného činu, neboť obvinění nevěděli o existenci nájemní smlouvy poškozeného, a to ani dne 4. 7. 2017, kdy mu zamezili přístup do předmětné nemovitosti. Nikdy ji obviněným neukázal, což potvrdil i Policii ČR při podání trestního oznámení. Rovněž sám potvrdil, že jeho matka obviněná A. K. nevěděla, že by její manžel s ním uzavřel jakoukoli nájemní smlouvu a za jakých podmínek. Ve prospěch obviněných mělo být posouzeno, že obviněná spolu s dnes již zemřelým manželem J. K. jako žalobci v řízení o žalobě o vyklizení z bytu uvedli, že poškozený jako žalovaný užíval byt bez právního důvodu. Pokud by s ním J. K. uzavřel nájemní smlouvu, jistě by ji prvně vypověděl. V žalobě by vysvětlil, proč byl nájem ukončen, nebo by uvedl, z jakého důvodu je považována za neplatnou. Obviněný K. i poškozený shodně vypověděli, že poškozený nikdy žádné nájemné ani náklady za energie spojené s bydlením neplatil. Pokud by tak činil, obvinění by se zajímali, na základě čeho. Obviněný K. označil několikrát tuto smlouvu za podvrh. Obecné soudy nebraly v potaz výpověď svědkyně J. K., bývalé manželky poškozeného. Konkrétně, že si nevzpomíná, že by mezi nimi byla uzavřena nájemní smlouva. Danou smlouvu nepodepisovali, protože tchán je tam nechtěl, protože byt nebyl dodělaný a zkolaudován. Nevěděla, zda je podpis na nájemní smlouvě její, nevzpomínala si, že by ji s bývalým manželem u tchána podepisovala. S touto nájemní smlouvou se nikdy nesetkala. Nalézací soud si z její výpovědi pouze vybral informaci o tom, že se z bytu na základě požadavku K. i s dětmi odstěhovala, neboť jí říkali, že se tam nastěhuje poškozený. Odvolací soud po doplnění dokazování pominul, že v listině o vydědění poškozeného ve formě notářského zápisu v popisu důvodů vydědění je uvedeno, že zůstavitel J. K. se s poškozeným dohodli na tom, že cca od podzimu 2010 bude moci využívat byt v II. nadzemním podlaží domu č. p. XY v XY, a bude hradit spotřebovanou energii a nájemné, což nikdy neučinil. Tedy existovala mezi nimi ústní dohoda v roce 2010. O nájemní smlouvě v písemné podobě uzavřené v roce 2001 zde není žádná zmínka. Neplacení spotřebovaných energií vedlo k podání několika trestních oznámení J. K., v nichž je přímo uváděno, že poškozený předmětné nemovitosti užívá neoprávněně, neboť nemá žádnou platnou smlouvu na užívání bytu či jiných částí nemovitostí. Soud tyto listiny opomenul a hodnotil je svévolným způsobem bez racionální a logické návaznosti na ostatní provedené důkazy a zjištěný skutkový stav. V případě trestních oznámení soud uvedl, že jsou nedatované a jedna z nich není vlastnoručně podepsaná, takže nemůže zjistit a ověřit, kdy trestní oznámení, případně další listiny byly vyhotoveny. Stejně tak odvolací soud opomněl zohlednit výzvu obviněné K. ze dne 6. 5. 2015 k vyklizení veškerých prostor v domě č. p. XY s tím, že je poškozený užívá bez právního důvodu. Obviněná A. K. pak v listině ze dne 15. 4. 2017 (zaslané poškozenému z důvodu jeho protiprávního jednání a prodeje tohoto domu) vyzvala poškozeného k vyklizení jím obývaných prostor nejpozději do dubna téhož roku, které užívá bez právního důvodu, s tím, že ke dni 30. 4. 2017 se ruší všechny ústní souhlasy a písemné smlouvy související s užíváním domu. Obviněná tedy nevěděla o nájemní smlouvě, protože jinak by ji ve výzvě konkretizovala a neuváděla pouze obecně, že ruší souhlasy a písemné smlouvy. Mezi skutkovými zjištěními a výsledky provedeného dokazování proto obvinění spatřují extrémní nesoulad. Navrhli proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 7. 5. 2020 sp. zn. 14 To 299/2019, jakož i rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 19. 7. 2019 sp. zn. 11 T 17/2019, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k mimořádným opravným prostředkům obviněných uvedla, že ačkoli zpochybnili hmotněprávní námitku spočívající v naplnění subjektivní stránky stíhaného přečinu, podložili ji výlučně skutkovými výhradami, které uplatňovali od samotného počátku předmětného trestního řízení. Dovolatelé nabízejí vlastní způsob vyhodnocení provedeného dokazování s tím, že právě jimi poukazované důkazy měly být vyhodnoceny v jejich prospěch, resp. ve prospěch těch skutkových zjištění, že jejich jednání vůči poškozenému J. K. nebylo vedeno ve smyslu § 15 tr. zákoníku úmyslem zasáhnout do výkonu jeho oprávnění užívat předmětný byt. Spolehlivé upřesnění otázky o tom, zda obvinění věděli o předmětné nájemní smlouvě, jednoznačně vyplývá z bodu 22 odůvodnění prvostupňového odsuzujícího rozsudku, kde je uvedeno, že poškozený J. K. v průběhu řízení o žalobě o vyklizení nemovitosti podané dne 7. 3. 2014 vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 7 C 46/2014 předložil výše označenou nájemní smlouvu a dále na to, že ve vztahu ke straně žalující byly doručovány veškeré výzvy a rozhodnutí soudu na doručovací adresu obviněné. Na tyto úkony strana žalující, resp. po smrti prvého žalobce, již jen obviněná A. K. nereagovala a neunesla tak důkazní břemeno k doplnění skutkových tvrzení a důkazn